1 Samuelova 8. kapitola

A. Izraelský lid žádá krále.

1. (1-3) Samuel jmenuje své syny soudci

Když byl Samuel starý, jmenoval své syny soudci nad Izraelem. Jméno jeho prvorozeného bylo Joel a jméno jeho druhorozeného Abíja; byli soudci v Beer-šebě. Jeho synové však nechodili po jeho cestách; uchýlili se za nepoctivým ziskem, brali úplatky a převraceli spravedlnost.

a. Když Samuel zestárl… ustanovil své syny soudci nad Izraelem: Samuel byl jedním z nejzbožnějších mužů v celé Bibli. Přesto zde jeho jednání může být z jeho strany hříchem. Nikdy nemáme vzor, že by soudce jmenovali lidé nebo že by úřad soudce přecházel z otce na syna. Samuel neměl právo jmenovat své syny soudci nad Izraelem.

b. Jeho synové nechodili po jeho cestách: Proto se Samuel mýlil, když své syny jmenoval soudci nad Izraelem. Samuel se pravděpodobně nedokázal na své syny dívat objektivně. Omlouval u nich hříchy, které viděl u jiných.

2. (4-5) Samuelovi synové jsou odmítnuti jako vůdci nad Izraelem.

Tehdy se shromáždili všichni izraelští starší, přišli k Samuelovi do Rámy a řekli mu: „Hle, jsi starý a tvoji synové nechodí po tvých cestách. Teď nám ustanov krále, aby nás soudil jako všechny národy.“

a. Shromáždili se všichni izraelští starší: Bylo moudré, aby to izraelští starší udělali. Nemuseli přijmout vůdce, kteří byli zjevně bezbožní a nezpůsobilí k vedení.

b. Nyní nám ustanovte krále, aby nás soudil jako všechny národy: I když bylo moudré, že izraelští starší odmítli Samuelovy syny jako vůdce, nebylo správné, že to řekli.

i. Touha mít krále sama o sobě nebyla špatná. Bůh věděl, že jednoho dne bude mít Izrael krále. Už 400 let předtím dal Bůh Izraeli pokyny ohledně jeho budoucího krále (Dt 17,14-20). Král byl v Božím plánu pro Izrael.

ii. Důvod, proč Izrael chtěl krále, byl však špatný. „Jako všechny národy“ není vůbec žádný důvod. Často se dostáváme do potíží tím, že chceme být jako svět, zatímco bychom se místo toho měli proměňovat k obrazu Ježíše Krista (Římanům 12,1-2).

c. Udělej nám krále: Mezi králem a soudcem byl rozdíl. Soudce byl vůdce vyzdvižený Bohem, obvykle k řešení konkrétní potřeby v době krize. Když krize skončila, soudce se obvykle vrátil k tomu, co dělal předtím. Král nejenže zastával svůj královský úřad, dokud žil, ale také předával svůj trůn svým potomkům.

i. Soudci netvořili „vládu“. Vyhovovali konkrétní potřebě v době krize. Králové zřizují stálou vládu s byrokracií, která může být pro každý národ požehnáním i prokletím.

ii. V 8. kapitole knihy Soudců byl Gedeonovi nabídnut trůn nad Izraelem. Odmítl ho se slovy: „Nebudu nad tebou vládnout já ani můj syn, bude nad tebou vládnout Hospodin.“ Gedeon se rozhodl, že bude vládnout Hospodin. (Soudců 8,23) To bylo srdcem všech soudců a důvodem, proč Izrael vydržel asi 400 let v Zaslíbené zemi bez krále.

3. (6-8) Samuel se modlí o jejich žádost a Bůh odpovídá.

Ale ta věc se Samuelovi nelíbila, když řekli: „Dej nám krále, který by nás soudil.“ (6-8) Bůh je vyslyšel. Samuel se tedy modlil k Hospodinu. Hospodin Samuelovi řekl: „Poslouchej hlas lidu ve všem, co ti říkají, protože neodmítli tebe, ale odmítli mě, abych nad nimi nekraloval. Podle všech skutků, které konali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až do dnešního dne – jimiž mě opustili a sloužili jiným bohům -, tak činí i tobě.“

a. Ta věc se Samuelovi nelíbila: Samuela nepochybně bodlo odmítnutí jeho synů. Ale ještě víc Samuel viděl bezbožný motiv, který se skrýval za žádostí starších o krále.

