How does John Steinbeck present the theme of loneliness in his novel ‚Of Mice and Men‘?Of Mice and Men is a novel by the author John Steinbeck. Tento fiktivní příběh se odehrává ve 30. letech 20. století, v době velké hospodářské krize. Velká hospodářská krize byla ekonomickou katastrofou, během níž bylo velmi těžké najít práci, protože tuto katastrofu způsobil člověk. Velká hospodářská krize byla velmi věrná svému názvu, lidé se stali osamělými i zoufalými. Dostali se do izolace jeden od druhého. hlavní prací pro muže v této době byla práce na rančích jako kočovní dělníci. Kniha se zaměřuje na muže na jednom konkrétním ranči, včetně hlavních postav George a Lennieho.
Ranč sám je opuštěný a osamělý, obklopený poli, horami a krajinou, víme to, protože George a Lennie museli ujít čtyři míle, aby se tam mohli dostat. Uvnitř ranče a palandy vztahy mezi postavami chybí a také dokazují, že tito muži neumějí být přáteli a mít společníky, všichni jsou zvyklí být sami. Všichni se jen drží stereotypu potulných dělníků, kteří jsou osamělí, kromě George a Lennieho, kteří oba vědí, že to porušují, a jsou na to hrdí. Jak říká George v románu: „Chlapi jako my, kteří pracují na rančích, jsou ti nejosamělejší na světě.“
Nemají žádnou rodinu. Nepatří k žádnému místu. Nemají nic, na co by se mohli těšit‘. Vše, co muži dělají a mají, úzce souvisí s tématem osamělosti. Muži mají málo věcí a také v patrovém domě málo místa na věci, což ukazuje, že se od kočovných dělníků neočekává, že budou mít mnoho, jen dvě police na všechny věci. Jejich nedostatek věcí naznačuje osamělost, protože nemají nic, co by vlastnili, o co by se starali a o co by pečovali, kromě sebe samých.
Hry, které mezi sebou hrají, což jsou hlavně karty, jsou „osamělé“, ačkoli hrají ve společnosti jeden druhého, hra vyžaduje málo konverzace. Na ranči dělníci vztah mezi Georgem a Lenniem těžko přijímají, zejména šéf, který má pocit, že George z Lennieho něco získává, například jeho peníze. Těžko je přijímají jako pár, protože potulní dělníci obvykle jako pár nepřicházejí. osamělost je patrná na celém ranči i u jednotlivých lidí.
Candy je první postava, kterou George a Lennie potkávají. Je to starý pasivní a slabý muž, z čehož mám pocit, že má vzbuzovat lítost čtenářů a také postav v jeho okolí. Steinbeck přirovnává Candyho ke svému psovi, prakticky bezcennému zvířeti, které je na posledních nohou. Tento pes však naplňuje rčení „nejlepší přítel člověka“, neboť byl Candyho nejlepším přítelem a také jeho jediným přítelem. Muži na ranči si neustále dokazují, jak jsou „mužní“.
To je patrné, když se rozhodnou, že by měli Candyho psa zastřelit. Když se tento nápad objeví, Carlson okamžitě trvá na tom, že psa zastřelí, a snaží se dokázat, že je ‚chlap‘. neprojevuje žádnou útěchu Candy, jejíhož psa se chystá zabít, ale jen trvá na tom, aby si dokázal, že je chlap, a psa zabije. Mám pocit, že Candy pronese velmi důležitý citát, když se vyrovná se zabitím svého psa, a to: „Neměl jsem nechat cizího člověka, aby mi zastřelil psa. Candy žije na ranči už dlouho a dlouho zná i potulné dělníky, nicméně je stále nazývá „cizími“, což se drží a podporuje myšlenku osamělosti a vzájemné izolace, která dokazuje, že nejenže byli osamělí, ale ani se nijak zvlášť nechtěli přátelit, protože kdyby to udělali, Candy by to už dávno udělal.Candy už není v rámci společnosti nijak významný, slouží jako pozorovatelský outsider, je starý a po zabití svého jediného přítele, svého psa, je nyní ještě osamělejší.
