Když 58letý Don Whitson přišel zhruba před rokem na pohotovost UCHealth, měl modré rty a jeho sestra jen stěží našla puls.
Lékařům netrvalo dlouho, než si uvědomili, že vykazuje příznaky srdečního selhání.
„Upřímně řečeno, myslel jsem si, že zemře,“ řekl Dr. Tristan Dow, kardiolog z UCHealth Heart and Vascular Clinic – Medical Center of the Rockies.
Není to normální funkce
Normální srdce pumpuje krev z levé komory přibližně z 50 až 70 procent – podle Americké kardiologické asociace se tato hodnota nazývá ejekční frakce.
„Don měl 10 procent, což je v podstatě nefunkční srdce,“ řekl Dow. „Když srdce pumpuje jen na 10 procent, člověk může velmi snadno zemřít. Usne nebo omdlí a už se neprobudí.“
Po stabilizaci Whitsona na pohotovosti ho následoval Dow, který také spolupracuje s programem srdečního selhání UCHealth v Lovelandu. V rámci tohoto programu pracuje multidisciplinární tým sester a lékařů specializovaných na kardiologii, kteří poskytují individuální péči při vyhodnocování příznaků srdečního selhání a řeší specifické problémy každého pacienta se srdečním selháním.
Příznaky srdečního selhání
„Srdeční selhání je komplikované a tito pacienti mají obvykle více problémů, které přispívají k jejich stavu,“ řekl Dr. Lance Richards, kardiolog spolupracující s Dowem v rámci programu. „Potřebují víc než jen léky nebo zákrok – potřebují individuální péči.“
Příznaky srdečního selhání u Whitsona nebyly důsledkem ucpaných cév, jak tomu často u srdečních onemocnění bývá. A pak tu byla otázka jeho fibrilace síní – nepravidelného srdečního rytmu, nazývaného také arytmie, který, pokud není kontrolován, může podle AHA vést k tvorbě krevních sraženin, mrtvici, srdečnímu selhání a dalším komplikacím souvisejícím se srdcem.
Jelikož Whitson teprve nedávno odešel do důchodu po 30 letech práce u policie, myslel si, že většina jeho příznaků srdečního selhání je prostě důsledkem pouhého života, protože je pociťoval už léta. A z toho, jak špatný byl jeho stav, částečně viní svou neschopnost přesně popsat lékařům, jak se cítí.
V měsících, které předcházely jeho přijetí do nemocnice, Whitson pociťoval nafouklý žaludek, oteklé nohy a žaludeční nevolnost po většinu času. Přestože nebyl schopen přijímat potravu, přibíral na váze a dosáhl 250 kilogramů, což je podle jeho slov asi 65 kilogramů nad jeho zdravou váhou.
„Při zpětném pohledu jsem vlastně nechápal, jak moc jsem nemocný,“ řekl. „Ale psychicky jsem byl tak unavený z toho, že jsem nemocný, že jsem neměl duševní ani fyzickou schopnost s tím něco dělat – prostě jsem přežíval.“
Ve skutečnosti se Whitson ocitl většinou upoutaný na křeslo, protože jakákoli základní činnost, například chůze do schodů, mu způsobovala dušnost.
Spolupráce odborníků
„Vzhledem k tomu, jak moc mu bylo zle, jsem kontaktoval doktora Amruta Ambardekara (z UCHealth Heart Failure Program – Anschutz Medical Campus),“ řekl Dow. „Tato klinika s námi spolupracuje, když máme velké obavy, že pacient potřebuje pokročilou léčbu, například LVAD (asistenční zařízení levé komory) nebo transplantaci.
„Tak nemocný Don (Whitson) byl,“ pokračoval Dow. „Chtěl jsem ho dostat do přípravy pro případ, že by to nakonec nedopadlo tak, jak to dopadlo, a Don by ty pokročilé terapie potřeboval.“
Ambardekar spolupracuje s UCHealth Heart Failure Program – Loveland a navštěvuje tam pacienty jednou měsíčně, zatímco jeho kolega, Dr. Andreas Brieke, navštěvuje stejný typ vysoce rizikových pacientů v UCHealth Heart Failure Program – Colorado Springs.
„UCHealth je schopna využít naše různé geografické areály k poskytování pokročilé péče v našich regionech,“ řekl Ambardekar. „Stejně jako u Dona mohu pacienty navštěvovat a sledovat jejich péči, což nabízí záchrannou síť, pokud naše zásahy pomocí léků a změny životního stylu u pacienta nefungují. Doufáme v to nejlepší, ale plánujeme i to nejhorší.“
V případě Whitsona se stalo to nejlepší.
Jeden šťastlivec
„Je to situace od pacienta k pacientovi, ale naštěstí pro Dona dokonale táhl za jeden provaz,“ řekl Dow. „Základem léčby člověka, jako je Don, jsou za prvé léky a za druhé dostat pacienta na palubu s věcmi, které potřebuje pro svůj život.“
Pro Whitsona to znamenalo zaměřit se na jeho zdraví a stravu. Bylo zavedeno omezení soli a také plán cvičení. Jeho manželka také zavedla několik omezení, jako je zákaz kávy, limonád a alkoholu, řekl. A musel věnovat velkou pozornost tomu, jak se cítí při užívání jednotlivých léků.
Podléhání lékovému režimu a přesné hlášení o tom, jak se cítí, bylo klíčem k Whitsonovu úspěchu, shodli se Dow i Whitson.
Brat to vážně
Whitson měl tuto radu: „Pokud bych mohl něco říct komukoli, kdo je v podobné situaci, pak je to, aby se přesně a bezpodmínečně řídil pokyny lékaře, protože se zabývá některými velmi kritickými faktory, a pokud to neuděláte, pak mu ztěžujete práci. Může to všechno rozhodit a může trvat déle, než se zjistí nejlepší léčba.“
Dow řekl, že tento Whitsonův přístup byl rozhodující pro změny, které viděli.
„Když člověka opravdu přimějete, aby pochopil, proč bere své léky a jaká je jeho situace, opravdu se do své léčby vžije a díky tomu se mu daří lépe a jeho srdci lépe,“ řekl Dow. „Právě to se nám daří na naší klinice srdečního selhání. Jsme schopni je a jejich rodinu poučit o příznacích srdečního selhání a zasvětit je do situace.“
Podpůrný systém je životně důležitý
Whitson uvedl, že se hodně spoléhal na svůj podpůrný systém doma – což, jak přiznal, pro něj bylo těžké -, aby dokázal být tak poddajný.
„Moje žena převzala kontrolu nad mými každodenními aktivitami, návštěvami u lékaře, stravou, cvičením a vším, co jsem dělal během dne,“ řekl. „Nebýt jí, nebyl bych schopen sledovat, co se se mnou děje, protože jsem byl tak nemocný. Musíte poslouchat a spoléhat se na podporu rodiny nebo přátel, protože je těžké to zvládnout sám.“
Whitsonova zkušenost s programem srdečního selhání byla intenzivní, zahrnovala několik návštěv týdně kvůli takovým věcem, jako jsou odběry krve, testy a změny léků. Ale díky nim je dnes naživu, řekl Dow.
Whitson nemůže než souhlasit.
„Vzhledem k mému stavu si nemyslím, že bych přežil, kdybych neměl ty lékaře a kdybych se do puntíku neřídil jejich pokyny,“ řekl. „Myslím, že nikdo z nás nečekal tak skvělý výsledek, ale nejlépe to mohu popsat tak, že se cítím lépe, než jsem se kdy cítil ve svém dospělém životě.“