LOUISVILLE, Ky. (KT) – Pocit izolace může být jednou z největších výzev, kterým čelí manželky duchovních, které často obětavě a bez velkých fanfár a uznání slouží v baptistických sborech v Kentucky.
„Někdy je to tak trochu neviditelná role,“ říká Laura Kazeeová, která slouží se svým manželem Chrisem, pastorem baptistického sboru Worthville poblíž Carrolltonu.
Kazeeová, matka dvou dětí, pomáhá ve sboru, který její manžel vede, tím, že učí v nedělní škole, vede biblická studia a vede ostatní ženy k učednictví. Považuje se za jednu z těch šťastných, které se cítí být svou církevní rodinou oceňovány, ale uznává, že ne všechny manželky duchovních mají takovou citovou podporu jako ona.
„Služba může být velmi těžká, a pokud jste v menším sboru nebo možná v nepříliš zdravé církevní situaci, může to být opravdu vyčerpávající, pokud nemáte podpůrnou síť,“ řekla Kazee.
Felicia Harryová uvedla, že poznala, jaké to je cítit se izolovaná, a sledovala, jak Bůh používá její výzvy ve službě, aby pomohl jiným ženám. Se svým manželem Gregem slouží vedle sebe v hudební službě v Glasgow Baptist Church už dva a půl roku. Hraje na klavír. On je pastorem uctívání.
„Myslím, že manželky pastorů spolu dostatečně nemluví,“ řekl Harry. „Často si myslí, že nemají nikoho, za kým by mohly jít a kdo by pochopil, jak se cítí, a kromě svých manželů nemají nikoho, s kým by mohly být upřímné nebo si jít pro radu.“
Nicole Coomerová souhlasí a říká, že po rozhovoru s Pánem v modlitbě je dalším člověkem, na kterého se obrací, její manžel Jamie, služebník pro učednictví a rodinu ve First Baptist Church Lone Oak v Paducahu.
„Ženy potřebují bezpečné místo, kde se mohou svěřit se svým srdcem, ať už je to v církvi nebo mimo ni. Myslím, že nedostatek bezpečného místa může způsobit pocit izolace,“ řekla Coomerová.
Manželkám duchovních radí, aby se nejen přátelily s ostatními ženami, ale aby se modlily a prosily Boha, aby jim poslal důvěryhodného přítele. „Mnoho let jsem se modlila za přítelkyni, se kterou bych se mohla svěřit, a Bůh mi ji před osmi lety dal. Nemluvíme spolu každý týden nebo dokonce každý měsíc, ale vím, že mohu kdykoli zvednout telefon a zavolat jí.“
Jako matka pěti dětí ve věku od dvou do patnácti let, které se učí doma, Coomerová říká, že nejtěžší na navazování vztahů s manželkami jiných duchovních a na tom být jejich přítelkyní je zdánlivě nevyhnutelná zaneprázdněnost vedle výchovy velké rodiny a péče o manžela.
Coomerová uvedla, že manželky pociťují nejen tíhu nevyslovených očekávání ze strany církve, ale také ze strany kultury. Někdy se matky domnívají, že jejich děti musí být zapojeny do sportovních nebo mimoškolních školních aktivit, aby nepřišly o důležité životní zkušenosti z oblasti vývoje.
„To je tlak, který cítí každá máma,“ řekla Coomerová.
Všechny tři ženy uvedly, že vynucené zpomalení jejich nabitého programu v důsledku pandemie koronaviru bylo vítaným oddechem.
„Náš svět se zastavil,“ řekla Kazeeová. Jistě, její manžel pracoval v kostele a ona stále pracovala doma jako učitelka, ale jejich dlouhý seznam dalších závazků mimo domov se náhle zastavil. Kazeeová řekla, že se kvůli tomu úplně nezlobí.
„Myslím, že nás to zpomalilo, abychom se mohli znovu soustředit na to, co je důležité a k čemu nás Bůh povolal, a ne na všechny ty věci navíc, které k nám postupem času prosakovaly. Pro naši rodinu to bylo vítané zpomalení, abychom se mohli soustředit na rodinu, naši službu a na to, k čemu nás Bůh povolal,“ řekl Kazee.
