Foto: Adam Tillman-Young
Kossisko Konan toho za svých 23 let na Zemi prožil hodně. Když mu bylo 15 let, rodiče ho poslali do západní Afriky na výlet, o kterém si myslel, že je měsíční (brzy se dozvěděl, že ho tam poslali na neurčito). V 19 letech se vrátil do Kalifornie a jako polosatirická postava pasáka jménem 100s vytvářel rapovou hudbu. Vydal mixtape Ice Cold Perm a hudební tisk ho okamžitě označil za dědice trůnu pasáckého rapu – stylu, který zpopularizovali M.C. jako Snoop Dogg, Mac Dre a Too $hort. 100s byl chladný jako kámen a jeho verše byly plné úsměvných textů („my dick game coldder than a condo in Tahoe“). Podepsal smlouvu s tastemakerskou nahrávací společností Fool’s Gold a jeho píseň „Life of a Mack“ byla zařazena na soundtrack megahitu Grand Theft Auto 5.
Úspěch se dostavil snadno, ale Kossisko se rychle nabažil hrubé misogynie postavy 100s. V novém rozhovoru pro Culture Creature Kossisko vzpomíná, jak si říkal: „Opravdu chci, aby tohle byl můj odkaz? Nejsem na tyhle sračky kurva hrdý.“ V roce 2014 ukončil činnost postavy 100s krátkým vzkazem na rozloučenou na konci svého videoklipu k písni „Ten Freaky Hoes“ („teď je čas, abych pokračoval ve své cestě. Takže tohle je sbohem“). Od té doby vydal jako Kossisko sólové album s názvem Red White N Cruel a začal pracovat na hororu s názvem 2037.
„Je to skoro jako bych se znovu narodil,“ říká Kossisko o své proměně. Stovkám fanoušků však zůstalo záhadou, proč se rapová hvězda vypařila. V žánru, který je posedlý autenticitou, se Kossisko nedbale zbavil své persony 100s a zmizel. Jeden z komentátorů na YouTube si přečetl vzkaz 100s na rozloučenou a zvolal: „Proč odešel a co tím myslí, že se loučí s fanoušky?“. Navíc, odkud se pasák známý jako 100s vůbec vynořil?“
V našem kompletním rozhovoru níže Kossisko vypráví neuvěřitelný příběh o své traumatické cestě na Pobřeží slonoviny, o svém vzestupu ke slávě jako 100s a o svém znovuzrození po odchodu své rapové persony do důchodu.
Dan Redding: V patnácti letech jste byl poslán do internátní školy v západní Africe. Je pravda, že tě tam rodiče lstí dostali, protože jsi měl problémy?“
Kossisko Konan: Ano. Stalo se to, že jsem dělal průsery. Jednoho dne můj táta – vyzkoušel už všechno. Oba vyzkoušeli všechno. Měl jsem problémy už léta, co si pamatuju. Ve škole a s autoritami – nikdy jsem je nerespektoval , nesnášel jsem je. Jednoho dne mi táta zavolal a povídá: „Jo, pojedeme na Pobřeží slonoviny.“ A já mu řekl: „Tak jo, pojedeme. A já na to: ‚No jasně. Když mi bylo pět nebo šest, jel jsem na měsíc… Byl to ráj. Mám na to pár vzpomínek, ale všechny jsou úžasné, víš? Celá moje rodina, jídlo a počasí. Takže jsme tam přijeli a stalo se pár průserů a v podstatě po pár týdnech mi řekl: ‚Zůstaneš tady… je to tak, jak to je, a je na tobě, kdy se vrátíš. O tom, kdy se vrátíš, bude rozhodovat tvoje chování‘. Jen si vzpomínám, že když jsem odjížděl, když jsem byl na letišti, moje matka, když se se mnou loučila, tak tam byl takový moment, kdy mě objala, a byl to takový zvláštní emotivní moment, víte? A já si říkala, proč je tak naštvaná, že jedu na měsíc do Afriky? Něco mi říkalo, že to není tak, jak si myslíš. Some shit is about to go down.
100s, ‚IVRY‘ (left) and Kossisko, ‚Red White N Cruel‘
Žít v Americe, to je jako – záleží na tobě, víš? Na každém záleží a máš svá práva. Být dítě z Ameriky, člověk by si myslel, že můžu prostě říct ne, a pak bych se vrátil. Ani mě nenapadlo, že bych se někdy dostal do takové situace – už jsem neměl žádnou kontrolu. Takže to se tak nějak stalo.
Pravdu řečeno, zní to jako dost traumatizující událost. Pro každé dítě by to bylo děsivé a srdcervoucí. Navíc to zní jako to, čím sis prošla, když jsi tam byla – nakazila ses malárií a zní to, jako by ta internátní škola byla dost drsná –
– „internátní škola“… ani nevím, jestli se to tak dá vůbec nazvat. Když slyšíš ‚internátní škola‘, tak si představíš různá místa a tam jsou koleje… Tohle bylo doslova jako dům toho zmrda, víš? Ten týpek ředitel – to byl prostě jeho dům. Pět lidí na malou ložnici, víš? Bylo to směšný. Ne tam, kde bys chtěl být.
