Neexistuje jediná nahrávací společnost, která by s jazzem seznámila více lidí než Verve Records. Poté, co předtím založil Clef Records a Norgran, labely, které měly na svém seznamu Charlieho Parkera a Billie Holiday, založil tentýž muž, Norman Granz, společnost Verve. Verve bylo založeno v roce 1956, původně jako vydavatelství pro nahrávání Elly Fitzgeraldové, do začátku éry LP vydávalo klasické nahrávky Oscara Petersona, Louise Armstronga, Counta Basieho a mnoha dalších. Na počátku šedesátých let se díky melodickému saxofonu Stana Getze rozhořela mánie pro bossa novu a Verve vydalo vynikající nahrávky pianisty Billa Evanse. S postupujícími šedesátými lety Verve podepsalo smlouvu s energickým Jimmym Smithem, který hrál na Hammondovy varhany, a s kytarovým géniem Wesem Montgomerym. V posledních letech představila Diana Krall možnosti jazzu celé nové generaci a Herbie Hancock vydal teprve druhé jazzové album, které kdy získalo cenu Grammy za album roku; to druhé bylo pochopitelně také album Verve.
Jazz je jedinou skutečnou originální formou amerického umění. V šedesátých letech bylo na vnitřním sáčku každé dlouhohrající desky Verve napsáno: „The Jazz of America is on Verve“; na základě toho byl „The Sound of America“ na každém vydaném albu Verve.
„Jazz rozvíjí možnosti kreativity v daném okamžiku. Jazz je o lidském charakteru; jazz je o pocitech, ne jen o zábavě. Jazz je heeling.“ – Herbie Hancock
Poslechněte si to nejlepší od Verve Records na Apple Music a Spotify.
Jazz At The Philharmonic
Na sklonku roku 1955 se Norman Granz rozhodl založit společnost Verve Records; učinil tak speciálně kvůli Elle Fitzgeraldové. Již dříve řídil její kariéru a měl pocit, že ví, jak natáčet takové desky, jaké by zpěvačka měla natáčet – historie ukázala, že měl pravdu. Jak důležitá byla, dokázalo vydání boxu Ella Fitzgerald – the Voice of Jazz s 10 CD, který vyšel v roce 2013.
Příběh Verve však sahá o deset i více let zpět, kde lze vysledovat jeho kořeny v Granzově ambici dostat jazz z klubů do koncertních sálů, stejně jako v Clef a Norgran, nahrávacích společnostech, které řadu let vedl.
K genezi Verve Records došlo, když pětadvacetiletý Norman Granz uspořádal v roce 1944 v Los Angeles svůj první koncert „Jazz at the Philharmonic“. Od samého počátku měl Granz představu, čeho chce dosáhnout tím, že přenese jazz ze zakouřených, někdy až zaplivaných klubů do váženějších a prestižnějších prostor, jako byla newyorská Carnegie Hall. Mezi mnoha vynikajícími hudebníky, kteří na těchto koncertech vystupovali, byli i Charlie Parker a Billie Holiday. Bird, jak se Parkerovi přezdívalo, dokonce uspořádal koncert se smyčci, na němž zazněla hudba, která byla na jeho albu Charlie Parker With Strings; to bylo nedávno znovu vydáno na vinylu.
Existují nahrávky Billie Holiday z těchto koncertů JATP (Billie Holiday at JATP) a také z doby, kdy vystoupila v Carnegie Hall těsně po vydání svého alba Lady Sings the Blues. Vystoupení, na kterém zazněla většina materiálu z tohoto LP spolu s četbou z její autobiografie, bylo vyprodané a navzdory omezením Billieina hlasu předvedla vynikající výkon zachycený na albu The Essential Billie Holiday. Byla to jedna z jejích posledních nahrávek; za necelé tři roky zemřela.
Boj proti rasovým předsudkům
Kromě představení jazzu stále širšímu publiku měl Granz ještě další poslání: bojoval proti rasové segregaci, což ho stálo profesní i osobní život. Své hudebníky také dobře platil. „S Normanem jste cestovali první třídou, bydleli jste v prvotřídních hotelech a nikdy jste nehráli nikde, kde byla segregovaná místa,“ řekl trumpetista Dizzy Gillespie.
