Zapomeňte na jméno Nicole Barrová. Dvanáctiletá dívka dosáhla v testu Mensa Genius 162 bodů – nejvyššího hlášeného skóre, což minulý týden vyvolalo v britských médiích šílenství. Nicole se svým výsledkem, který je měřítkem IQ, zařadila mezi největší mozky v historii. Odhaduje se, že Albert Einstein a Stephen Hawking mají IQ kolem 160.
Průměrný výsledek testu je 100 bodů a každý, kdo ve zkoušce Mensy získá 132 bodů nebo více (98. percentil), získává vstup do společnosti Mensa, mezinárodního klubu osob s vysokým IQ. Podle Mensy patří IQ v rozmezí 135 až 158 k 1 % nejlepší populace. Nicolino skóre, 162, není uvedeno ani na stupnici Mensy pro přepočet skóre na percentil, takže je doslova nadprůměrně chytrá.
„Nejdřív jsem nevěděla, že je to nejvyšší skóre, a pak jsem byla opravdu šokovaná,“ řekla Nicole v telefonickém rozhovoru pro Quartz. Podle svých slov doufá, že až vyroste, bude se věnovat lékařskému výzkumu: „Chci prostě vyrábět léky a pomáhat lidem.“
Zůstává však otázkou, zda veškerá mozková kapacita světa stačí k vyléčení přetrvávající formy diskriminace ve Velké Británii. Nicole žije se svou matkou v Harlow v Essexu a podle jejího otce Jamese Barra patří k romské cikánské komunitě.
Diskriminace Romů a komunity Travellerů je „poslední baštou ‚přijatelného‘ rasismu“ ve Velké Británii, řekla listu Independent Pauline Laneová z Anglia Ruskin University. Nedávná zpráva (pdf) zjistila, že rozšířený systémový a institucionální rasismus – ve školství, zdravotnictví a trestním soudnictví – zanechává mnoho Travellerů, Romů a dalších kočovných skupin na okraji společnosti a v chudobě.
Studenti z těchto komunit často zaostávají ve škole, protože podle zprávy z roku 2012 (pdf) mají tendenci nastoupit do školy později než jejich vrstevníci. Autoři také zjistili, že finanční omezení vytlačují studenty ze školních lavic a institucionalizované předsudky ve školském systému je vytlačují, což těmto dětem neuvěřitelně ztěžuje akademický úspěch.
Komunity kočovníků často očekávají, že jejich mladí lidé budou pracovat a budou finančně nezávislí, což nutí akademickou práci odsunout na druhou kolej. Nicolin otec, který rovněž dosáhl velmi dobrých výsledků ve zkoušce Mensy, je čistič okapů, který podle svých slov získal první práci jako zemní dělník ve 12 letech poté, co v 11 letech opustil školu. Její matka, Dolly Bucklandová, pracuje jako asistentka vedoucího v hotelu, v noci je kosmetičkou a dva víkendy v měsíci obsluhuje v baru.
I jako dvanáctiletá, která ještě chodí do školy, je Nicole pracovitá a vždy vymýšlí chytré způsoby, jak si rychle vydělat peníze, řekla její matka. V telefonickém rozhovoru pro Quartz Nicole vysvětlila, že než šla na místní pouť, zkontrolovala předpověď počasí a viděla, že bude pršet, a tak nakoupila ve slevovém obchodě deštníky za 20 liber a pak je prodala za 60 liber. „Vydělala jsem 40 liber,“ uvedla.
Bucklandová, matka Nicole, řekla serveru Quartz, že když chodila do školy, sama zažila diskriminaci a mnoho kamarádů z její komunity kolem dvanáctého roku života odešlo kvůli kruté šikaně. Řekla, že bylo bolestné sledovat, jak Nicole prochází tím samým během základní (základní) školy, kde snášela šikanu, diskriminaci a izolaci ve třídě. Nicole vzpomínala: „Neměla jsem tam žádné kamarády.“
Navzdory její inteligenci se ji učitelé snažili zařadit do individuální výuky zaměřené na velmi základní dovednosti, uvedla Bucklandová a dodala, že ona sama byla v dospívání zařazena do podobného programu a považovala tato sezení za akademicky vyčerpávající a sociálně izolující. „Připadala jsem si kvůli tomu hloupě,“ řekla Bucklandová. Program, do kterého byla Nicole zařazena, byl zaměřen na „rozvoj sociálních dovedností“, řekla Bucklandové škola, ale podle ní to nebyla pravda: „Nemohla jsem na to přijít, protože ona je tak společenská.“
Situace se pro Nicole zlepšila, když nyní navštěvuje Burnt Mill Academy – velkou státní střední školu, která vyžaduje uniformy, chlubí se vysokými výsledky ve standardizovaných testech a propaguje politiku nulové tolerance šikany. Nicoleina matka řekla serveru Quartz, že svou dceru varovala, aby nikomu z ostatních studentů neříkala o svém původu, protože „nechtěla, aby Nicole čelila nadávkám a špatným pohledům“.
Helena Millsová, ředitelka školy Burnt Mill, uvedla, že škola dělá vše pro to, aby takové diskriminaci zabránila. A skutečně, Nicole uvedla, že tam má mnohem pozitivnější zkušenosti. „Od prvního dne jsem si našla kamarády,“ řekla, „a dělám si je i teď!“. V Burnt Mill se Nicole konečně cítila v pohodě, když ostatním dětem řekla o svém původu, a její matka řekla, že se k ní ostatní studenti „nechovali nijak jinak.“
Drama je její oblíbený předmět a má zvláštní zálibu v Shakespearovi, protože má ráda jazyk. Serveru Quartz řekla, že je pro ni velmi snadné zapamatovat si scénáře.
Nicole podle své matky vždy projevovala geniální naděje: „Už když jí byly pouhé dva roky, byla posedlá počítáním všeho možného a uměla mluvit určitá slova ve španělštině.“ Ale to, co podle Bucklanda Nicole skutečně odlišuje od jejích vrstevníků, je její pracovitost. Přestože školní práci zvládne vždy za pár minut, nikdy to nepoužívá jako výmluvu pro lenost.
Nicolini rodiče říkají, že doufají, že její studijní a intelektuální úspěchy pomohou bojovat proti negativním stereotypům spojeným s jejich komunitou. Podotýkají však, že její genialita mohla být snadno přehlédnuta, kdyby ji otec nepřihlásil ke zkoušce Mensy.
Podle Nicolina otce by příval tisku, který následoval po Nicoliných výsledcích u zkoušky, měl britské společnosti ukázat, že její stereotypy o romských a kočovných komunitách jsou mylné. „Je hezké, že jsme se pro změnu dostali do zpráv kvůli něčemu dobrému,“ řekl deníku Western Daily Press. Její matka však vyjádřila určitý pesimismus: „Lidé rádi otiskují to špatné.“
.