Asiatský kapr byl nedávno chycen v místě, kde by neměl být – za elektrickou bariérou, která má tento druh udržet mimo Michiganské jezero a ostatní Velká jezera. Výzkumník z Jižní illinoiské univerzity se nyní snaží zjistit, jak se tam dostal.
Tato jedna ryba budí velkou pozornost. Asijští kapři však nejsou jako většina ostatních ryb. A to vysvětluje, proč se vynakládá spousta času – a miliony dolarů – na to, aby se do Velkých jezer nedostali.
Dva druhy – kapr stříbřitý a kapr velkohlavý – představují největší hrozbu kvůli svým stravovacím návykům.
„Konzumují poměrně velké množství zooplanktonu, což jsou drobní mikroskopičtí živočichové, kteří se nacházejí ve vodním sloupci a které asijští kapři využívají jako potravu, a také většina ryb je využívá jako potravu alespoň v určitém období svého života,“
řekl Greg Whitledge, výzkumný pracovník SIU v oblasti rybolovu. Provádí testy na rybách ulovených v řece Little Calumet River, asi devět mil od Michiganského jezera.
Asijští kapři nejsou ve Spojených státech původní. Byli dovezeni v 70. letech 20. století, aby filtrovali vodu v rybích farmách na jihu země. Záplavy je však zanesly do dalších vod a dále se šíří.
Karp stříbřitý, kterého Whitledge zkoumá, vážil asi osm kilogramů.
„Byla to dospělá ryba, na základě vyšetření gonád to byl dospělý samec. Byl to dospělý jedinec. Ryby samozřejmě rostou po celý život, takže určitě nedosáhla svého maximálního růstového potenciálu,“ řekl.
Jak se ale dostala přes elektrickou bariéru, je jiná otázka – na tu Whitledge zatím nedokáže odpovědět. On a jeho tým rybu rozpitvali a poslali vzorky k další analýze.
„Vyjmeme otolity, což jsou ušní kameny uvnitř ryby, a chemii v těchto strukturách použijeme jako indikátor toho, kde ryba dříve trávila čas. Tyto struktury totiž odrážejí chemické složení vody, ve které ryba pobývala,“ řekl.“
Tyto otolity obsahují jakousi mapu. Vědci mohou zkoumat mikroskopické důkazy o tom, kde ryba žila. Mohou také získat informace z rybích kostí, které mají letokruhy – podobně jako letokruhy ve stromech.
„Kosti – alespoň některé kosti – v rybách a tyto otolity nebo ušní kameny obsahují letokruhy, podobně jako letokruhy ve stromech,“ řekl. „A tyto kroužky se vytvářejí během zimních měsíců, kdy ryby rostou velmi pomalu. Takže jejich spočítáním můžeme odhadnout, kolik zim ryba prožila, a tedy i její stáří.“
Whitledge rozřeže kosti a otolity na tenké plátky, namontuje je na sklíčko a pak je pošle do laboratoře s výkonnými mikroskopy a hmotnostními spektrometry.
Whitledge říká, že i když je objev tohoto stříbrného kapra překvapením, není čas na paniku – zatím. Říká, že neexistují žádné důkazy o tom, že by v blízkosti Michiganského jezera existovala samostatně se udržující populace.
„Stále se jedná pouze o jednoho jedince,“ řekl. „A tak, i když nechceme ve Velkých jezerech vidět žádného asijského kapra, skutečnost, že za posledních deset let byli na straně elektrických bariér u Michiganského jezera uloveni pouze dva asijští kapři, je důkazem, že tam zatím nevytvořili životaschopnou, soběstačnou populaci.“
Při pokračování testů ho také zajímá zvláštní vlastnost kapra stříbřitého. Je o nich známo, že vyskakují z vody, když kolem nich proplouvají lodě.
„Několikrát jsme to viděli na našich vlastních plavidlech tady z SIU na řekách,“ řekl. „To samozřejmě představuje určité riziko, že lidé budou zasaženi letícími kapry. A být zasažen patnáctikilovým kaprem s pevnou kostnatou hlavou není žádná legrace.“