b. Samuel se tedy modlil k Hospodinu: To je správné udělat vždy, když jsme nespokojeni. Nikdy bychom s sebou neměli nosit takové potíže. Místo toho bychom měli udělat to, co udělal Samuel, když se modlil k Hospodinu.

i. „Jistě je to chyba našeho života, že svá břemena nosíme, místo abychom je odevzdali, že se trápíme, místo abychom důvěřovali, že se tak málo modlíme.“ (Meyer)

c. Naslouchejte hlasu lidu: Bůh řekl Samuelovi, aby splnil žádost lidu. Ne proto, že by jejich žádost byla dobrá nebo správná, ale proto, že Bůh skrze ni chtěl Izrael poučit. Někdy, když trváme na tom, že chceme mít něco špatného, Bůh nám to dovolí a pak nás skrze to vyučuje.

i. V mnoha ohledech šlo o otázku načasování. Bůh věděl, že Izrael bude mít krále, ale chtěl ho dát ve svém načasování. Protože Izrael požadoval krále ze špatných a tělesných důvodů, Bůh jim dá špatného a tělesného krále. Izrael dostane, co chce, a bude kvůli tomu trpět!“

d. Neodmítli vás, ale odmítli mě, abych nad nimi nekraloval: Bůh měl důvod, proč Izraeli až dosud nedal krále. Bylo to proto, že nechtěl, aby vkládali bezbožnou důvěru v krále místo v Hospodina. Nyní Izrael odmítá Boží plán a prohlašuje, že nechce, aby nad ním kraloval Hospodin Bůh.

i. Ve slovech neodmítli tě cítíme, jak Bůh Samuela utěšuje. Jako by Bůh říkal: „Samueli, neber si to osobně. Oni neodmítli tebe, ale mě.“

e. Mě opustili… tak to dělají i tobě: Ve skutečnosti Izrael opustil Boha tím, že žádal o krále. Když izraelští starší žádali o krále, mysleli si, že jejich potřeby uspokojí lepší politika nebo vláda. Kdyby však byli jen věrní svému Králi v nebi, nepotřebovali by krále na zemi.

i. To nám připadá jednoduše nespravedlivé. Copak se Bůh neprojevil jako důstojný král? Neprokázal snad svou schopnost vést národ, a to znovu a znovu?“

ii. V jistém smyslu je jejich odmítnutí Boha jako krále prorocké. Když Ježíš stanul před Pilátem, židovský dav prohlásil: Nemáme jiného krále než císaře (Jan 19,15). Ježíš byl odmítnutý král.

4. (9) Bůh říká Samuelovi, aby národ varoval.

„Nyní tedy dbejte jejich hlasu. Ty je však slavnostně varuj a ukaž jim chování krále, který nad nimi bude vládnout.“

a. Slavnostně je varuj: Smysl je v tom, že Izrael si to nerozmyslí, takže Samuelovým cílem je prostě je varovat. Pokud se Izrael rozhodl pro tento postup, Bůh chtěl, aby se rozhodli informovaně. Hospodin tedy Samuelovi řekl, aby jim ukázal chování krále, který nad nimi bude vládnout.

b. Předem je varoval: Informace vytvářejí odpovědnost. Tím, že to Samuel Izraeli řekl, jim nejen pomohl informovaně se rozhodnout; zvýšil jejich odpovědnost za správnou volbu. Nemohli říci: „Nevěděli jsme to.“

B. Samuel mluví k izraelskému lidu o jeho touze po králi.

1. Samuel mluví k izraelskému lidu o jeho touze po králi. (10-18) Samuel varuje národ před odpovědností za to, že má krále.

Samuel tedy lidu, který ho žádal o krále, sdělil všechna Hospodinova slova. Řekl: „Takto se bude chovat král, který vám bude vládnout: Vezme si vaše syny a určí si je za své vozy a za své jezdce a někteří budou běhat před jeho vozy. Ustanoví velitele nad svými tisíci a velitele nad svými padesáti, některé ustanoví, aby mu orali půdu a sklízeli úrodu, a některé, aby mu vyráběli válečné zbraně a výstroj pro jeho vozy. Vaše dcery vezme za voňavkářky, kuchařky a pekařky. A vezme nejlepší z vašich polí, vašich vinic a vašich olivových hájů a dá je svým služebníkům. Vezme desetinu vašeho obilí a vaší úrody a dá ji svým úředníkům a služebníkům. Vezme si vaše služebníky a služebnice, vaše nejlepší mládence a vaše osly a dá je na svou práci. Vezme si desetinu vašich ovcí. A vy budete jeho služebníky. V ten den budete volat kvůli svému králi, kterého jste si vyvolili, ale Hospodin vás v ten den nevyslyší.“

