Pokud si na internetu rychle vyhledáte heslo „výuka celým mozkem“, objeví se vám řada videí, na kterých mladí žáci unisono opakují slova učiteli, mávají rukama nebo provádějí jiné pohyby a každých pár minut se obracejí na souseda, aby se s ním podělili.
V některých ohledech tyto třídy vypadají jako organizovaný chaos. Ale to, co se děje na obrazovce, má své opodstatnění:
Někteří vědci tento model kritizují, protože postrádá vědecké důkazy a opírá se o zavádějící informace o fungování mozku. To však nezabránilo pedagogům, aby sledovali videa s výukou celého mozku – některá z nich nasbírala na YouTube statisíce zhlédnutí – a převáděli ostatní na model celého mozku.
Jedním z příkladů je Stacey Bylová, učitelka 4. třídy v Michiganu, která školí pedagogy v oblasti výuky pomocí celého mozku. Stejně jako mnoho dalších příznivců tohoto hnutí Bylová říká, že tento styl výuky objevila díky videím na internetu.
„Videa mě zaujala… protože děti byly tak zaujaté a usměvavé,“ uvedla Bylová, která dříve učila v mateřské škole, v e-mailu. „Jako učitelka v mateřské škole jsem si uvědomovala, že je třeba vyvážit řízení třídy s potřebou, aby se děti hýbaly a byly dětmi.“
Při používání metod výuky zaměřené na celý mozek se Bylová obrací k souboru strategií, které mají polechtat různé části mozku. „Zrcadlová slova“ jsou jednou z nejběžnějších technik a spočívají v tom, že žáci opakují slova a pohyby zpět učiteli. Vychází se z předpokladu, že používání různých částí těla pomůže studentům lépe si osvojit učební látku.
„Pokud děti opakují, co říkáte, a používají při tom své tělo, dochází k velkému zapojení mozku,“ říká Byl. „Zjistili jsme, že děti mají tendenci si to zapamatovat.“
Klíčové jsou také rychlé a časté přestávky ve výuce. Po několika minutách opakování slov a pohybů jsou pak žáci požádáni, aby se obrátili na své sousedy a zopakovali, co se právě naučili.
Chris Biffle je bývalý vysokoškolský učitel, který toto hnutí založil již v roce 1999 spolu s doprovodnou organizací nazvanou Whole Brain Teaching. První verze výuky celým mozkem spočívaly v tom, že Biffle jednoduše požádal studenty, aby mu zopakovali slova. Studenti se podle jeho slov lépe soustředili, a tak začal tento model sdílet prostřednictvím knih a videí.
Téměř o 20 let později Biffle nyní věří, že tato metoda má fyzikální základ. „Když zrcadlíte tato gesta, aktivujete motorickou kůru mozkovou. A když opakujete moje slova, aktivujete Wernickeovu a Brocovu oblast. A když se dobře bavíte, tak to je limbický systém.“
No brain?“
Ačkoli se výuka celého mozku ujala na sociálních sítích, odborníci na vzdělávání a neurovědy zatím tento model neberou příliš vážně.
„Důvod, proč se já i každý jiný neurovědec tomuto označení vysmějeme, je ten, že celý mozek se učí každou vteřinu každého dne,“ říká Melina Uncapherová, docentka neurologie na Kalifornské univerzitě v San Francisku.
„Bylo by to, jako kdybych řekla, že budu propagovat chůzi po dvou nohách. Musíte dělat chůzi po dvou nohách.“
Na otázku, zda je něco pravdy na tom, že by určité fyzické pohyby mohly spustit části mozku, aby se zlepšilo zapojení, je její odpověď jednoduchá: „Ne.“
„Přesouvání pozornosti všude možně bude s největší pravděpodobností odvádět vaši pozornost od samotných cílů učení,“ říká Uncapherová, která je také ředitelkou vzdělávacího programu Neuroscape na UCSF, který se zabývá výzkumem funkce mozku a technologií.
Barbara Tversky, profesorka psychologie a vzdělávání na Teachers College, Columbia University, opakuje Uncapherův názor: „‚Výuka celým mozkem‘ není dobře definována, ani to, jak kontrastuje s jinými formami výuky.“
„Obecně je za mnoha okolností aktivní obrovské množství mozku,“ píše Tversky v e-mailu. Dodává však, že efektivní učení někdy vyžaduje i menší aktivitu částí mozku.
