Tato studie nabízí příležitost pochopit, jak mohou vlivy specifické pro jednotlivé země a odvětví ovlivnit rozhodnutí o ověřování zpráv o udržitelnosti, a to prostřednictvím identifikace institucionálních tlaků. Cílem tohoto výzkumu je na základě neoinstitucionální teorie zdůraznit, zda ujištění vyplývá z donucovacích, normativních a mimetických sil souvisejících s právní a kulturní silou, respektive s tlakem odvětví na ujištění. Analýza panelových dat mezinárodního vzorku 696 společností za období 2007-2014 ukazuje, že dobrovolné ujišťování působí jako legitimizační nástroj uplatňovaný společnostmi v reakci na normativní, donucovací a mimetické tlaky; to znamená, že společnosti působící v zemích, které mají silnější právní systém a kulturní rozvoj, zejména v odvětvích, která se výrazně zabývají udržitelností, častěji vydávají prohlášení o ujišťování. Kromě toho prostřednictvím dvoustupňového logit modelu odpovídáme na otázku, který je relevantní institucionální faktor, který způsobuje přijetí dobrovolného ujištění. Konkrétně dokazujeme, že normativní faktor je tím, který má největší vysvětlující sílu v poptávce po ujištění, následovaný donucovacím tlakem.
.