a. Tak se bude chovat král, který vám bude vládnout: Bůh chtěl, aby Izrael věděl, že s tím, že bude mít krále, budou spojeny problémy. Podle Izraele měli problémy, které by se vyřešily tím, že by měli krále. I když tyto problémy mohly být vyřešeny, Bůh chtěl, aby věděli, že král přinese i jiné problémy. Měli pečlivě zvážit výhody oproti problémům.

b. Vezme… Vezme… Vezme… Vezme… Vezme… Vezme… Vezme… A vy budete jeho služebníky: Hospodin dává spravedlivé varování. Většina králů bere, ne dává, a přicházejí, aby si nechali sloužit, ne aby sloužili. Chce-li Izrael krále, musí si uvědomit, že bude brát, ne dávat, a oni budou jeho služebníky.

i. Ne každý král je „beroucí“ král. Král králů je dávající král. Ježíš o sobě řekl: Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (Mt 20,28).

c. V onen den budete křičet kvůli svému králi, kterého jste si vyvolili: Izrael bude později křičet, protože chtěl krále z neduchovních a bezbožných důvodů. Bůh tedy nazve tohoto přicházejícího krále vaším králem a dá jasně najevo, že je to král, kterého jste si vyvolili. Kdyby Izrael čekal na Božího krále, nemusel by křičet.

2. (19-22) Izrael se dožaduje krále navzdory Božímu varování.

Lid však odmítl uposlechnout Samuelova hlasu a řekl: „Ne, ale chceme mít nad sebou krále, abychom i my byli jako všechny národy a aby nás náš král soudil a vycházel před námi a bojoval naše bitvy.“ (19-22) Izrael se tedy rozhodl, že bude mít nad sebou krále. Samuel vyslechl všechna slova lidu a opakoval je před Hospodinem. Hospodin tedy Samuelovi řekl: „Vyslechni jejich hlas a ustanov jim krále.“ Samuel se usmál. Samuel tedy řekl izraelským mužům: „Každý jděte do svého města.“

a. Ne, ale budeme mít nad sebou krále: Bůh dá Izraeli „jejich krále“ – Saula. Později, až „jejich král“ selže, dá Bůh Izraeli „svého krále“ – Davida. Protože předpokládáme, že Bůh nakonec chtěl, aby Izrael byl monarchií (na základě Dt 17,14-20). můžeme se dokonce domnívat, že kdyby zde Izrael neopustil Hospodina, Bůh by ustanovil Davida prvním lidským králem Izraele.

b. Abychom i my byli jako všechny národy: To nikdy nebylo Božím cílem pro Izrael. Bůh je chtěl učinit pro sebe zvláštním pokladem nad všechny národy… královstvím kněží a svatým národem (2 Moj 19,6). Bůh chtěl z Izraele udělat něco výjimečného, a oni chtěli být stejní jako všichni ostatní.

i. A aby nás náš král mohl soudit a vycházet před námi a bojovat naše bitvy: Bůh právě vyhrál pro Izrael velkolepou bitvu v 1. Samuelově 7. kapitole. Izraeli nechyběl král – měli krále v Hospodinu Bohu. To, co chtěli, byl obraz krále. Jejich touha po králi byla ve skutečnosti touhou po někom, kdo vypadá tak, jak si mysleli, že by král měl vypadat.

c. Hospodin tedy řekl Samuelovi: „Vyslyš jejich hlas a ustanov jim krále.“ Samuel se tedy obrátil na Hospodina: To bylo téměř směšné. Izraelci odmítali Boží vládu, přesto jí nemohli uniknout, protože Bůh jim ustanovil krále. Bůh nikdy nesleze ze svého trůnu, i když ho o to člověk požádá. Pokud se však Boží vládě bráníme, zjistíme, že z ní nemáme takový užitek, jaký bychom mohli mít. Když se Bohu vzpíráme, ubližujeme jen sami sobě.