Jak jsem již řekl, Steinbeck Candyho a jeho psa velmi úzce a podobně propojil, oba jsou staří a už k ničemu. Candy si uvědomuje, že je málo užitečný, a nyní se obává, že ho dělníci budou chtít zastřelit, jako to udělali s jeho psem, protože už není k ničemu. Tehdy přeslechne Georgeův a Lennieho sen a chce k němu patřit a pro něco žít. crooks je ze všech mužů hlavní tváří osamělosti. Crooks je zcela izolován od všech, nebydlí v patrovém domě, ale v místnosti hned vedle stodoly. Od prvního představení Crookse se dozvíte, že muži k němu, „černochovi“, nemají žádný respekt. Měl však o něco více majetku než většina mužů, včetně své brokovnice, pro svou obranu a ochranu před velmi rasistickými dělníky. Crook nemá nikoho, s kým by si mohl promluvit nebo kdo by ho vedl.
Kvůli tomu neví, co je správné a co ne. Crooks je outsider, je černý a navíc mrzák, lidé ho nemohou a nechtějí přijmout. Crooks je hrdý a zahořklý člověk plný ovládaného hněvu; je zřejmě nejinteligentnější postavou románu a využívá této inteligence k manipulaci s hloupým Lenniem.
Ve čtvrté kapitole dostane Crooks příležitost být hrozný k někomu jinému, což je změna oproti tomu, jak se do něj lidé naváží. Obrátí se na Lennieho a začne mu naznačovat, že se George nevrátí. myslím, že za všechny ty roky o samotě má pocit, že si ho pořád někdo dobírá, a teď má příležitost dobírat si někoho jiného, tak to udělá.
Pak ale couvne, protože se bojí, že Lennie přijde o svůj hadr. Lennie však ve skutečnosti nevnímá, co Crooks říká, nerozumí tomu. Crooks si jen užívá společnost někoho jiného než sebe. Crooks si povídání s Lenniem užívá, protože ví, že nic z toho nevyjde najevo, a může Lenniemu říct, co chce.
Svěří se Lenniemu a začne mu svěřovat tajemství, která nikdy nikomu neřekl. Crooks začne popisovat své nejstarší vzpomínky a začne přemýšlet o svém životě. Po vytipování Lennieho má Crooks nově nabyté sebevědomí, díky němuž se cítí téměř rovnocenný bílému muži, Lenniemu.
Když Lennie popisuje svůj sen, Crooks se k němu staví velmi cynicky a nevěří, že se splní. Když však přijde Candy a zapojí se do rozhovoru, Crooks si uvědomí, jak blízko jsou svému snu. To ho inspiruje a chce se k němu přidat. Crooks se v tuto chvíli cítí dobře a je si jistý sám sebou, že zvládne cokoli. Pak se ale objeví Curleyho žena a začne vše rozvíjet.
Atmosféra v místnosti se stává napjatou a nepříjemnou. Crooks začíná být naštvaný, protože se s ním dobře povídalo, což se mu často nestává, díky čemuž měl ze sebe dobrý pocit, a Curleyho žena začala všechno rozeštvávat. Začne se téměř rozčilovat a postaví se jí a řekne jí, že „nemá vůbec žádné právo se tady motat“. Now you jus get out, an get out quickly.“ Zapomene však na své místo v životě a Curleyho žena mu ukáže, kam patří. Ta se do něj pustí: „Víš, co bych ti mohla udělat, kdybys otevřel tu svou past? Tak si drž svoje místo, negře. Mohla bych tě pověsit na strom tak snadno, že to ani není k smíchu. Crooks na to nemá žádnou odpověď.
Pak se projeví starý nejistý Crooks. Crooks se „stáhl do sebe“ a „snížil se k nule“. Nemá pak „žádnou osobnost, žádné ego nic, co by vzbuzovalo sympatie nebo antipatie“. To svědčí o osamělosti, kterou Crooks ve svém životě zažil.
