Jeruzalém zatím nemá schody do nebe. Ale s tím, jak jeho budovy sahají stále výš a výš k nebi, probíhá debata o tom, jak nejlépe ubytovat rostoucí počet obyvatel: výstavbou směrem nahoru nebo ven.
Tento týden se vyostřila další etapa pokusů plánovačů o výstavbu směrem ven do převážně nedotčených západních kopců Jeruzaléma, kdy lidé stáli ve frontě, aby se mohli vyjádřit na zvláštním zasedání výboru Knesetu k tomuto tématu, a probíhaly přípravy na čtvrteční demonstraci před národním plánovacím výborem (od 15:30 na ulici Bejt Hadfus 12 v Jeruzalémě), který má projednávat odvolání proti loňskému červencovému rozhodnutí okresních plánovačů o výstavbě směrem ven do zeleně.
Tentokrát se jedná o Reches Lavan (Bílý hřbet) – pojmenovaný podle světlé křídové skály – pastvinářskou oblast starých zemědělských teras a pramenišť v blízkosti jeruzalémské zoologické zahrady a jihozápadních čtvrtí Kirjat Hajovel, Givat Masua a Ein Kerem a Mošav Ora kousek za městem.
Celá oblast s přírodními prameny a jezírky napájenými prameny, kde roste středomořská vegetace a žijí velcí savci, například horské gazely a hyeny, slouží obyvatelům Jeruzaléma jako zelený dvorek.
Jak v úterý řekla Yael Eliashar z jeruzalémské okresní kanceláře Společnosti pro ochranu přírody v Izraeli ve Výboru pro vnitřní záležitosti a životní prostředí Knesetu, tůně jsou pro obyvatele Jeruzaléma tím, čím je Středozemní moře pro obyvatele izraelského pobřeží.
Studentka magisterského studia Maya Star, aktivistka neziskové organizace Zachraňme Jeruzalémské kopce, výboru řekla: „Když jsem byla mladá, myslela jsem, že odejdu z Izraele a budu žít někde jinde. Teď, když to vím, je tato krajina s čistým vzduchem a bazény tím, co mě a mé přátele nutí tuto zemi milovat. Tyto prameny jsou součástí kultury mladých obyvatel Jeruzaléma. Těšit se z krajiny je základní právo.“
Dodává osmnáctiletá Hanan, spolužačka aktivistky: „Je to můj důvod, proč žiji v Jeruzalémě.“
Přesto dali plánovači čtvrti na hřebeni zelenou výstavbě 5 250 bytových jednotek v budovách o pěti až dvanácti patrech, spolu s 300 hotelovými pokoji a komerčními prostory. Projektanti již také pracují na výstavbě čtyřproudové dálnice, která bude protínat oblast a tvořit součást západního obchvatu.
Případ déjà vu
Do 90. let 20. století se židovský západní Jeruzalém vyznačoval relativně nízkou zástavbou, tu a tam se objevil výškový dům.
Když Ehud Olmert, který se později stal premiérem, v roce 1993 nahradil ve funkci starosty dlouholetého Teddyho Kolleka, díval se hlavně nahoru a na západ.
Nejznámějším svědectvím o jeho snaze stavět ve městě věžáky je projekt Holyland, kvůli němuž byl spolu s dalšími devíti lidmi odsouzen za úplatky a za který si odseděl 16 měsíců ve vězení.
Svůj pohled však upřel i na západ. Rozšíření na převážně palestinský sever, východ nebo jih Jeruzaléma je politicky problematické. (Starostou byl v roce 1997, kdy nově zvolená vláda Benjamina Netanjahua schválila výstavbu jižní čtvrti Har Homa.)
V roce 1996 pověřily město a Izraelský pozemkový úřad izraelsko-kanadského architekta Mošeho Safdieho vytvořením generálního plánu pro 20 000 bytových jednotek, který se měl rozprostírat od Ramotu na severu přes Mevasseret Sion a na jih do údolí Refaim a zahrnovat i část Reches Lavan. Tento plán byl v roce 2007 po obrovských protestech a kampani veřejnosti zamítnut Národním plánovacím výborem.
V roce 2014 se Izraelský pozemkový úřad pokusil znovu, tentokrát o výstavbu nového města s názvem Bat Harim poblíž města Tzur Hadassah, 12 km jihozápadně od Jeruzaléma, a další obce na hoře Harat. Olmertův nástupce ve funkci starosty Nir Barkat, nyní poslanec Knesetu za stranu Likud, se postavil proti výstavbě do přírodních oblastí a o rok později byly i tyto plány zrušeny.
