Původ
Koncept zapuštěnosti jako první zavedl Polanyi, jehož celoživotní studium propojení ekonomiky a společnosti sahalo od antropologických studií malých komunit v jižním Pacifiku až po politickou ekonomii institucí regulujících globální ekonomiku v 19. století.
Polanyi tvrdil, že protože jednotlivci jsou vždy především sociálními bytostmi, nikoli ekonomickými, je zapuštěnost nutnou a základní podmínkou ekonomiky. V knize Velká transformace (1944) analyzoval důsledky expanze kapitalismu v 18. a 19. století – konkrétně snahu o vytvoření ekonomické sféry stále více oddělené od mimoekonomických institucí, které by fungovaly pouze za účelem maximalizace zisku. Polanyi tvrdil, že před 19. stoletím byl ekonomický systém chápán jako součást širší společnosti, která se řídila společenskými zvyky a normami stejně jako tržními principy zisku a směny. Vznik kapitalismu však zahrnoval politické snahy o odtržení ekonomiky od tohoto sociálního prostředí. Toto vyčlenění ekonomiky však nutně znamenalo změnu jejího sociálního prostředí, a tedy i společnosti. V tržní společnosti by se se základními aspekty společenského života zacházelo jako s čistě tržními statky (fiktivním zbožím) a lidé by byli nově definováni jako čistě ekonomicky racionální (tj. zisk maximalizující) aktéři. Polanyi tvrdil, že tyto snahy o zasazení společnosti do trhu, namísto trhu do společnosti, jsou v konečném důsledku odsouzeny k neúspěchu a přinášejí s sebou nebezpečné společenské reakce různého rozsahu a charakteru, z nichž nejvýznamnější je fašismus. Abstraktněji nazval pokus o transformaci a její případnou zpětnou reakci dvojím pohybem, čímž definoval pokračující a poloautomatický proces vnořování a vyčleňování. Polanyi si tak položil otázku, jak sladit expanzi trhu se společenským řádem, který ji dokáže udržet.
Toto rané pojednání o zakotvenosti vidí sociální sféru jako nutně primární vůči ekonomické sféře. Tento názor nachází odezvu v pojmu životní svět, který zavedl německý filozof Jürgen Habermas. Habermas definoval životní svět jako sdílené porozumění a hodnoty, které se vytvářejí v průběhu času při osobních kontaktech a které tvoří základ pro identitu, hodnoty a přesvědčení, jež mohou být spíše tiché nebo samozřejmé než explicitně zdůvodněné. Podle Habermase je legitimita oficiální ekonomiky i administrativního státu ohrožena kolonizací životního světa prostřednictvím materiálně založených vztahů. K tomu dochází například tehdy, když se cíl vzdělávání přesune od podpory kultury a vědění k maximalizaci zisku. Aby bylo jasno, kolonizace životního světa se neomezuje na maximalizaci zisku, ale zahrnuje obecnější proces, v jehož rámci jsou oblasti života zaměřené na reprodukci vědění, kultury a sociální integrace stále více ovlivňovány penězi, mocí a obecněji instrumentální racionalitou.
Pojmem zakotvenosti jako stále existující podmínky a zároveň jako otázky míry a variability se zabývaly vlivné práce francouzské regulační školy. Zde základní předpoklad, že ekonomiky jsou zakotveny ve společenských vztazích, identifikuje úkol ekonomické analýzy jako odhalování a porovnávání explicitních i implicitních typů regulace a jejich sociálních a ekonomických důsledků. Například fordismus je analyzován jako způsob sociální reprodukce založený na konvencích, v němž neustále rostoucí produkce umožňuje vyplácet rostoucí mzdy za pracovní místa, která jsou dlouhodobě zaručena. Výměnou za to dochází k utlumení třídního konfliktu a oslabení organizované práce.
.