Před třiceti lety zastřelil Inuita v západním Grónsku při lovu velryb trojici podivných kytovců s předními ploutvemi jako běluhy a ocasy jako narvalové (tzv. mořští jednorožci). Podivní tvorové ho natolik zmátli, že si jednu z lebek schoval a pověsil ji na vnější stranu své kůlny.
O několik let později si lebky všiml vědec, který oblast navštívil, a nakonec ji odvezl do Dánského přírodovědného muzea. Byl to zvláštní exemplář: větší než lebka velryby běluhy nebo narvala, ale se zuby, které vypadaly tak nějak mezi nimi. Lovec poskytl rozhovor prostřednictvím překladatele a popsal jednotvárné šedé tělo zvířat a zvláštní zuby, viditelné i z jeho lodi. Vědci se domnívali, že velryba mohla být potomkem běluhy a narvala, ale nemohli to dokázat.
Nyní už to dokázat mohou. V nové práci publikované dnes (20. června) v časopise Scientific Reports vědci potvrdili, že lebka skutečně patří jedinému známému exempláři křížence běluhy a nosorožce.
„Máme jen tento jediný exemplář,“ uvedla vedoucí studie Eline Lorenzenová, kurátorka oddělení savců v muzeu. „Nikdo o tom předtím ani potom neslyšel.“
Mezikrysař
Lebka z běluhy (nebo by to měla být narluga?) je nápadná. Chybí jí kel (ve skutečnosti zub) typického samce narvala a na rozdíl od narvalů má zuby na spodní čelisti. Tyto zuby připomínají zuby běluhy, až na to, že vyčnívají ven jako lopaty. Zuby běluhy rostou úhledně svisle.
Pouze na základě anatomie nemohli vědci prokázat, že lebka skutečně pochází z hybrida, uvedl Lorenzen. Je však odbornicí na získávání staré DNA z kostí, a tak se s kolegy rozhodla vyzkoušet genetický přístup k této otázce. Zavrtali se do zubů tvora a získali vzorek – špatný, degradovaný vzorek, řekla Lorenzenová časopisu Live Science, ale stále dostatečný k sekvenování.
Výsledky byly jasné: zvíře bylo samec a jednalo se o genetickou směs běluhy a narvala, která byla téměř půl na půl. To naznačovalo, že šlo o křížence první generace. Aby vědci zjistili, který druh byl kterým rodičem, podívali se na mitochondriální DNA zvířete. Mitochondriální DNA se nachází v pohonné jednotce živočišných buněk a předává se pouze po mateřské linii. Mitochondriální DNA hybrida byla celá narvalí, což odhalilo, že tato velryba byla potomkem narvalí matky a otce běluhy.
Dále vědci extrahovali uhlík a dusík z kolagenu lebky. Vědci zkoumali molekulární varianty, tzv. izotopy, uhlíku a dusíku, které se do těla dostávají z potravy zvířete. Izotopy odhalily zcela odlišný vzorec než u běluh, které loví do hloubky asi 1 640 stop (500 m), nebo u narvalů, kteří se potápějí hlouběji než 2 625 stop (800 m).
„Můžeme jen říci, že tato uhlíková signatura je zcela podobná signatuře mrožů a tuleňů vousatých, kteří se živí na mořském dně,“ řekl Lorenzen.
Podivný chrup křížence mohl vést k tomu, že používal jiné lovecké strategie než jeho rodiče, řekl Lorenzen. Nelze však říci, zda by hybrid byl schopen zplodit vlastní potomky. Když uhynul, byl již dospělý, ale o dalších dvou možných hybridech, kteří doprovázeli tohoto, když je lovec zastřelil, se toho moc neví.
Jeden se podle eskymáckého lovce po zastřelení potopil. Druhý byl přivezen, ale jeho lebka zůstala u břehu a nakonec byla vyplavena.
Skrytí hybridi?
Je nemožné říci, zda trojice zastřelená v polovině 80. let 20. století je jediným hybridem, řekl Lorenzen. Hybridizace pravděpodobně není příliš častá, řekla. Žádný jiný výzkumník velryb, kterého oslovila, takového křížence nikdy neviděl. A genetické údaje o narvalech a běluhách naznačují, že oba druhy se rozešly před 5 miliony let a nejméně 1,25 milionu let se ve znatelném množství nekřížily.
Přesto by podle Lorenzenové bylo zvláštním štěstím, kdyby dánské muzeum vlastnilo jediný hybridní exemplář.
„Možná se o studii ještě někdo dozví a my se dozvíme o dalších hybridech, o kterých nemáme tušení,“ řekla.
- Na fotografiích: V dalších fotografiích: Sledování keporkaků v jižním Tichém oceánu
- Obrázky: Nádherné grónské ledovce
- Morské zázraky: Úchvatné fotografie mořských tvorů
Původně publikováno na Live Science.
Aktuality