Tentokrát na zvýšení výstavby ve městě tlačí vláda, přesněji řečeno Výbor pro preferovaná místa pro bydlení, známý pod hebrejskými iniciálami Vatmal, který byl zřízen v roce 2014 s cílem urychlit plánování a snížit byrokracii.
Populace Izraele se během 30 let zdvojnásobí v zemi, která je jen o málo větší než New Jersey v USA nebo Wales ve Velké Británii a která má již nyní jednu z nejvyšších hustot zalidnění na Západě a rychle se vyčerpávající volný prostor.
Vatmál shora dolů schválil výstavbu 1,5 milionu bytových jednotek v celé zemi do roku 2040, z toho 297 000 v jeruzalémském okrese.
V praxi se podle výzkumného oddělení Knesetu očekává, že do roku 2040 bude na území Jeruzaléma skutečně postaveno 142 000 bytových jednotek, přičemž 86 % z nich bude uvedeno do provozu prostřednictvím městské obnovy, což je eufemismus pro bourání zašlých starých vnitroměstských budov a výstavbu nových, mnohem vyšších.
Jeruzalémská oblastní kancelář SPNI prozkoumala 4 000 plánů a zjistila, že tohoto cíle lze dosáhnout, aniž by se rozkopala místní krajina.
Podle zprávy Jeruzalémské rezidenční rezervy, kterou zveřejnila počátkem loňského roku, je ve městě prostor pro téměř 125 000 potenciálních bytových jednotek, z nichž téměř 80 000 je relativně snadno realizovatelných. Dokument doporučuje zavedení koše doplňkových politických nástrojů, jako je přepracování starých plánů, které nebyly nikdy realizovány, a přezkoumání budov, které byly zahájeny, ale z nějakého důvodu nebyly nikdy dokončeny a stojí prázdné.
„Úvodní výstřel“
„Reches Lavan je úvodním výstřelem pro zničení jeruzalémských kopců,“ řekl výboru Knesetu Liron Din z SPNI a dodal, že na hřebeni se uvažuje o dalších 1 500 bytových jednotkách, aby se ospravedlnila výstavba lehkého železničního spojení, které by mohlo ohrozit další tři prameny oblasti.
SPNI chce, aby byla celá oblast pramenů vyhlášena přírodní rezervací.
Ale život není tak jednoduchý. Nahrazování slumů v městských oblastech novou výstavbou nabízí omezený zisk – a protože vláda zatím nebyla ochotna developery finančně motivovat (formou grantů, dotací nebo daňových úlev), nabízí místo toho takzvané „doplňkové pozemky“, na kterých mohou tito developeři více vydělat.
Námět na kompenzační pozemky, které jsou nabízeny po celé zemi, je součástí dohody uzavřené mezi jeruzalémským magistrátem, který v současnosti vede starosta Moše Lion, ministerstvy financí a bydlení a Izraelským pozemkovým úřadem. Takové dohody umožňují státu prodat jednomu nebo více developerům pozemky, které vlastní v rámci hranic určité samosprávy. Developeři kupují pozemky s vědomím, že se zastupitelstvo zavázalo postavit určitý počet bytů.
Smlouva, která se obvykle týká několika výškových budov, je pro stavební společnosti lákavá kvůli ziskům z prodeje tolika bytů. Místní samospráva z toho má prospěch, protože jí vláda převádí část výdělku z prodeje pozemků, aby mohla vytvořit novou infrastrukturu. Je to prezentováno jako výhodné pro obě strany.
Přibližně polovina pozemků na Reches Lavan byla vyčleněna na kompenzační pozemky, z nichž některé mají povzbudit developery, aby provedli obnovu v notoricky známých zanedbaných ulicích Nurit a Stern v Ir Ganim poblíž Kirjat Hajovel, bylo řečeno výboru Knesetu. Druhá polovina, jak vysvětlil Amnon (Ami) Arbel, zástupce ředitele odboru plánování města, poskytne bydlení, pro které není ve městě místo.