„Jen si představte, že by motorická kůra řídila nohy k tanci nebo ústa ke zpěvu, zatímco by jejich majitelé řešili matematické úlohy nebo poslouchali výklad učitele o historii,“ říká Tversky. „To je jen jeden z důvodů, proč by bylo katastrofou, kdyby se do výuky nebo učení zapojil celý mozek.“
Pásmo založené na mozku
Učitelka Bylová z Michiganu je členkou představenstva organizace Whole Brain Teaching a školí pedagogy, když zrovna neučí své vlastní žáky. Odhaduje, že za poslední dva roky vyškolila 500 až 600 pedagogů v metodách celozrnné výuky.
Organizace Whole Brain Teaching má podle svých webových stránek nejméně 28 „certifikovaných“ instruktorů po celé zemi a tvrdí, že poskytla bezplatné semináře 50 000 pedagogů – mnozí z nich objevili tento styl výuky na YouTube nebo ústním podáním.
Téměř všechna školení, která organizace nabízí, včetně každoroční konference, jsou pro pedagogy zdarma. Školy někdy zaplatí organizaci za to, že přijede provést větší školení na půdu školy, a poplatky pokrývají náklady na cestu. Školitelé učitelů v organizaci jsou složeni výhradně z dobrovolníků.
Zakladatel říká, že úspěch výuky celým mozkem přímo souvisí s úspěchem videí. „Začali jsme se rozrůstat, až když jsme začali dávat videa na YouTube a postupně se naučili používat Facebook,“ říká Biffle. „Naše videa na YouTube mají 8 milionů zhlédnutí.“
Uncapherová mezitím říká, že viděla mnoho módních trendů v oblasti učení založeného na mozku, které přicházely a odcházely. Výzkum výuky pomocí celého mozku neprováděla, ale její popularita ji nepřekvapuje.
„Lidé se nechávají velmi zlákat mozkem,“ říká Uncapherová. Dodává, že přitažlivost může být problémem, pokud modelu chybí solidní výzkum.
A v případě výuky celým mozkem neexistuje mnoho výzkumů, které by tvrzení nebo strategie podpořily. Podle Biffleové je formální studie příliš nákladná na to, aby se do ní skupina zapojila.
„Trvalo nám dlouho, než jsme přišli na to, jak to udělat, a protože nemáme finanční prostředky, nemůžeme si koupit výzkumné studie,“ říká Biffle. „Kdybychom je zpoplatnili, mohli jsme si čas výzkumníků koupit už před lety. Měli jsme řadu disertačních prací, které byly napsány na téma Whole Brain Teaching, ale v celostátním měřítku by takový rozsah, o jaký bychom usilovali, stál upřímně řečeno miliony dolarů.“
Uncapher varuje pedagogy, aby se vyhýbali, pokud chybí důkazy. „Pokud produkty nepředloží dokumenty nebo studie, které by prokázaly účinnost, důkazy o efektivitě jejich programu, pak říkám utíkejte.“
Neurolog se přesto také domnívá, že i bez formálních studií může mít výuka žáků o tom, jak se učí, pozitivní účinky.
„Pokud učitelé mluví s dětmi o mozku a posilují je informacemi o tom, jak se váš mozek učí a že máte kontrolu nad tím, co a jak se učíte, je to samo o sobě silné poselství,“ říká. „To je vlastně základní poselství intervence růstového myšlení a důvod, proč mohou být tak účinné.“
Vysvětlování těchto metod bylo velkou součástí Bylova přístupu k výuce a školení, které vyhodnocuje tak, že se učitelů jednoduše ptá, jak to funguje.
U svých vlastních žáků je Byl přesvědčen, že s metodami zaměřenými na celý mozek dochází k většímu zapojení a udržení informací. „Moje děti to milují, baví nás to, všichni se smějeme,“ říká. „Zaměřujeme se na to, abychom učitelům poskytli co nejvíce nástrojů, aby se ve třídě cítili úspěšně, a abychom děti zaujali tak, že se budou rády učit. To je vlastně celý cíl.“