Já jsem ty a ty jsi já a jsme všichni spolu…
Od D.C. Blooma
(říjen/listopad 2012/ob. 5 – Issue 5)
Stejně jako v kapele Trisha, která ve skutečnosti nemá žádnou Trishu v dobré víře, ani v austinské roots-rockové kapele Uncle Lucius není žádný Lucius – a ani žádný z pěti chlapíků (bez hamburgerů a hranolků) nemá strýčka, který by se tak jmenoval. „Naše standardní odpověď zní, že se nám všem současně zdál sen o bažinaté ještěrce v louisianské zátoce jménem Lucius,“ říká frontman Kevin Galloway. „Ale skutečná historka je taková, že si pár kamarádů povídalo o excentrickém jižanském dědečkovi, kterého znali a který se jmenoval Lucius.“ A tak se jméno kooptovalo a výstřední dědeček byl jednoduše degradován na strýčka.
Takže kdo přesně jsou strýček Lucius? Je to sbírka starých dobrých texaských kluků, kteří všichni následovali své individuální hudební múzy do města Austin a našli v sobě spřízněné duše. Galloway se do hlavního města přistěhoval z Freeportu ve východním Texasu, kde se věnoval country a snil o tom, že jednou dá dohromady nějakou kapelu. Stejně jako většina hudebních nováčků v Austinu procházel jeho četné otevřené mikrofony, kde se dělil o své písně a seznamoval se s prostředím. Tak se seznámil s Halem Vorpahlem, který také skládal písně a mohutně hrál na basu, a společně začali spolupracovat. Zhruba o rok později se z dua stala kapela, když se k nim přidal kytarista Mike Carpenter, syn z Houstonu, který do kapely přinesl sáček hendrixovských, santanovských a tradičních bluesových liků. Když kapela začala nahrávat album Pick Your Head Up z roku 2009, byl k bicím přizván rodák ze San Antonia Josh Greco – s nejlepším účesem po boku Redfoo a/nebo Oscara Gamblea – a brzy se z něj stal plnohodnotný Luciusitte, nikoliv jen jednorázový session bubeník.
Současnou sestavu Uncle Lucius doplnil uprchlík z Kentucky Jon Grossman, když si jejich společné uši všimly, když předskakovali kapele, v níž hrál během zastávky v Lexingtonu. Nebo tomu alespoň věřil. „Později mi řekli, že mě opravdu neslyšeli,“ žertuje Grossman. „Nicméně se to rozkřiklo.“
Stejně jako se teď rozkřiklo o zvuku Uncle Lucius. Není na něm nic šablonovitého ani předvídatelného, protože čerpá z široké škály vlivů, od doutnajícího jižanského rocku přes návrat k R&B s rohy až po hippie-dippy psychedelii a oduševnělé blues. Výsledkem je hudební Rorschachův test pro posluchače. „Když lidé říkají, že zníme takhle nebo takhle, popisují věci, které jsou jim povědomé a které mají rádi,“ naznačuje Galloway. „Takže lidé se mohou naší hudby chytit důvěrně známým způsobem. A my je pak konvertujeme. Rádi bereme ty známé aspekty a děláme je moderní, posouváme hudbu dopředu.“
Kapela se obrátila na R. S. Fielda, známého zvukového Svengaliho, který spolupracoval například s Hayesem Carllem, Toddem Sniderem, Billy Joe Shaverem, Omarem and the Howlers, Sonnym Landrethem nebo Johnem Mayallem, aby se postaral o většinu zvukových produkčních kouzel na jejich nové desce And You Are Me. Jeho úkolem bylo pomoci strýčkovi Luciusovi zachytit ve studiu živelnost a spontánnost jejich živých vystoupení. Jeho přítomnost také zostřila soustředění a profesionalitu kapely.
„S jeho přítomností jsme naše ‚Give-a-Shitter‘ hodně zvýšili,“ říká Galloway. „Ale nikdy jsme neměli pocit, že by nás tlačil nějakým směrem, kterým bychom nechtěli jít. Byl to skutečně organický proces.“
And You Are Me je odrazem stále častější spolupráce všech pro všechny, která charakterizuje jak tvorbu písní, tak přístup kapely k nahrávání.
„Album je spíše skupinovým tápáním, do kterého jsou zapojeni všichni,“ říká Galloway, který dodává, že písně vznikly jako výsledek toho, že „blízcí, důvěrní přátelé si navzájem hodně odsoudili svou hudbu a vyjednali si naše malé zádrhele. Vznikl tak jeden tým, který společně tvoří hudbu.“