Odůvodnění
Válka byla způsobena protichůdnými nároky na španělský trůn po smrti bezdětného krále Karla II. Nástup Filipa V., vnuka francouzského krále Ludvíka XIV. na španělský trůn, znepřátelil Anglii a Nizozemsko, které s Francií stále více soupeřily. Znepokojil také císaře Svaté říše římské Leopolda I., který si jménem svého syna nárokoval nástupnictví.
V roce 1702 vypukla v Evropě válka, v níž se Holandsko, Anglie a většina německých států spojily proti Francii, Španělsku, Bavorsku, Portugalsku a Savojsku.
Boj v Severní Americe
Konflikt se přenesl i do severoamerických kolonií Francie a Anglie, neboť vojska v Akadii a Nové Anglii si vyměňovala krvavé lokální nájezdy. Francouzské síly zničily v roce 1704 anglickou osadu Bonavista v Newfoundlandu a v roce 1708 se zmocnily města St. V roce 1710 získali Angličané kontrolu nad Port-Royalem a s ním i nad Akadií. Následujícího roku však britská flotila ztroskotala na řece Svatého Vavřince při nezdařeném pokusu o vyplutí na Québec.
Utrechtská smlouva
Utrechtská smlouva z roku 1713 byla jednou z řady smluv, které ukončily válku. Smlouva vyřešila řadu sporů o dědictví mezi Anglií a Francií a poskytla Anglii značné území. Francie si ponechala Ile St-Jean (později známý jako Ostrov prince Edwarda) a Ile Royale (později Cape Breton), ale postoupila Angličanům Acadii a Newfoundland a vrátila jim rozsáhlá území, jejichž řeky se vlévají do Hudsonova zálivu (viz také: Rupertova země).
Utrechtská smlouva je uznávána jako konec francouzské expanze a počátek vzestupu britského impéria.