Arbel prohlásil, že byly prověřeny všechny alternativy, a upozornil na snahy zachovat pro obyvatele města zelené pásy, jako je jeruzalémský metropolitní park o rozloze 1 500 hektarů (3 700 akrů), který obklopuje hlavní město ze severu, západu a jihu. Při absenci finančních pobídek byla jedinou možností „doplňková půda“ v Reches Lavanu, která byla „důstojná.“
Arbel získal podporu MK Jicchaka Pindruse (Sjednocený judaismus Tóry), bývalého náměstka jeruzalémského starosty, který vysvětlil, že výstavba ve městě je omezena počtem budov s památkovou ochranou. Bylo sice hezké mluvit o pramenech, ale nedostatek dostatečné výstavby a cenově dostupného bydlení způsoboval útěk mladých lidí z hlavního města a vyvolával konflikty mezi různými komunitami (sekulární nebo tradiční a ultraortodoxní) tím, že nutil jednu z nich (vždy haredim) stěhovat se do čtvrtí s převahou méně náboženského obyvatelstva. „Potřebujete rozhodnutí, čeho se vzdáte a kolik,“ řekl.“
Ori Dvir, zastupující ministerstvo financí, výboru sdělil, že úředníci hledají ekonomické alternativy k doplňkovým pozemkům, které by zahrnuli do návrhu zákona o hospodářských opatřeních, který doprovází státní rozpočet, ale blíže to neupřesnil.
Protože se ekologické organizace a obyvatelé opět rozhoupali k ochraně kopců, asi 6 000 Izraelců vzneslo proti plánu námitky a asi 15 000 podepsalo petici za jeho zamítnutí.
V úterý předložili své argumenty výboru Knesetu, jehož předsedkyně Micky Haimovichová na závěr slíbila, že prozkoumá alternativy ke kompenzacím za pozemky.
Řečníci na Zoomu jeden po druhém varovali před hrozivými důsledky toho, co nazývali „salámovou“ taktikou projektantů, kteří začali s výstavbou na Reches Lavan a teprve poté přešli k výstavbě na dalších kopcích – hoře Harat, Mitzpe Naftoah v Ramotu, svazích Mošav Ora a výběžku u nemocnice Hadassah v Ein Keremu, a to po jednom hřebeni.
Ty zahrnovaly dopad na flóru a faunu, která je již nyní pod tlakem města; zničení teras, strážních věží a dalších pozůstatků z prstence starobylých zemědělských komunit, které kdysi živily Jeruzalém; pravděpodobnost, že výstavba vysuší prameny a ovlivní podzemní vody; a přerušení životně důležitých ekologických koridorů v údolí Refaim, které umožňují volně žijícím živočichům bezpečný průchod městskými oblastmi a vzájemné propojení.
Jiní hovořili o očekávání, že plánovaná nová čtyřproudová dálnice, jejíž část povede po stávající větrné venkovské silnici, bude nevyhnutelně vybízet k další výstavbě podél ní; o zničení 11 000 stromů, které jsou nyní více než kdy jindy potřeba, aby pomohly čelit klimatickým změnám; o významu lesů nejen pro snížení znečištění ovzduší a hluku, ale i pro péči o fyzickou a duševní pohodu, zejména u chudších obyvatel žijících v činžácích v blízkosti Reches Lavan; odmítnutí Izraelského pozemkového úřadu prodat potenciální kompenzační pozemky na území města; obava, že nová čtvrť v Reches Lavan přiláká lépe situované obyvatele a oslabí jádro města; a tvrzení, že nabídka bydlení v Jeruzalémě již převyšuje poptávku a mnoho developerů není schopno prodávat.
Janiv Goldstein z Givat Masua poznamenal, že „nikdy neslyšel o zničení čtvrti kvůli výstavbě lesa“: „Kdyby byla volba mezi výstavbou v lesích nebo u Západní zdi, pochopil bych to, ale tam ještě nejsme. Pokácet 11 000 stromů jen proto, že vláda nechce sáhnout do kapsy, je zvrácené. Tam, kde plánujete 30 pater ve městě, naplánujte raději 32.“
Dlouholetý aktivista a badatel Ron Havilio, který se zasloužil o zařazení vesnice Ein Kerem a její kulturní krajiny na předběžný seznam světového dědictví UNESCO, což je první fáze k nominaci a prohlášení za plnohodnotnou památku, výboru řekl: „Jsou tři oblasti, které je třeba zachovat. Staroměstská kotlina , části města postavené před rokem 1948 a jeruzalémské kopce od Lifty (rovněž na předběžném seznamu UNESCO) přes Ein Kerem až k potoku Refaim. Vše ostatní, postavené převážně v nekvalitním formátu s nízkou hustotou zástavby, je místem, kde by měla být provedena obnova města.“
.