„Jsem si na devadesát procent jistý, že to mělo něco společného s mým hněvem na matku.“
Jaké to byly ty tvrdé tresty, které tam probíhaly?“
Je to tak nějak různé… Internátní škola byla něco jako statutární škola. Později jsem chodil do státní školy. Potom jsem udělal celý ten plán a utekl jsem z internátní školy, dostal jsem se na velvyslanectví a tam mi řekli: ‚Nemůžeme tě vzít zpátky, protože ti není osmnáct. No a pak táta říkal: ‚Dobře, snažil jsem se ti to trochu ulehčit, ale když ti to nejde, tak ti opravdu ukážu, jak to chodí. No a pak si řekl, že na to kašle – poslal mě ke strejdovi, který bydlel uprostřed ničeho. Tehdy jsem začal chodit do státní školy a zažíval to všechno. Prostě násilí, který jsem tady nikdy neviděl. Protože tady to nejde. Děti dostávají rány. Takovýhle sračky. Je to taková násilnická kultura.
Jaký je teď tvůj vztah s rodiči?
Je to mnohem lepší. To bylo něco, s čím jsem se musel tak nějak psychicky vyrovnat – celá ta zkušenost. Teď už je to dobré.
V jednom rozhovoru jste řekl, že 100. léta poháněl vztek. Jaký hněv to byl? Byl to vztek z té zkušenosti v Africe?“
Jo – no, když jsem točil , tak jsem prostě odněkud tvořil. Člověk nedokáže vysvětlit, co ho vede k vytváření určitých věcí, ale jo, všechny tyhle sračky vycházely odněkud, z nějakého temného, temného, naštvaného místa. Vlastně jsem si ani neuvědomoval, odkud to přichází. Prostě to chtělo ven. Když se na to podívám z téhle perspektivy načasování, skoro bych chtěl říct, že jsem si na devadesát procent jistý, že to mělo něco společného s mým vztekem na matku po téhle zkušenosti. Byl jsem naštvanej zmrd po dvou letech v Africe, nechtěl jsem tam být a stane se ti takováhle sračka. Staly se mi sračky, o kterých ani nemluvím. Byly tam krásný pasáže, byly tam i temný sračky. Byl jsem naštvaný. A to je to, co to všechno podnítilo.“
Téměř okamžitě jste se stal úspěšným jako 100s. Šlo ti rapování samo od sebe?
Jo, myslím, že jo. Ještě než jsem si našel svou dráhu, první písnička, kterou jsem kdy udělal… Nedávno jsem ji poslouchal a snažím se na ni dívat objektivně – kritizuju se tvrdě jako hajzl, ve všem – poslouchal jsem ji a říkal jsem si, že to není špatný. (smích) Bylo to super, jsem na to hrdej, určitě… V Africe jsem začal psát svoje první malý rapy, poslouchal jsem hromadu Mac Dre a tak. A tyhle rapy jsem prostě psal, ale nenahrával jsem je.“
Přesvědčil jsi nejen jako rapper, ale i jako pasák. Jaké zkušenosti z tvého života nebo z rapové hudby se promítaly do tvého ztvárnění pasáka?
Znal jsem pasáky. A prostě to, že jsem byl v Bay, to je ta kultura.
Znal jsi pasáky v Bay Area?
Jo, jeden z mých tehdejších opravdu dobrých přátel, ten se tím zabýval. Viděl jsem to na vlastní oči a taky mě to z nějakého důvodu strašně fascinovalo. Přišlo mi to strašně zajímavé.
Když jsi začal být úspěšný, měl jsi někdy pocit, že tě ta postava pohlcuje?
Myslíš jako, měl jsem někdy pocit…
Bylo někdy těžké oddělit tu fiktivní postavu od toho, kým ses ve skutečnosti stal?
Mmm, ne. Některé části té postavy jsou ta postava, ale pak některé části jsem já sám, třeba ten humor – to jsem já. Některé aspekty jsem byl já a některé aspekty byly pod velkou lupou. Ale tyhle sračky se nikdy nezačaly dít. Stalo se to, že jakmile jsem začal být známý pro , lidé očekávali, že budu určitým způsobem, kvůli mé osobě v hudbě. Takže tyhle sračky by byly docela divný. Když jsem s někým mluvil a mohl jsem říct, že ode mě očekává, že budu tenhle člověk. A já na to, že nevím, co ode mě očekáváte, nebo co to kurva je. Ale ne, nikdy mě to nezměnilo, nikdy jsem neměl pocit, že musím být ta zasraná postava, víte?“
Pokračování na straně 2…
Stránky: 1 2