**Upozornění, tento příspěvek obsahuje obrázky, které mohou vyvolat pocity intenzivního znechucení. Všechny obrázky byly shromážděny v rámci studie Univerzity Kent o trypofobii**
Podívejte se na bublinu. Kulatá, provzdušněná, obecně záhadná. Kdy se však bubliny stávají odpornými?“
Od bublinek v šálku horké kávy až po díry v houbě nebo omítce, ačkoli se jejich běžný vzhled může zdát neškodný, je známo, že vyvolávají intenzivně úzkostné reakce. A tato reakce má své jméno: trypofobie.
Co je trypofobie a co ji způsobuje?
Trypofobie, charakterizovaná jako strach z děr, souvisí také s obecnějším odporem ke kruhovým tvarům, jako jsou bubliny. Co však způsobuje, že jsou bubliny tak odporné? Odpověď se možná skrývá přímo pod kůží.
Předchozí důkazy naznačovaly, že strach z bublin pramení ze shluků kulatých tvarů, které se vyskytují u jedovatých živočichů, jako jsou hadi a chobotnice modrokřídlá. Nová teorie psychologů z Kentské univerzity však naznačuje, že naše vrozená podezíravost vůči hrubým kruhovým tvarům by ve skutečnosti mohla souviset s historií lidských nemocí.
Tom Kupfer z univerzitní školy psychologie poznamenal, že mnoho infekčních onemocnění má za následek shluky kulatých tvarů na kůži: neštovice, spalničky, zarděnky, tyfus, spálu atd. Podobně i u mnoha ektoparazitů, jako je svrab, klíšťata a bota, vznikají na kůži shluky kulatých tvarů. Jinými slovy, pokud vám na kůži začnou naskakovat kruhy, je to pravděpodobně špatné znamení.
Kupfer naverboval 300 osob trpících trypofobií z různých podpůrných skupin a také 300 univerzitních studentů bez známé anamnézy tohoto onemocnění. Oběma skupinám bylo předloženo 16 kazetových obrázků skutečných objektů souvisejících s nemocnou částí těla. Osm obrázků bylo zaměřeno na obrazy nemoci – mimo jiné na takové nechutné pohledy, jako je shluk klíšťat a kruhová vyrážka uprostřed něčího hrudníku. Dalších osm obrázků s nemocí nebo chorobou nesouviselo, například vyvrtané díry v cihlové zdi nebo semínka lotosového květu.
Obě skupiny považovaly obrázky související s nemocí za nepříjemné, zatímco obrázky nesouvisející s nemocí považovali za velmi nepříjemné pouze lidé trpící trypofobií. Tato zjištění naznačují, že jedinci trpící trypofobií mají zvýšené reakce na averzi k bublinám, a to i u obrázků, jejichž základem nejsou scény související s nemocí. Na rozdíl od většiny fobií však trypofobie vede častěji k intenzivním pocitům znechucení než strachu.
Kupfer a jeho tým poté požádali účastníky pokusu s trypofobií, aby popsali své pocity při pohledu na kazetové obrázky. Analýza těchto odpovědí odhalila, že většina jedinců s trypofobií pociťovala znechucení nebo pocity související s odporem, jako je nevolnost nebo nutkání zvracet, a to i vůči chorobně irelevantním kazetovým obrázkům, jako je houba nebo bubliny. Pouze malá část popsala pocit strachu nebo pocity související se strachem.
Kromě znechucení jedinci trpící trypofobií často uváděli pocity jako svědění kůže, lezení po kůži nebo dokonce pocit „brouků napadajících kůži“. Tato kožní reakce naznačuje, že lidé s trypofobií mohou vnímat shlukové podněty jako náznaky ektoparazitů, což u některých dokonce vede k pocitu, jako by byli napadeni.
Kupfer uvádí, že „tato zjištění podporují návrh, že jedinci s trypofobií vnímají shlukové podněty především jako náznaky ektoparazitů a patogenů přenášených kůží“.
Při procházení obrázků je snadné pochopit, proč tyto bubliny vyvolaly tak silné reakce. Pokud se vám skutečně podařilo věnovat pozornost mým slovům namísto cibulovitým klíšťatům a jizvám před vámi, gratuluji. Teď už můžete jít zvracet.