Když společnost Quaker Oats počátkem tohoto týdne oznámila, že změní název svého sirupu a palačinkové směsi Aunt Jemima poté, co uvedla, že „původ značky je založen na rasovém stereotypu“, byla tato zpráva vnímána jako přiznání, že ikonická image značky sehrála roli v systémovém rasismu ve Spojených státech. Použití tety Jemimy společností je však již dlouho předmětem prací černošských umělců, kteří vytvořili vize jejího osvobození.
Nejikoničtějším z těchto děl je sochařská asambláž The Liberation of Aunt Jemima od Betye Saar z roku 1972, která je nyní ve sbírce Berkeley Art Museum a Pacific Film Archive v Kalifornii. Uprostřed díla je ready-made figurka, která zobrazuje stereotypní postavu maminky. V jedné ruce drží koště a v druhé pušku. Do středu šatů Saar umístil malou malbu usmívající se černošské mammy, která drží na boku bílé dítě, a přes obraz je překryta pěst Black Power. Readymade stojí uprostřed bavlněného lůžka. Za ní Saar obložil dlaždicemi obraz tety Jemimy převzatý z obalu výrobku.
V e-mailu pro ARTnews Saar napsal: „Moje umělecká praxe byla vždy objektivem, kterým jsem viděl svět kolem sebe a pohyboval se v něm. I nadále je arénou a médiem politického protestu a sociálního aktivismu. V roce 1972 jsem vytvořil Osvobození tety Jemimy pro výstavu „Černí hrdinové“ v kulturním centru Rainbow Sign v Berkeley v Kalifornii (1972). Výstava byla uspořádána na základě reakcí komunity na atentát na Martina Luthera Kinga Jr. v roce 1968. Toto dílo mi umožnilo vyjádřit svůj spravedlivý hněv nejen nad velkou ztrátou MLK juniora, ale i nad nedostatečným zastoupením černošských umělců, zejména černošských umělkyň. Přetvořila jsem hanlivý obraz tety Jemimy v postavu bojovnice, která bojuje za osvobození černochů a práva žen. O padesát let později byla konečně osvobozena i ona sama. A přesto je třeba vykonat ještě více práce.“
V dnešní době je Faith Ringgold známá především svými pracemi s příběhovými quilty; její první práce v tomto médiu s názvem Who’s Afraid of Aunt Jemima? (1983), vytvořené pro její samostatnou výstavu ve Studio Museum v Harlemu v roce 1984, se zabývalo podobným tématem. Toto dílo se skládá z 56 čtverců juxtaponovaných trojúhelníků různých quiltů vedle obrázků černošských žen, černošských dívek, černošských mužů, bělošských mužů a žen a devíti panelů s textem, který převyprávěl a převyprávěl příběh tety Jemimy.
V její vzpomínkové knize We Flew Over the Bridge: Ringgoldová v knize The Memoirs of Faith Ringgold (1995) napsala: „Rozhodla jsem se pro tuto příležitost vytvořit zvláštní dílo, které by ukázalo budoucí směr mé tvorby. Myšlenka malovaného quiltu byla v mé mysli nejvýše. … Příběh Jemimy Blakeyové, název, který jsem dala své radikální revizi postavy a příběhu tety Jemimy, ze mě vytékal jako krev vytékající z hluboce řezné rány. Nechtěla jsem ho napsat – musela jsem. Už mě unavovalo poslouchat černochy, jak se negativně vyjadřují o obrazu tety Jemimy. Věděla jsem, že mluví o velké černošce, a brala jsem si to osobně.“
Na panelu, který 18. června uspořádalo Muzeum moderního umění, Ringgoldová řekla: „Vyprávěla jsem její příběh. Vytvořil jsem pro ni kompletní rodinu, proto jsem jí dal příběh a ne jen zesměšnil. … Proč musí být teta Jemima tak nicotná a znevažující?“
Renee Cox se ujala tety Jemimy v rámci své fotografické série „Rajé“, která ukazuje autorku jako černošskou superhrdinku jménem Rajé, vnučku Nubie, dávno ztraceného dvojčete Wonder Woman. Na snímku Osvobození tety Jemimy a strýčka B z roku 1998 Coxová ukazuje Rajé stojící ruku v ruce s osvobozenou tetou Jemimou (ztvárněnou supermodelkou Roshumbou Williamsovou) a strýčkem Benem (ztvárněným hercem Rodneym Charlesem) před jejich lóžemi.
V telefonickém rozhovoru Coxová uvedla: „Motivací je 400 let útlaku černých těl v této zemi. Od začátku jsem se vždy zajímal o vytváření vlastního dialogu, pokud jde o reprezentaci černochů, abych rozbil stereotypy, které nám vnutila bělošská nadřazená společnost. Nelíbí se mi zobrazování černochů jako obětí. Chtěla jsem toto vnímání změnit.“
Považuje toto dílo pouze za jednu část většího projektu. „Umění je pro mě o vytváření diskurzu, aby vznikla ta konverzace, kde se může objevit. Proč je třeba je osvobodit z jejich škatulek? No, především, patří jim společnost? Tak proč jsou na krabici? Protože někteří lidé se cítí bezpečně, když vědí, že máte velkou maminku, která obrací klapky pro bílou rodinu. Na tom je něco uklidňujícího. Pro černochy je to jeden malý krok, ale pro bělochy je to asi obrovský krok, protože jim trvalo 130 let, než ji z krabice odstranili. Já o to žádám už 22 let a přede mnou o to žádali i jiní. Je to povrchní, to je všechno, takže lidé to musí mít na paměti.“
.