Pro Harryho byla pandemie časem, kdy se mohl více věnovat potřebám svého manžela. „Přijít na to, jak v této době dělat hudbu a uctívání, byla docela výzva. S Gregem jsme vždycky pracovali společně, ale já jsem mu mohla pomoci věci promyslet, naslouchat mu a slyšet jeho srdce.“
„Jedna věc, kterou jsme jako rodina udělali, když udeřil koronavirus, je, že jsme si začali každý den psát deník,“ řekla Coomerová. „Bylo to emotivní období, stále je, a zapisování našich myšlenek nám poskytlo bezpečné místo, kde jsme mohli zaznamenat své emoce.“
Tento proces umožnil manželům Coomerovým nahlédnout do toho, jak jejich děti zpracovávaly období nejistoty, a otevřel příležitosti k rozhovorům o Boží svrchovanosti, Boží lásce a Boží milosti. „Byla to příležitost, aby naše víra byla prožívána každý den.“
Když se svět začíná znovu otevírat a kalendáře se opět začínají plnit, měly ženy několik rad na rozloučenou pro manželky ostatních duchovních a sbory, kterým obětavě slouží.
Harryová řekla, že manželky by se měly na zkoušky ve službě dívat jako na příležitost, jak růst blíže k Bohu a uchovávat naučené pravdy, aby v budoucnu pomáhaly ostatním.
„Pro každou zkušenost, kterou pastor a jeho manželka zažijí, existuje důvod,“ řekla Harryová. „Opravdu z celého srdce věřím, že nás Bůh připravuje na každý krok, který chce udělat.“
Kazee řekla, že si podle ní lidé neuvědomují, do jak nepříjemné pozice manželky pastorů staví, když je žádají, aby u pastora zasáhly v jejich prospěch.
„Pastorova manželka je mezi nimi. My samy nemůžeme udělat nic, abychom mu ulehčily to, co musí udělat on. Na vlastní kůži vidíme, jakou tíhu naši manželé nesou. Nemohu udělat nic jiného, než se za něj modlit, povzbuzovat ho a pomáhat mu udržet oči na tom, k čemu ho Bůh povolal.“
Místo otázky, co mohou manželky pastorů udělat pro církev, Kazee navrhuje hledat způsoby, jak milovat ženy, které se starají o své pastory. A to jednoduchými způsoby, například povzbudivými pohlednicemi nebo textovými zprávami.
„Prostě je milujte a vyjadřujte jim milost,“ řekl Coomer. „Jsme skutečné ženy a máme skutečná trápení, skutečné boje a obavy.“ „Jsme skutečné ženy a máme skutečné bolesti srdce, skutečné boje a obavy.“ Požádala také o milost pro pastory, kteří bez ohledu na to, zda během pandemie úspěšně sloužili, nebo ne, stále potřebují cítit, že je jejich kongregace oceňují za to, že se snaží dobře sloužit.
Kazee řekl, že v konečném důsledku jsou manželky ministrů zodpovědné za péči o sebe a neměly by dopustit, aby pocity izolace pokračovaly, aniž by vyhledaly pomoc. Doporučila, aby se v případě, že manželka pastora nemá komu zavolat, obrátila na Peggy Berryovou z Kentucké baptistické konvence. To Kazeeová také udělala.
„Klíčovým poznatkem je, že manželky pastorů musí mít tuto síť dalších manželek pastorů. Když máte tyto zbožné ženy, kolegyně manželky pastorů, pomohou vám posunout perspektivu zpět k věčnosti a k tomu, na čem skutečně záleží,“ řekla Kazee.
Pokud jste manželkou pastora, která se potýká s problémy, nebo byste si jen ráda s někým popovídala, obraťte se na spolupracovnici KBC Women and Transition Peggy Berryovou na adrese [email protected] nebo na čísle 502-489-3382.
.