Musel to dělat už dříve, aby v tom byl tak dobrý. Po celou dobu, kterou strávil sám, se přesvědčil, že nestojí za nic a nikdo o něj nestojí. To je pro Crookse určitá forma mučení.“ Curleyho žena je ve srovnání s muži na ranči zcela odlišná postava. Na rozdíl od ostatních má společníka svého novomanžela Curleyho, nicméně v celé hře se jí říká Curleyho žena, což ve mně vyvolává dojem, že k němu patří a že je považována za jeden z Curleyho majetků.
Je vždy silně nalíčená a někdy i oblečená. Většinou nosí sexy oblečení, které přitahuje dělníky na farmě. ‚Měla plné drsné rty a široce rozevřené oči, silně nalíčené.
Nehty měla červené. Vlasy jí visely v malých srolovaných chomáčcích jako párky. Myslím, že tohle všechno ukazuje, že tráví hodně času sama a že ven moc nechodí.
Když ale vyjde z domu, aby si popovídala s pracovníky ranče, snaží se udělat dojem pomocí líčení apod. ‚Je krásná,‘ říká Lennie, ‚Jo a určitě to skrývá‘, říká George sarkasticky. George tím chce říct, že Curleyho žena touží po pozornosti všech. chce, aby si jí všichni všimli a zalíbila se jim. Curleyho ženu někteří považují za „vězeňskou návnadu“. To znamená, že je velmi provokativní, obléká se tak, aby přilákala některé pracovníky ranče, a Curley by je pak ošukal nebo nechal vyhodit z práce. To se nemusí nutně stát, ale všichni dělníci věří, co se stane, když jí něco udělají.
Proto George varuje Lennieho před Curleyho ženou. ‚Ani se na tu mrchu nepodívej. Je mi jedno, co říká a co dělá. Nikdy jsem neviděl horší kus vězeňské návnady, než je ona. Nech ji být. George varuje Lennieho, aby se k ní nepřiblížil, a Curley se naštve a začne se s ním prát. Myslím, že je velmi osamělá.
Protože je jedinou ženou na ranči, nemá si s kým popovídat a koho pomluvit. Snaží se promluvit s některými dělníky, ale ti se bojí, co by jim Curley udělal. To rozhodně přispívá k její osamělosti. Vždycky tvrdí, že „hledá Curleyho“, což je podle mě jen záminka, aby si mohla s dělníky na ranči popovídat. Ale rozhodně hlavním důvodem, proč se cítí tak nešťastná a osamělá, je její manžel.
Nutí svou ženu cítit se osaměle, protože jí zakazuje vycházet z domu a jsem si jistá, že ji bije. Také navštěvuje nevěstince, a to v ní vyvolává pocit nedostatečnosti. Pro Curleyho ženu byl Curley druhou volbou a podle toho se také chová. Má však několik snů o lepším životě. Když jí muži slibují hereckou a filmovou kariéru, věří jim, ale myslím, že chtěli jen, aby se s nimi vyspala.
Protože její sny selhávají, provdá se za Curleyho. Nyní je uvězněna na tomto ranči a nemá s kým mluvit kromě Curleyho, který ji příliš neutěšuje, i když se snaží se svou „rukavicí plnou vazelíny“. Díky tomu se cítí izolovaná.
Když umírá P98, Ukazuje, jak z její tváře mizí osamělost. Když žije, je utrápená a její tvář je vždy plná emocí, ale když umírá, všechno to z ní zmizí. A zůstává šťastná a bez problémů.
Jak jsem již řekl, Lennie a George mají velmi blízký vztah. George má bystrou mysl, bystrý zrak a pohotový jazyk. V románu je popisován jako „malý“, „silný“ a „štíhlý“.
Je velmi inteligentní a rychle reaguje. Stará se o Lennieho, protože cítí, že má vůči němu povinnost. Myslím, že tato povinnost pochází z doby, kdy byli mladí a George Lennieho vodil za ručičku a říkal mu, aby dělal věci, kterých nebyl schopen, například řekl Lenniemu, aby skočil do řeky Sacramento, jen aby udělal dojem na skupinu kluků.
Lennie skutečně skočil, i když vůbec neuměl plavat. Málem se utopil a chvíli trvalo, než se Lennieho podařilo vytáhnout. Pak byl na George tak hodný, že ho vytáhl; myslím, že z toho pramenila povinnost, protože George se cítil provinile. Uvědomil si, že jeho chování k Lenniemu bylo prohnilé, a od toho dne se myslím snažil své chování k Lenniemu zlepšit.
