V nemocnici v Nashvillu včera ve věku 64 let zemřel bluegrassový kytarista a zpěvák Lester Flatt.
Mr. Flatt, který v roce 1975 podstoupil operaci srdce a o rok později další závažnou operaci, se v březnu vrátil na pódium Grand Ole Opry, ačkoli loni v listopadu byl po krvácení do mozku popisován jako člověk blízký smrti.
Pan Flatt, polovina týmu Flatt and Scruggs z počátku 60. let, který stál v čele obnovy bluegrassové hudby, před několika měsíci popsal své nejcennější úspěchy: „Měli bychom být hrdí na to, že se nám podařilo dosáhnout toho, co jsme si předsevzali. Chtěli jsme být na poli sami pro sebe. Měli jsme svůj vlastní zvuk.“
Vyjádřil své přesvědčení, že akustický styl horské country hudby nevymře: „Vždycky se najde někdo, kdo v něm bude pokračovat. Od té doby, co to začalo, je to pro nás dobré.“
Poslední vystoupení pana Flatta v této oblasti se konalo 15. října na bluegrassovém festivalu nedaleko Williamsburgu. Tehdy, stejně jako během celé festivalové sezóny v roce 1978, seděl na stoličce, přičemž hrál na svou slavnou rytmickou kytaru a zpíval své nejpopulárnější písně.
Mezi ně patřila i „Balada o Jedu Clampettovi“, která pro něj, jeho bývalého partnera, banjistu Earla Scruggse, a skupinu Foggy Mountain Boys znamenala okamžité uznání jako znělka televizního seriálu „Beverly Hillbillies“. Vystoupení v říjnu loňského roku fanoušky ještě více utvrdilo v tom, že zdravotní stav pana Flatta se neustále zhoršuje. Vzpomínali na dobu, kdy se v jeho pořadech tančil tanec „Granny“, který v televizi předváděla Irene Ryanová.
Pan Flatt, rodák z Overton County ve východním Tennessee, získal první hudební inspiraci od svého otce a jeho první hudební pokusy se týkaly hry na banjo. Jemný hudební sluch, který se měl stát jeho pasem ke kariéře, mu však brzy napověděl, že pětistrunný nástroj není pro něj, a přešel na kytaru.
Stejně jako mnoho countryových hudebníků na počátku třicátých let musel pan Flatt hledat peníze na obživu rodiny jinde a odpovědí mu byly bavlnářské továrny v Severní Karolíně a Virginii. Proto pan Flatt nebyl žádný mladík, když se nakonec vzdal jistoty a dřiny v mlýnech a začal se živit jen svým hlasem a kytarou.
Na začátku čtyřicátých let jezdil se svou ženou Gladys na turné s jednou z nejpopulárnějších kapel na jihovýchodě, Charlie Monroe and the Kentucky Pardners. Právě v tomto období začal být uznáván jeho charakteristický hlas, protože zpíval tenorový part po Monroeovi, starším bratrovi Billa Monroea, známého jako otec bluegrassu.
Brzy poté, co Lester a Gladys Flattovi opustili kapelu Charlieho Monroea, ozvali se z Nashvillu a hledali jeho hlas a kytaru pro kapelu Billa Monroea The Bluegrass Boys, která o několik let dříve vstoupila do rozhlasové stanice WSM Grand Ole Opry.
Právě u Billa Monroea našel pan Flatt svého budoucího partnera Scruggse, s nímž je jeho jméno spojováno nejčastěji. Právě Flatt a Scruggs účinkovali v seriálu „Beverly Hillbillies“, napsali a nahráli píseň „Foggy Mountain Breakdown“, která se později stala ústřední písní filmu „Bonnie a Clyde“, nahrávali živě v Carnegie Hall a získali vysílací smlouvu od Marthy White Mills, moučné firmy z Tennessee, která je po léta udržovala v ranním rádiu a v Opry. Byli synonymem slova „bluegrass“ po více než 20 let.
Partnerství, které začalo v roce 1948, kdy Flatt a scruggs opustili Billa Monroea, přežilo, i když ne bez potíží, rozmach folkové hudby.
Jejich úspěch v těchto letech byl ostatně některými považován za předzvěst jejich rozchodu. Když se Scruggsovi synové stali profesionálními hudebníky, objevily se vážné neshody ohledně typu hudby, kterou by skupina měla hrát.
Pro málokoho překvapivé oznámení, že se partneři rozcházejí, přišlo v únoru 1969. Scruggs a jeho synové Randy a Gary založili skupinu Earl Scruggs Review.
Scruggs počátkem tohoto roku navštívil pana Flatta v nemocnici.
„Earl a já jsme spolu nemluvili deset let,“ řekl později pan Flatt. „Ale když jsem byl v nemocnici, Earl za mnou přišel. Docela mě to překvapilo a cítil jsem se opravdu dobře.“
Včera odpoledne Scruggs řekl: „Byl velmi talentovaný. Jeho desky mluví samy za sebe… Měl prostě talent, který lidi bavil. Byl obdařen dobrými následovníky. Měli jsme spolu spoustu hezkých vzpomínek.“
Po rozpadu skupiny založil pan Flatt skupinu Nashville Grass a vzal s sebou všechny členy Foggy Mountain Boys kromě jednoho. Součástí původních Nashville Grass byla taková jména jako Paul Warren, Jake Tullock a Josh Graves, která měla blízko k legendě na své konkrétní nástroje.
V roce 1973 se ke kapele připojilo další legendární jméno, Curly Sechler, který byl součástí Nashville Grass i v době, kdy její lídr zemřel.
Přestože pan Flatt hodně spoléhal na své dlouholeté spolupracovníky, podpořil rozvoj nových mladých hvězd, jako byl Marty Stuart na mandolínu a Blake Williams na banjo. Před Stuartem to byl Roland White, další mladý mandolinista, který přežil zánik skupiny Kentucky Colonels.
Tento důraz na mladé mandolinisty byl odklonem od staré image Flatta a Scruggse, především kvůli rozkolu, který existoval kvůli rozchodu s Billem Monroem, považovaným některými za ztělesnění bluegrassových mandolinistů.
Po rozchodu se Scruggsem měl pan Flatt několik úspěšných abilit, a to jak s Nashville Grass, tak v reunionu s jedním ze svých bývalých pěveckých partnerů, Macem Wisemanem.
Mezi pozůstalé po panu Flattovi patří dcera Brenda Greenová z Hendersonville ve státě Tenn, tři bratři, tři sestry a dvě vnoučata. OBRAZEM: Lester Flatt na nedávné fotografii, od roku 1944 byl hvězdou Grand Ole Opry.