„Někteří lidé si možná myslí, že je to nejctnostnější místo pod sluncem, ale ať si prohlédnou tyto stránky a možná otevřou oči v úžasu nad množstvím zločinů, které se v „tomto městě bratrské lásky“ po nocích páchají.“
Tak začínal anonymně napsaný Průvodce cizincem aneb Kapesní společník pro fajnšmekry obsahující seznam veselých domů a dámských radovánek ve městě bratrské lásky a sesterské náklonnosti, vydaný v roce 1849.
„Mnoho set mužů, ano, mohu říci, že tisíce, je týdně vlákáno do osidel, která používají prohnaní kurtizány,“ jejichž počet se odhaduje „na deset tisíc a více“.
Ve skutečnosti to nemůžeme vědět. Ale z online výstavy Library Company – Capitalism By Gaslight – víme, že „obchod vzkvétal … že prostituce přerostla ve „velmi výnosný byznys pro některé dívky, mladé ženy“ a „ovdovělé nebo opuštěné“, které se „obracely k prostituci, aby uživily sebe a své děti“. Takzvaná nejstarší profese „umožňovala mladým ženám (mnohým z nich Afroameričankám) trochu ekonomické a sociální nezávislosti, kterou by jinak nemohly získat. Zdatné ženy se vypracovaly na úspěšné madam, které žily v relativním pohodlí.“
Prostitutky neboli sexuální pracovnice – „neřádné ženy, jak se jim často říkalo – byly známými postavami v krajině neuspořádaného města“, napsala historička Marsha Carlisleová. „Pohybovaly se volně a otevřeně v parcích, na ulicích a v místech zábavy. Spolu s chudáky a podomními obchodníky využívaly veřejná prostranství ke svému prospěchu. … Jejich nevěstince hospodařily ve smíšených čtvrtích, ale jejich pracovní prostředí zahrnovalo ulice, parky, divadla a místní hostince.“
Prostitutky sídlící v desítkách nevěstinců západně od Washington Square nabízely služby v nedalekých divadlech (Arch, Chestnut a Walnut Street Theatres), jejichž majitelé oceňovali, že sexuální pracovnice přitahují platící zákazníky. Podle Carlislea se „prostitutky vystavovaly z třetího patra divadla od počátku amerického dramatu. Do divadla přicházely z nevěstinců ve skupinách, často několik hodin před začátkem opony. Jakmile tam dorazily, navázaly kontakt se zákazníky, starými i novými, na horní galerii, kam byl pro ně vyhrazen zvláštní vchod“. V jednu chvíli se prý filadelfská divadla „hemžila“ „davy zmalovaných prostitutek“, které „v „široké záři lamp“ předváděly svou nestydatost.“
Mary Shaw a její klienti mohli snadno uniknout „široké záři“. Shawův dobře zařízený „noclehárenský dům“ vzkvétal jen pár kroků jižně od Walnut Street, přímo v Blackberry Alley. Průvodce o Shawové psal jako o paní domácí „nejchytřejšího druhu“, která byla kromě velmi výhodné polohy známá „svou vlídnou povahou a laskavým srdcem“. Ne méně než sedm dalších nevěstinců lemovalo Blackberry Alley (nyní Darien Street), která se táhla dva bloky od Walnutu ke Spruce.
Přesto zde nenajdete žádnou historickou značku.
Na adrese Blackberry Alley č. 4 podle našeho průvodce „talentovaná, dokonalá, mateřská, laskavá“ paní Davisová udržuje svůj „chrám rozkoše“ a dělá „vše, co je v jejích silách, aby přispěla k pohodlí svých přátel a návštěvníků“. Všichni její strávníci byli „mladí, krásní, prchliví a veselí“. . . Najdete jen málo podobných domů. Žádný lepší.“
O pár kroků jižněji se nacházel dům Susan Wellsové, který byl hodnocen jako „tichý a pohodlný“. Dům Hala Woodse byl považován za „snesitelně slušný“. Dům Therese Owensové dostal nálepku „dům druhé třídy“. Nejdále na jih, téměř tam, kde Blackberry Alley ústí do Spruce Street, se nacházel „genteel loafer crib“ Ann Carsonové…
Domy, ať už velmi doporučované, nebo ne, měly tendenci poskytovat spolehlivou ochranu před úřady. Poté, co policie sebrala patnáctiletou Marii Walshovou, která se promenádovala po ulicích v „odhalených kalikových šatech“, bez čepce a s „jasně měděnými náušnicemi“ („znaky veřejné ženy“), byla obviněna z tuláctví a odsouzena k měsíci vězení.
Ale vlastnictví nemovitostí ne vždy udrželo úřady na uzdě. Podle Carlislea se „Blackberry Alley stala v roce 1854 terčem razie v devíti domech, při níž bylo zatčeno šestnáct mužů a třicet osm žen“.
Některé nevěstince si zasloužily hrozivé varování. Jen dva bloky západně od Blackberry Alley, na Locust mezi 10. a 11. ulicí, žila a pracovala „plešatá a bezzubá“ paní Hamiltonová. „Dávejte si na tento dům pozor,“ varoval průvodce, „jako na žihadlo zmije.“
Za rohem na adrese Currant Alley č. 43 (nyní Warnock a Irving Street) dodnes stojí „velmi dobrý dům“ Mary Bakerové, kde klienti mohli být „bez nebezpečí“. Mladé dámy jsou všechny veselé a krásné.“
Další shluk domů se nacházel dále na západ, na 12. a Pine Street. Sahaly od „Paláce lásky“ paní O’Nielové přes „dobrý dům – dokonale bezpečný“ paní Rodgersové až po dům Catharine Ruthové (alias Indiánky Kate), kde bylo čtenářům doporučeno, aby „byli opatrní“. Nedaleko odtud provozovala Liz Hewettová „snesitelný dům druhé kategorie“ a „My Pretty Jane“ provozovala svou „chatrč“, která byla „útočištěm velmi prostých lidí“.
O blok jižněji na Lombardu, nad 12. ulicí, bylo možné narazit na „nízký dům“ madam Vincentové. Čtenáři byli varováni, aby „při návštěvě tohoto místa byli obezřetní, jinak toho budou celý život litovat“.
Jižně od Jižní ulice, za hranicemi vlastního města, se nacházely oblasti, které se vymykaly i sebemenšímu náznaku policejního dohledu. „Jeden z nejhůře vedených domů ve městě,“ hlásil průvodce o domě Sarah Rossové, který se nacházel na German Street (nyní Fitzwater) a Passyunk Road. „Dívky, i když jich je málo, jsou ošklivé, vulgární a opilé. Nikomu se zdravým rozumem bychom nedoporučovali, aby tam nechodil.“
A průvodce se odvážil i do nechvalně známého srdce Moyamensingu, Bainbridge Street mezi 4. a 8. ulicí, kde našel „četné nevěstince nejnižšího řádu… domy prostituce nejnižšího stupně, útočiště kapsářů a zlodějů všeho druhu“. Nic menšího než „podbřišek města“, potvrdil Carlisle, který se podělil o příběhy obávané „Duffyho pasáže“, galerie místností bez oken o rozměrech 8 x 10 stop, a „pekla hazardu a nevěstince“ známého jako „Dandy Hall“. Jediná návštěva těchto míst mohla vést k „naprosté zkáze a hanbě“.
„Cizinec je důrazně napomínán, aby tam nechodil,“ nabádá průvodce.
Ale historici, strážci veřejné paměti, musí.
Podle průvodce se tam nechodí.