Čím víc času pak George s Lenniem trávil; tím víc ho měl rád. teď se George k Lenniemu chová skoro jako ke svému synovi. Má k Lenniemu neobvyklé pouto, které podle mě nikdo nedokáže přetrhnout. Tím, jak se o Lennieho stará, je pro něj jako rodič. Ví, že kdyby Lennieho opustil, dostal by se do nejrůznějších problémů.
To ale neznamená, že George nepřemýšlí o tom, jaký by byl život bez Lennieho. Myslím, že tajně fantazíruje o tom, jaký by byl jeho život bez Lennieho, který by ho táhl ke dnu. Zároveň však ví, že by Lennieho nedokázal opustit, protože Lennie je slabý a zranitelný. myslím, že kdyby George Lennieho neměl, byl by mnohem bezstarostnější. Říká Lenniemu: „Kdybych byl sám, mohl bych žít tak snadno. (Mohl bych) jít do města a koupit si, co bych chtěl.
A co mám? Mám tebe. George to říká, když je opravdu naštvaný, a ne jen na Lennieho. Je naštvaný na to, jak se jeho život vyvíjí. Je vidět, že chce ze svého života vytěžit víc. Je naštvaný, protože se cítí Lenniem omezován, ale myslím si, že i kdyby omezení neměl, neudělal by nic jinak.
George má Lennieho a Lennie má George, ale myslím si, že George cítí, že potřebuje někoho jiného, někoho, s kým by si mohl sednout a vážně si popovídat, a to mu Lennie nemůže dát. A kdyby se Lennie snažil Georgeovi oplatit jeho pomoc, George by nechtěl peníze, ale rozhovor. Protože cokoli se Lenniemu řekne, jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.
George rád hraje solitér, žijí v Soledadu a obě tato slova znamenají izolaci.
Steinbeck se zde podle mého názoru snaží ukázat Georgovu osamělost. není nic zřejmého o tom, co George z tohoto vztahu má, ale myslím si, že by to mohlo být potěšení z toho, že má nad Lenniem moc. lennie Small rozhodně není malý! V románu je popsán jako „obrovský muž s beztvarým obličejem, velkýma bledýma očima a šikmými rameny“. Z tohoto popisu lze tedy vyčíst, že je Georgovým pravým opakem. Steinbeck v románu přirovnává Lennieho ke zvířatům, což považuji za velmi zajímavé. První přirovnání se týká způsobu Lennieho chůze. ‚Způsob, jakým medvěd táhne své tlapy.
‚ Další přirovnání se týká způsobu, jakým pije. ‚Frká do vody jako kůň.‘ Ke konci se pak objevuje podobnost mezi smrtí psa Candy a Lennieho smrtí. Lennie je sice popsán jako „láskyplný obr s myslí dítěte“, přesto je inteligentní, ale zapomnětlivý. ví, že Georgovi na něm hluboce záleží a nikdy by ho neopustil. Této náklonnosti využívá ve svůj prospěch. Když se na něj George začne zlobit, odpoví mu: „Georgi, ty chceš, abych odešel a nechal tě na pokoji? Jestli mě nechceš, můžu odejít do kopců a najít si jeskyni.
Můžu odejít kdykoli.“ „To je pravda,“ říká George. Lennie ví, že ho George nenechá odejít, a tak George obejde tím, že v něm vyvolá pocit viny. Přestože je Lennie poměrně inteligentní, je velmi dětinský. Stejně jako se o dítěti často říká, že je „nevinné“, je i Lennie nevinný, ale jiným způsobem než dítě. Není chráněn před krutostmi světa a lidé se k němu nechovají jako k dítěti, jen není schopen pochopit některé věci. Třeba proč si ho Curley dobírá. protože je Lennie „nevinný“, dělá náhodou špatné věci.