Granz byl vizionář, to říkal v roce 1947: „Jazz ve filharmonii představuje trend, kterým se bude jazz pravděpodobně ubírat v příštích letech, kdy místo malých, spoře osvětlených, klišovitých nočních klubů se sedmnácti jazzovými fanoušky s vytřeštěnýma očima (kteří jsou velmi moderní a všechny oslovují Jacku), koncertní pódium přiláká tisíce lidí, kteří se budou dobře bavit, jejichž posluchačská úroveň se zvýší a jazz, který byl doposud kurzivou, získá kapitálovou definici a postavení.“ Jak se turné JATP rozrůstala, Granz vytvořil šablonu moderního turné, kterou dnes kopírují téměř všichni umělci od jazzu po rock, stejně jako všechny ostatní hudební žánry.
Založení nahrávací společnosti Verve Records
Založení nahrávací společnosti bylo pro Granze zpočátku způsobem, jak rozšířit svou franšízu JATP, ale téměř okamžitě umělci, kteří vystupovali na jeho koncertech, rozpoznali možnost natáčet studiové nahrávky. Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let patřili mezi umělce, které Granz nahrával pro své značky Clef a Norgran, například Charlie Parker, Billie Holiday, Dizzy Gillespie, Lester Young, Count Basie a Stan Getz.
Brzy po založení Verve Granz zařadil značky Clef a Norgran pod svou novou společnost, což jeho začínajícímu labelu poskytlo seznam umělců a nahrávek, které dnes představují většinu toho, co je z této zlaté éry jazzu považováno za nejlepší. S Verve byli podepisováni smlouvy s novými umělci, a jak se společnost rozšiřovala a stávala se ještě úspěšnější, mnoho nových fanoušků zjistilo, že jazz je podle jejich gusta. Nahrávky Elly Fitzgeraldové s Velkým americkým zpěvníkem, počínaje The Cole Porter Songbook z roku 1956, patří k prvním triumfům dlouhohrajících desek. Stejně jako alba Elly s Louisem Armstrongem, což není zřejmá volba partnerů pro duet, ale funguje skvěle. Nahrávka Satchma s Oscarem Petersonem je dalším případem, kdy se podařilo vzít dva hudební velikány a dát je dohromady, aby ve studiu vytvořili kouzlo. Pro vznešené čtení standardů si stačí poslechnout Louis Armstrong Meets Oscar Peterson a budete přesvědčeni, že jste ve společnosti dvou nejlepších jazzových hudebníků 20. století.
Kanadský pianista Oscar Peterson byl nejčastěji nahrávaným umělcem na deskách Verve. Jeho práce jako doprovázeče a partnera nejlepších hudebníků labelu přinesla ohromující výsledky, stačí si poslechnout Ben Webster Meets Oscar Peterson. Ale O.P. brilantnost jako vedoucí tria nebo kvarteta je místem, kde skutečně zazářil. Svědčí o tom jeho nahrávky Great American Songbook, The Jazz Soul of Oscar Peterson nebo Oscar Peterson At the Concertgebouw.
V prvních letech své existence nahrával Clef dva z nejvýznamnějších představitelů jazzového klavíru, Arta Tatuma a Buda Powella. Ale až v roce 1962 natočil pro Verve svou debutovou desku Empathy Bill Evans, další mistr černé a bílé barvy. Následovala řada rozmanitých a kreativních nahrávek od mistrovské Conversations With Myself až po epickou Bill Evans With Symphony Orchestra.
Count Basie je dalším, kdo spolupracoval s největšími jmény jazzu, včetně Elly Fitzgeraldové a Franka Sinatry. K tomu se však dostal jen díky tomu, že vedl jednu z nejlepších kapel od třicátých let. Jako relativní veterán vyprodukoval řadu skvělých alb jako Count Basie and His Orchestra, nejprve pro Clef, ale stačí si poslechnout jeho první vydání na značce Verve, April in Paris, abyste slyšeli, proč je big band jedním z nejzajímavějších hudebních zážitků… vůbec.
