V „Nebezpečné kráse“ se nás někteří nadaní, ale šíleně chybující filmaři snaží přenést do doby velkých kurtizán Benátek 16. století – zejména do doby nejslavnější z nich, Veroniky Franco, která psala básně a obcovala s králi.
Jaká škoda. Film – tak nehorázně hloupý, že by si zasloužil stát se „Showgirls“ dokudramat ve stylu Masterpiece Theater – představuje Veroniku jako velkou feministickou hrdinku: zachránkyni Benátek, šermířské eso, bonvivánku, smrtelně vtipnou a vzdorující inkvizici. Jako by se duše Matky Terezy, Glorie Steinemové, Errolla Flynna, Sylvie Plathové, Carmen Mirandy a Šťastné šlapky nějak spojily v těle hvězdy „Krásky“, Catherine McCormackové ze „Statečného srdce“.
To, že jedna žena mohla změnit běh dějin jen tím, že se vyspala s většinou benátské šlechty a jedním nebo dvěma francouzskými králi, vyvolává údiv. Ale pod tím vším, vysvětluje film, byla Veronika sladká ztracená dospívající romantička, jejíž srdce bylo zlomeno, když ji její kudrnatý milenec Marco Venier (Rufus Sewell) odkopl, aby se oženil pro peníze. Tváří v tvář otroctví manželství nebo chudobě si Veronika vybere jiný úděl: vyrábět whoopee.
Kdo jí to může mít za zlé? Koneckonců, jak film vysvětluje, kurtizány byly nejchytřejší a nejsečtělejší ženy v Benátkách. A tak Veroniku poučí její matka: stále drtivě krásná Jacqueline Bissetová jako Paola Franco, filozofka ložnice.
Veroniku nezastaví ani mor, ani válka, ani Oliver Platt ve své nejchytřejší podobě (jako obtloustlý, lásky chtivý veršotepec Muffic). Když ji Muffic vyzve k veřejnému básnickému souboji, vezme do ruky meč a utká se s ním, přičemž improvizuje jeden verš oplzlého doggerelu za druhým a prořezává mu kalhoty. Umrtvený, navždy vyléčený z poezie, Muffic utíká do církve, odkud se znovu objeví během vyvrcholení filmu u inkvizice jako zlý žalobce, který se snaží Veroniku nechat upálit jako čarodějnici.
V tomto vyvrcholení, scéně, na kterou málokdo zapomene (a někteří nikdy neodpustí), se Veronika vrhne na zlého inkvizitora s ohromujícím vyznáním, které mu téměř vyrazí kapuci. Než však stačí vytáhnout sirky, Marco, konečně vykoupený láskou, vykřikne, že i on je vinen; byl s čarodějnicí. Marco vyzve obrovské shromáždění benátské šlechty a velmožů, kteří se dostavili k soudu, aby povstali a přiznali se ke svým hrátkám s Veronikou. Benátky se do jednoho postaví. Inkvizice se v panice zhroutí.
A říká se, že studia už netočí smysluplné filmy!“
Marshall („třicátník“) Herskovitz, režisér filmu „Kráska“ – který byl adaptován podle knihy Margaret Rosenthalové „Počestná kurtizána“ – se zdá, že po většinu tohoto filmu, z něhož padá čelist, nemá jazyk v puse. Ale kde jinde by to mělo být? V „Krásce“ hrají herci – zejména Fred Ward a Jeroen Krabbe -, kteří jako by vůbec netušili, co tam dělají. A těžko jim to lze mít za zlé.
V kompozicích leskle nasvícených a krémově barevných jako elegantní kousek soft-core porna nás tvůrci filmu provázejí Veroničiným životem od panenství přes oplzlou slávu až ke svatosti. Realita nikdy nezasahuje do děje – přestože scénář nás chce očividně uvést na pravou míru v otázkách genderu, ženství a politické moci v Benátkách 16. století. Bohužel většina Benátek, které zde vidíme, je stejně falešná jako kanály, které byly znovu vytvořeny ve zjevném tanku studia Cinecitta. Skutečnou Veroniku kdysi namaloval Tintoretto. Ale to byla pouhá rozcvička. Nyní se z ní na věčné časy stala šmíra od Warner Brothers.
“NEBEZPEČNÁ KRÁSKA“
(star) (star)
Režie: Marshall Herskovitz; scénář: Jeannine Dominy; fotografie: Bojan Bazelli; střih: Steven Rosenblum, Arthur Coburn; výprava: Norman Garwood; hudba: George Fenton; produkce: Herskovitz, Edward Zwick, Arnon Milchan, Sarah Caplan. Vydává Warner Bros.; premiéra v pátek. Délka: 1:55. Hodnocení MPAA: R. Jazyk, smyslnost, nahota, násilí.
KASTA
Veronica Franco …….. Catherine McCormack
Marco Venier ……….. Rufus Sewell
Maffio Venier ………. Oliver Platt
Paola Franco ……….. Jacqueline Bisset
Beatrice Venier …….. Moira Kelly
Domenico Venier …….. Fred Ward