Můj vlastní košilatý příbuzný: zesnulý starosta Anton J. Cermak (třetí zleva).
Idiom košilatý příbuzný, v dnešní době zřídka slýchaný, označuje někoho, kdo je vzdáleně příbuzný a na koho se často zapomíná.
Na tuto frázi jsem přišel, když moje žena, která na počítači sledovala hurikán Irma, vzhlédla od obrazovky a roztržitě se zeptala, zda nemám nějaké příbuzné v ohrožení. „Možná. Jen pár košilatých příbuzných,“ odpověděl jsem. Na což ona odpověděla: „Co to je?“
Co to je? Vskutku.
Původ
Etymologické záznamy o košilatém příbuzném jsou kusé. Podle internetového slovníku Merriam-Webster se slovo shirttail poprvé objevilo v roce 1809 a používalo se stejně jako dnes pro označení spodní části košile zastrčené do kalhot. Abychom se však dostali k idiomatickému užití slova „shirttail“ ve výrazu shirttail relative, obrátíme se na britského mistra slovní detektivky Michaela Quiniona, který na svých webových stránkách cituje ze Slovníku americké regionální angličtiny (DARE) následující:
„V knize o Appalačích z roku 1922 se poznamenává, že „v mnoha okresech horské země je stále běžné, že malí chlapci chodí přes léto v jednom zkráceném oděvu a že se jim říká ‚shirt-tail’boys‘. „
Jen se domýšlím, ale možná obraz, který vyvolává výraz shirt-tail boys, Američanů žijících v tak odlehlých lokalitách, že jsou téměř cizinci, způsobil, že si ostatní Američané spojují shirttail se vzdálenými příbuznými, a jistě, opět podle Mr. Quiniona:
„DARE má od roku 1927 příklady jako shirt-tail kin a shirt tail cousin, stejně jako .“
Další idiomatické použití slova shirttail, které cituje online Free Dictionary, popisuje adjektivní použití slova jako označení něčeho „málo hodnotného; nedostatečného nebo malého“. Zde se domnívám, že výše uvedená definice vznikla na základě obecného názoru, že tato část struktury košile je považována za prostou a nepodstatnou; koneckonců, jakmile je košile oblečena a zastrčena, její nositel svůj košilový ocas ani nevidí a možná o něm brzy nebude příliš přemýšlet. Což, když se nad tím zamyslíte, je způsob, jak popsat dávno zapomenuté příbuzné.
Dobrý starosta
Starosta Anton Čermák (vpravo) v podání hereckého veterána Roberta Middletona a legendární G-man Eliot Ness (vlevo) v podání Roberta Stacka (Letadlo!) v seriálu Nedotknutelní (The Unhired Assassin, 1. série, 20. a 21. díl).
Ne každý den se stane, že by byl v populárním televizním seriálu ztvárněn vzdálený či nevzdálený příbuzný, jako je můj „strýc“ Anton Čermák. Ale stalo se tak 25. února 1960 v Nedotknutelných, televizním gangsterském seriálu odehrávajícím se ve 30. letech 20. století.
Anton Čermák, byl značně vzdálený bratranec mého dědečka Otty. Cermak působil jako 34. starosta Chicaga ve státě Illinois od 7. dubna 1931 až do své smrti 6. března 1933, kdy zemřel na komplikace způsobené neúspěšným atentátem na tehdy zvoleného prezidenta Franklina D. Roosevelta.
Jak jsem se dozvěděl na kolenou svého otce i jeho otce, Cermak byl mistrem velkoměstské strojové politiky a byl považován za poměrně slušného starostu, alespoň na chicagské poměry. Co však Cermaka skutečně kanonizovalo pro celou americkou bohémskou komunitu, včetně mé rodiny, bylo všeobecně rozšířené přesvědčení, že zemřel jako hrdina v dobré víře, protože schytal kulku určenou pro FDR.
FDR, vpravo, s mým uctívaným, mnohokrát vzdáleným „strýčkem“ Cermakem. Requiescat in pace, pane starosto.
Tak tohle je nějaký košilatý příbuzný.