1 ČERNOTA
Poté se objeví dvě slabá světla, blízko sebe…. stále jasnější. Rozloží se
do dvou HLUBOKÝCH PODZIMNÍCH SVĚTEL, která k nám padají volným pádem jako expresní
výtahy.
Jedna předbíhá druhou a prolétá dostatečně blízko, aby vyplnila ZÁBĚR, vypadá
jako vesmírná loď planoucí světly, ověšená hmyzími
manipulátory.
Sklopíme se dolů, abychom ji sledovali, jak klesá pryč do bezbřehé černi
dole. Brzy jsou z nich světlušky, pak hvězdy. Pak zmizí.
Střih na:
2 EXT./ INT. MIR ONE / SEVERNÍ ATLANTSKÁ HLUBINA
VSTUPUJEME na jednu z padajících ponorek, zvanou MIR ONE, až k
jejímu kruhovému průzoru, abychom viděli její obyvatele.
Vnitř je to stísněná sedmimetrová koule, přeplněná vybavením. ANATOLY
MIKAILAVICH, pilot ponorky, sedí shrbený nad řízením… a zpívá si
jemně rusky.
Na jedné straně vedle něj sedí BROCK LOVETT. Je mu kolem čtyřicítky, je hluboce
opálený a rád nosí rozepnutý oblek Nomex, aby bylo vidět zlato z
proslulých vraků lodí, které pokrývá jeho šedivé chlupy na hrudi. Je to mrštný, rychle mluvící
hledač pokladů, záchranářská superstar, která je zčásti historikem, zčásti dobrodruhem
a zčásti prodavačem vysavačů. Právě teď je opřený o CO2
scrubber, tvrdě spí a chrápe.
Na druhé straně se ve zbývajícím prostoru tísní vousatý širokoplecí
jménem LEWIS BODINE, sho také spí. Lewis je pilot R.O.V. (REMOTELY
OPERATED VEHICLE) a je místním expertem na Titanic.
Anatoly se podívá na sonar na dně a provede úpravu zátěže.
Střih na:
3 EXT. DNO MOŘE
Bledá, mrtvolně plochá měsíční krajina. Stává se jasnější, osvětlená shora, když MIR
ONE vstupuje do ZÁBĚRU a klesá na mořské dno v přítlaku svých
trysek. Po dvou hodinách volného pádu dopadne na dno s hlasitým BONK.
Střih na:
4 INT. MIR ONE
Lovett a Bodine se při přistání s trhnutím probudí.
ANATOLY:
(silný ruský přízvuk)
Jsme tady.
EXT. / INT. MIR ONE AND TWO
O 5 MINUT POZDĚJI:
Dvě ponorky kloužou po mořském dně za zvukubočního sonaru a dunění velkých trysek.
6 Beztvará šedá hlína dna se rozvlní ve světlech ponorek.
Bodine sleduje displej sidescan sonaru, kde je vidět obrys obrovského
špičatého objektu. Anatolij leží nakloněný, řídí ponorku, obličej
přitisknutý ke středovému portu.
Bodine:
Pojď trochu doleva. Je přímo před námi, osmnáct metrů. Patnáct.
Třináct… měl bys ji vidět.
ANATOLY:
Vidíš ji? Nevidím to… tam!“
Ze tmy se jako přízračné zjevení objevuje příď lodi
. Její příď s ostřím nože se blíží přímo k nám a zdá se, že přeorává
sedimenty dna jako vlny oceánu. Tyčí se nad mořským dnem, stojí
přesně tak, jak přistála před 84 lety.
TITANIC. Nebo to, co z něj zbylo. Mir One jde nahoru a přes příď
zábradlí, neporušené až na porost „rusticles“, který ho obepíná jako
zmutovaný španělský mech.
PŘEHLÍŽÍ OČNÍ MONITOR videokamery. Obličej Brocka Lovetta
vyplňuje ČERNOBÍLÝ ZÁBĚR.
LOVETT:
Pořád mě to pokaždé dostane.
Obrázek se přesune do předního průzoru, pohlédne přes Anatoliovo rameno na
příďové zábradlí viditelné ve světlech za ním. Anatolij se otočí.
ANATOLIJ:
Je to jen tvoje vina kvůli estealingu z mrtvých.
Začínáme širší střih, abychom ukázali, že Brock sám obsluhuje kameru a otáčí ji
v ruce tak, aby mířila na jeho vlastní obličej.
Ohodnoťte tento scénář:(3.47 / 31 hlasů)
.