Nové směry
V roce 1960 Granz prodal Verve společnosti MGM Records a zanedlouho už Creed Taylor vedl vydavatelství a vydal se novým směrem. Výrazně tomu napomohlo jazzové šílenství Bossa Nova, které k nám zavítalo z Jižní Ameriky, nahrávky Stana Getze s Charliem Byrdem, s Joaem Gilbertem a samozřejmě s jeho ženou Astrud. Jazz byl nejen cool, ale i v hitparádách a populárnější než kdykoli předtím. Jako by to dokazovalo, že album Getz/Gilberto (Joao), to, které obsahuje „The Girl From Ipanema“, získalo v roce 1965 cenu Grammy za album roku.
Verve podepsal smlouvy s novými umělci, mezi nimiž byli Jimmy Smith a Wes Montgomery, kteří se stali dalšími průvodci konvertitů. Jimmy Smith natočil řadu skvělých alb pro Blue Note, ale když nahrával pro Verve, dosáhl vrcholu své kariéry. Pro inovaci a kreativitu si stačí poslechnout album The Cat (1964), které je obohaceno o složité aranže Lalo Schifrina, nebo Bashin‘ The Unpredictable Jimmy Smith z roku 1962, kde se objevují aranže Olivera Nelsona – big band se zde setkává s Hammondkami, ale v žádném okamžiku nejsou zastíněny Smithovy útočné varhany.
Jimmy Smith natočil několik skvělých alb s Wesem Montgomerym, včetně The Dynamic Duo, Creed Taylor pokračoval v Granzově myšlence spojovat největší talenty vydavatelství, ale byla to právě kytaristova sólová alba, na nichž si vybudoval reputaci. Wes Montgomery debutoval pro Verve v roce 1964 a v následujícím roce vydal album Bumpin‘, které je stejně dobrým začátkem pro zkoumání Montgomeryho schopnosti rozeznít šest strun jako minimálně dvojnásobný počet.
Verve Records v 21. století
Virtuozita zůstala pro label Verve prvořadá a Diana Krall je jednou z nejnadanějších a nejtalentovanějších hudebnic, které hrají jazz v moderní době. Lidé mluví o daru načasování a schopnosti proniknout do nitra písně Franka Sinatry. Krallová je s ním na stejné rovině. Proniká do hloubky a vypráví nám o písních tak, jak to nikdo jiný nedokáže. The Look Of Love se v roce 2001 dostala na 9. místo hlavního žebříčku Billboardu a stala se nejprodávanější deskou Diany Krall. Skvělý zpěv Krallové a dokonalý klavírní doprovod v jemných a teskných aranžích Clause Ogermana a znamenitá produkce Tommyho LiPumy dělají z této desky nahrávku, která vyzařuje třídu v nejlepší tradici velkých desek Verve z předchozích desetiletí.
Jako skutečná legenda nahrál Herbie Hancock pro Verve konečně až v roce 1994, ale když už to udělal, jako by na tu chvíli jen čekal. V roce 2007 vyšlo jeho album River: The Joni Letters získalo Grammy za album roku a je to mistrovské dílo. Je to album, které se pouští lidem, kteří říkají: „Nejsem si jistý, jestli mám rád jazz.“
Vydavatelství Verve Records dnes pod vedením Davida Fostera produkuje kvalitní nové nahrávky umělců, mezi něž patří Diana Krall, Trombone Shorty, Lizz Wright a Smokey Robinson. Sedmdesát let poté, co se Norman Granz rozhodl přenést jazz z klubů do koncertních sálů, hudební revoluce, kterou založil, stále vzkvétá. Na prvním koncertu Jazz at the Philharmonic 2. července 1944 vystoupil mimo jiné Nat King Cole. V roce 2013 se mezi vydanými nahrávkami Verve objevila i jedna od dcery Nata Kinga Colea, Natalie Cole en Español – kolo se naplno otočilo.
V roce 2013 vyšla v nakladatelství Thames & Hudson 400stránková kniha Verve – the Sound of Americaw, která vypráví příběh tohoto skutečně pozoruhodného vydavatelství. Obsahuje více než 1200 snímků, z nichž většina byla pořízena v newyorském archivu Verve. Ke knize byl vydán box set pěti CD – Verve: The Sound Of America: The Singles Collection – které sledují příběh vydavatelství prostřednictvím 100 jeho singlů, a také série deseti vinylových reedicí v původních obalech alb, remasterovaných v Abbey Road, která zahrnuje LP desky Charlieho Parkera, Stana Getze, Oscara Petersona a Billie Holiday.
.