Velké svátky jsou často popisovány jako čas, kdy je třeba odvrhnout hříchy a snažit se o pokání. Jediným problémem této definice je kontext, ve kterém by mohla být chápána
Mnoho amerických Židů nemá přesnou představu o hříchu v židovské tradici. Když Židé přemýšlejí o hříchu, mají tendenci si vybavit katolické zpovědnice nebo bohoslužby, při nichž věřící prohlašují, že se narodili jako hříšníci a stejně tak i zemřou.
Židovská tradice však říká, že každý se rodí s čistým štítem. To znamená, že se nikdo nerodí jako hříšník, jak naznačuje křesťanská tradice.
Od Židů se očekává, že budou vždy směřovat k dokonalému standardu spravedlnosti, jak je vyjádřeno v knize Leviticus: „
Když Židé udělají něco špatného, nemusí být zdrojem hříchu samotné pochybení. Spíše je to promarněná příležitost udělat něco správného.
V hebrejštině se tato promarněná příležitost nazývá chet. Často se toto slovo překládá jednoduše jako „hřích“, ale ve skutečnosti jde o lukostřelecký výraz pro zmeškaný výstřel.
„Takže chet, spíše než jako hřích, jak ho známe z křesťanské tradice, bychom měli chápat jako zmeškání cíle – jako lukostřelec, který mine terč,“ řekl Ron Wolfson, ředitel Whizinova institutu pro vzdělávání židovských rodin v Los Angeles a viceprezident Univerzity judaismu v Los Angeles.
Dvě další kategorie hříchů jsou považovány za těžší než chet.
Aveira neboli překročení hranice je vědomý čin. Je to úmyslné překročení hranice mezi vhodným a nevhodným chováním.
Aveira, nejzávažnější kategorie hříchu, je ohavnost, jako je modloslužba a vražda. Spáchání avonu znamená, že člověk ví, když jde do akce, že to není správné.
Bez ohledu na druh představují všechny hříchy vzdálení se od Boha nebo od zbožnosti.
Aby Žid hřích odčinil, musí se od tohoto vzdálení odvrátit. Odčinění je spíše čin než stav bytí. Tento čin pokání se nazývá tešuva – doslova obrácení se zpět.
Jom kipur je spojen s postem. Ale i prorok Izajáš, jehož slova se na Jom kipur čtou, zřejmě chápe, že podstatou tohoto dne je pokání.