Jedna událost, o které se čtenář dozvídá, je o tom, co se stalo v Trávě. Lennie uviděl dívku v červených šatech a šel se jí dotknout. Dívka se samozřejmě lekla, a tak začala křičet. Lennie pak zpanikařil a šaty pevně uchopil. Když ho konečně pustil, dívka byla tak vyděšená, že řekla, že byla znásilněna. To byl důvod, proč George a Lennie museli od Weeda utéct.“ V průběhu knihy se čtenář dozvídá o myších, které Lennie zabil, protože je příliš hladil. Pak došlo k nevyhnutelnému a Lennie omylem zabil své štěně.
Po této smrti přišla další. Zemřela Curleyho žena, kterou zabil Lennie. Přesto zůstává „nevinný“. Sice někoho připravil o život, ale za smrt vlastně nemůže. myslím, že Lennie se k Georgovi chová jako k otci, staršímu bratrovi a příteli v jedné osobě, protože se zdá, že George je tu pro něj vždycky. Svým způsobem Lennie George zbožňuje a je to vidět z toho, jak Lennie poslouchal a visel na každém Georgeově slově.
I když většinou zapomněl, co mu řekl, myslím, že cokoli mu George řekl, měl někde v hlavě. kdyby Lennie neměl George, myslím, že by už byl mrtvý. Je to proto, že Lennie dělá takové hlouposti a pak zpanikaří. To má téměř vždy za následek neštěstí. Některé situace by byly tak zlé, že by lidé chtěli Lennieho zabít a nikdo by mu nezabránil zemřít. A protože je Lennie tak hloupý, nedokázal by utéct a schovat se a lidé by s ním nesoucítili, viděli by v něm jen nebezpečnou osobu.
Lennie z tohoto vztahu získává společnost a pečovatele, a to jsou věci, které potřebuje nejvíc. Někoho, kdo ho udrží na přímé a úzké cestě. je zřejmé, že ti dva musí mít velmi silný vztah, aby mohli cestovat společně. Přesto si myslím, že román naznačuje, že toho o sobě navzájem moc nevědí.
Jsem si jistý, že George někdy řekne něco, co Lennieho přiměje myslet si: „Něco takového ještě neřekl“ a naopak. Přestože cestují a starají se jeden o druhého, nemyslím si, že by si byli příliš blízcí. Myslím, že i když je Lennie naivní, přesto si umí nechat věci pro sebe.
Zatímco George se chce někomu svěřit, někomu, kdo je na stejné úrovni jako on sám. Nemyslím si, že Lennie cítí potřebu této útěchy.“ George si sedne k diskusi se Slimem, stahovačem kůží na ranči, kterému, jak se zdá, opravdu důvěřuje. Přesto se zdá, že ostatní lidé se Lenniemu svěřují; protože vědí, že to, co mu říkají, se už nikdy nebude opakovat. Myslím si však, že Lennie chápe víc, než dává najevo, ale prostě se mu nechce s tím člověkem konfrontovat, promluvit si o problému a převzít nějakou zodpovědnost.
Neví jak.“ George a Lennie popírají typický stereotyp osamělých a nepřátelských dělníků na ranči tím, že spolu cestují a prostě se přátelí. Přesto George hraje solitér. Steinbeck se snaží ukázat, že i když má George Lennieho stálou společnost, je stále osamělý, a proto hraje solitér.
Solitér je karetní hra, kterou můžete hrát sami. Je to s nimi stejné, George i Lennie jsou osamělí, mají jeden druhého, nicméně si nerozumějí a oba chtějí a potřebují někoho, kdo jim rozumí. závěrem si myslím, že tento román byl napsán velmi chytře, s mnoha různými postavami, které mají stejnou „nemoc“, tou je osamělost, nicméně každý ji chytil z jiného důvodu. Například Crooks ji má proto, že je černý, Candy proto, že je starý. K osamělosti přispívá i načasování příběhu, protože velká hospodářská krize způsobila, že se mnoho mužů stalo osamělými. Myslím, že hlavním důvodem, proč jsou osamělí, je to, že chtějí být osamělí.
Tito muži žili svůj život sami a bylo jim to řečeno. Jsou vychováváni k tomu, aby byli potulnými dělníky a následovali cestu osamělosti, která je před ně postavena, a oni nevědí, jak z ní vystoupit.