Jednu z nejzáhadnějších oceánských medúz bylo obtížné studovat kvůli jejímu přirozenému prostředí v temných hlubinách oceánu. Technologie však tyto hlubiny otevírají našim zvědavým očím – což nedávno vedlo k desetiminutovému setkání se zvláštní medúzou Deepstaria enigmatica bez chapadel.
Medúza Deepstaria enigmatica, která byla poprvé objevena v 60. letech 20. století a popsána v roce 1967, se od té doby objevuje jen výjimečně – její jméno je odvozeno od ponorky Deepstar 4000 podmořského badatele Jacquese Cousteaua a od nevyzpytatelnosti této medúzy.
V průběhu let se objevila jen hrstka exemplářů a částečných vzorků a ví se o ní jen málo – čím se živí, jak se živí, jak se rozmnožuje, jak široce je rozšířena a jaké hloubky snáší, to vše je záhadou.
Ale díky programu NOAA na průzkum oceánů a vědcům využívajícím jeho technologie jsme možná na pokraji poznání těchto věcí.
V listopadu loňského roku tým vědců, kteří na dálku ovládali výzkumnou ponorku Hercules NOAA, spatřil u pobřeží ostrova San Benedicto v Tichém oceánu živou D. enigmatica.
Připojili k němu kameru s ultravysokou citlivostí – Canon ME20F SH – bezpečně umístěnou ve skleněné kouli, aby mohli pořizovat snímky za velmi špatných světelných podmínek v afotické zóně oceánu.
Přibližně v hloubce 974 metrů (3 195 stop), v téměř úplné tmě, je překvapil výskyt D. enigmatica plujícího kolem.
„Toto zvíře právě proplulo kolem ROV Hercules. Nesbírali jsme ho,“ řekl National Geographic David Gruber, mořský biolog z Harvardovy univerzity.
„Sotva ho někdo kdy viděl, protože je tak křehký a prostě se vznáší uprostřed vody.“
Pokud ho nezkoumáte zblízka, vypadá D. enigmatica hodně podobně jako plastový sáček, s jemným, tenkým zvonem a bez viditelných chapadel. Protože většina medúz používá k chytání kořisti chapadla, musí se Deepstaria spoléhat na jiný způsob.
Její zvon je velký a může se otevřít až na metr v průměru a existuje hypotéza, že D. enigmatica je nástražný predátor, který k zachycení kořisti pohybující se vzhůru používá celou membránu zvonu, který se kolem ní uzavře jako pytel. Během svého setkání mohl tým pozorovat, jak by to mohlo vypadat.
„Tím, že jsme se přiblížili k exempláři D. enigmatica s relativně nízkou intenzitou světla (274 lumenů) a použili kameru s nízkým osvětlením, jsme byli schopni natočit organismus s otevřeným deštníkem,“ píší vědci ve své práci.
Dost rychle se zavřel – pohyb, který by mohl sloužit k chytání kořisti a také k tomu, aby pomohl pohánět tvora vodou.
Zda to bylo světlo nebo pohyb ROV, co způsobilo, že se medúza zavřela, není známo, ale zdálo se, že je spokojená s tím, že zůstala unášena na místě, dokonce narazila na skleněnou kouli, ve které byla umístěna kamera, což umožnilo týmu blíže si prohlédnout gastrovaskulární kanálky, které lemují zvon – její trávicí trakt.
Není to první Deepstaria zachycená kamerou. Existuje pouze jeden další příslušník tohoto rodu, Deepstaria reticulum, a ten byl zachycen na kameru v roce 2012 k velkému zděšení internetu, protože zpočátku nikdo nevěděl, co to je. Výzkumný ústav Monterey Bay Aquarium vydal video – rovněž s D. reticulum -, aby o druhu vysvětlil něco víc.
Dva druhy se zdají být velmi podobné, ale jsou mezi nimi určité rozdíly – D. reticulum má sytě načervenalou barvu a pod zvonem má malý shluk jedovatých chapadel, která doširoka roztahuje jako prostěradlo. Ačkoli jsou tedy její pozorování cenná, není rozumné z nich extrapolovat informace o chování D. enigmatica.
Tým na téže expedici učinil ještě jedno zajímavé pozorování medúzy: nedávno uhynulý exemplář na mořském dně, známý také jako medúzový pád. Tyto mrtvé medúzy poskytují potravu dalším mořským živočichům a skutečně, mršina byla navštěvována hodujícími kraby a krevetami.
Je to, jak tým poznamenal, první pozorování D. enigmatica jelly-fall, které se jim podařilo zjistit.
A nikdy by se tak nestalo bez technologie umožňující pozorovat mořské tvory v jejich přirozeném prostředí, a to co možná neinvazivně.
„V posledních letech došlo k významnému pokroku jak v technologii zobrazování hlubokomořských živočichů při slabém osvětlení, tak v měkké robotice,“ napsali vědci.
Tyto pokroky jsou příslibem jak pro neinvazivní hlubokomořská pozorování in situ, tak pro jemné techniky sběru želatinózního zooplanktonu, a doufejme, že povedou k objevení a popisu dalších pozoruhodných mezo-bathypelagických organismů, jako je například Deepstaria.“
Výzkum byl publikován v časopise American Museum Novitates.