Dne 9. listopadu 1953 Nejvyšší soud Spojených států amerických potvrdil předchozí kontroverzní rozhodnutí, které umožnilo baseballu v první lize působit mimo rámec Shermanova antimonopolního zákona.
Ve stanovisku o jednom odstavci a per curium bylo ponecháno v platnosti rozhodnutí soudu z roku 1922, podle něhož byl baseball na své nejvyšší úrovni exhibicí a nepodléhal ústavní obchodní doložce.
Již v roce 2008 vysvětlil baseballový fanoušek a současný soudce Nejvyššího soudu Samuel Alito jedinečné okolnosti případu Federal Baseball Club v. National League, onoho jednomyslného rozhodnutí z roku 1922, které bylo v průběhu let podrobeno kritice.
„Ze všech antimonopolních případů Soudu je případ Federal Baseball možná nejznámější, ale to, co o něm většina lidí ví, není zcela přesné,“ řekl Alto posluchačům v Historické společnosti Nejvyššího soudu.
Alito sice uznal právní kritiky, kteří zatloukali tři rozhodnutí Soudu o antimonopolní výjimce pro baseball, a zejména stanovisko Federal Baseball Club od soudce Olivera Wendella Holmese ml. „V právní literatuře je to pranýřováno docela důsledně přinejmenším od 40. let 20. století,“ řekl Alito s odkazem na Holmesův závěr, že „podnikáním je pořádání baseballových exhibic, které jsou čistě státní záležitostí“ a nespadají pod regulaci mezistátního obchodu.
Alito se domníval, že rozhodnutí o Federálním baseballovém klubu odpovídá tehdejší logice soudu a není produktem soudu milujícího baseball, jak naznačovali někteří kritici. „V roce 1922 Soud vnímal obchodní pravomoc jako omezenou pravomoc, která se nevztahuje na všechny ‚hospodářské… činnosti, které mají podstatný vliv na mezistátní obchod‘. Tento přístup nutil soud vytyčit tenké – někteří by řekli svévolné – hranice,“ uzavřel Alito.
Případ u soudu z roku 1953, Toolson v. New York Yankees, byl prvním pokusem přimět soud, aby zvrátil precedent federálního baseballu. V jednoodstavcovém stanovisku se uvádělo, že nejlepší arénou pro řešení této otázky je Kongres, a nikoli Nejvyšší soud.
„Podnikání tak bylo po třicet let ponecháno, aby se rozvíjelo s tím, že nepodléhá stávajícím antimonopolním zákonům. Současné případy nás žádají, abychom zrušili předchozí rozhodnutí a se zpětnou platností uznali právní předpisy za použitelné. Domníváme se, že pokud v této oblasti existují zla, která nyní opravňují k tomu, aby se na ni vztahovaly antimonopolní zákony, mělo by se tak stát prostřednictvím právních předpisů,“ uzavřel Soudní dvůr.
Dva soudci však připojili odlišné stanovisko. Soudce Harold Burton uvedl, že „Kongres však nepřijal žádné výslovné vynětí organizovaného baseballu z působnosti Shermanova zákona a žádný soud neprokázal existenci implicitního vynětí z působnosti tohoto zákona pro jakýkoli sport, který je tak vysoce organizovaný, že se rovná mezistátnímu monopolu nebo který omezuje mezistátní obchod nebo podnikání.“
Tato otázka se vrátila k soudu podruhé k novému projednání ve věci Flood v. Kuhn z roku 1972, kdy Curt Flood napadl baseballovou „rezervní klauzuli“, která bránila hráčům být volnými agenty. V rozhodnutí ve věci Flood většina v poměru 5:3 uvedla, že baseball skutečně podléhá regulaci obchodu, ale historie tohoto subjektu nutí Kongres – a nikoliv Soud – přijmout opatření k regulaci obchodních aktivit baseballu.
O barvitém většinovém stanovisku soudce Harryho Blackmuna se mluví dodnes. Za použití květnatého jazyka Blackmun nakonec dospěl k závěru, „že náprava, pokud je nějaká indikována, spočívá v zásahu Kongresu, a nikoliv soudu“. Rozhodnutí potvrdilo antimonopolní výjimku.
Justice William O. Douglas vyjádřil nesouhlas, přestože se pod rozhodnutí Toolson podepsal již v roce 1953. „Ačkoli jsem se připojil ke stanovisku soudu ve věci Toolson v. New York Yankee, Inc, dožil jsem se toho, abych toho litoval; a nyní bych napravil to, co považuji za jeho zásadní chybu,“ řekl Douglas.
V červnu 2017 neuspěla u odvolacího soudu devátého obvodu žaloba proti antimonopolní výjimce pro baseball, když se skupina bývalých hráčů nižší baseballové ligy domáhala odškodnění za to, co považovali za nízké mzdy, které jim byly vnuceny normami pro smlouvy hráčů první ligy. Tříčlenný senát citoval tři rozhodnutí Nejvyššího soudu jako precedenty týkající se antimonopolní výjimky.
Scott Bomboy je šéfredaktorem National Constitution Center.