Existují různé odnože jógy, které se vzájemně doplňují a vedou k osvícení. Patří mezi ně bhakti, hatha, džňána, karma, mantra, rádža a tantra jóga. Nejznámější formou pro obyvatele Západu je hatha jóga, která se snaží připravit tělo na osvícení prostřednictvím tělesných pozic. Hatha jóga, na kterou se zaměříme v tomto článku, je mnohými nekřesťanskými praktikujícími považována za duchovní cestu.
Hatha jóga se nepraktikuje pouhým zaujímáním tělesných pozic, které používají praktikující hatha jógy, na rozdíl od tvrzení některých katolických kritiků. Susan Brinkmannová, pracovnice katolického apoštolátu Women of Grace, píše: „Ani v kurzech, kde křesťané mění názvy pozic na bibličtější pojmy, nepopírá zdroj síly v těchto pozicích“ („Yoga“, Women of Grace Study Series, str. 19-20).
Toto tvrzení ústí do pověrčivosti a přisuzuje magické účinky tělesné činnosti pouze na základě jejího vnějšího provedení (srov. KKC 2111). Ale řekněme si to jasně: tělesné pozice v józe jsou samy o sobě neutrální. Pohyb těla do určité polohy nutně nezapojuje člověka do nějaké konkrétní duchovní činnosti.
Podívejme se na klasický křesťanský modlitební postoj pokleknutí: Pouhé spuštění těla na kolena nezapojuje člověka do uctívání Boha. V závislosti na svém záměru a jednání může někdo na kolenou plít zahradu, žádat o ruku nebo hledat ztracené drobné pod pohovkou. Aby se klečení stalo aktem uctívání, musí být tento postoj spojen s úmyslem a dalšími modlitebními úkony (např. sepnutím rukou, pronášením slov).
Tělesné postoje nebo rytmus dýchání mohou mít různé fyziologické nebo psychologické přínosy, pokud jsou prováděny pod dohledem lékaře nebo jiného kvalifikovaného odborníka. Disciplíny společné pro hatha jógu používají lékaři a terapeuti k léčbě různých zdravotních potíží, včetně srdečních onemocnění, astmatu, bolestí zad a dokonce i posttraumatické stresové poruchy.
Kongregace pro nauku víry (tehdy vedená kardinálem Josephem Ratzingerem, nyní papežem Benediktem XVI.) to ve svém dokumentu Některé aspekty křesťanské meditace z roku 1989 uznala a poznamenala: „Některá tělesná cvičení automaticky vyvolávají pocit klidu a uvolnění, příjemné pocity, možná i jevy světla a tepla.“ (28)
Riziko spočívá v tom, že fyziologické účinky jógových pozic jsou mylně považovány za účinky duchovní: „Považovat takové pocity za autentickou útěchu Ducha svatého by byl zcela chybný způsob pojetí duchovního života. Přikládat jim symbolický význam typický pro mystickou zkušenost, když morální stav dotyčného takové zkušenosti neodpovídá, by představovalo určitý druh duševní schizofrenie, která by mohla vést i k psychickým poruchám a někdy i k morálním úchylkám.“ (Aspekty 28)
Jinými slovy, příjemné tělesné pocity se nesmí zaměňovat s mystickými extázemi, které prožívali křesťanští světci jako Terezie z Avily nebo Jan od Kříže. Dopustit se takového omylu je nejen pošetilé, ale mohlo by to být i duchovně a psychologicky nebezpečné.
Problémy s jógou
Používání jógy jako duchovní cesty je velmi problematické. Existují tři hlavní oblasti, v nichž duchovní praxe jógy není v souladu s katolickou spiritualitou.
Monismus
Monismus je filozofie, která tvrdí, že vše, co existuje, je jedno. Namísto společenství, které existuje mezi Bohem a jeho stvořením a které křesťané považují za pravdivé, monista věří, že jakékoli rozlišování mezi Bohem a vesmírem je iluzorní a že osvícený člověk se stane „jedním“ s božstvím, bez jakýchkoli rozdílů mezi osobami.
Dokument CDF Aspekty to vyjadřuje takto: „Bůh a jeho stvoření jsou „jedno“:
Řekněme, že ležíš na podložce na jógu a nasloucháš pokynům učitele: „Společné uvažování o těchto pravdách přináší úžasný objev, že všechny aspirace, které vyjadřuje modlitba jiných náboženství, jsou v křesťanské realitě naplněny nade vší míru, aniž by se osobní já nebo přirozenost tvora rozplynuly nebo zmizely v moři Absolutna“ (15). Jak můžete rozeznat, kdy instrukce odstiňuje monismus? Jako jeden z příkladů, na co si dát pozor, uveďme mantry běžně používané v jógové praxi. V knize Yoga for Dummies autoři Georg Feuerstein a Larry Payne nabízejí klasickou jógovou mantru: „So’ham“ (vyslovuje se so-hum). Autoři vysvětlují, že tato mantra „znamená ‚Já jsem On‘, tedy ‚Já jsem univerzální Já'“, a doporučují ji opakovat v rytmu dýchání – so’ham při nádechu, ham při výdechu (str. 317).
Uvedený překlad so’ham je klasický monismus: ztotožnění se s božstvím, a to až do té míry, že já splyne s božstvím a božství se sebou. Mějte tedy na paměti, že pokud jste požádáni, abyste intonovali něco v jazyce, který neznáte, může to vyjadřovat koncept, který je v rozporu s vaším přesvědčením.
Gnosticismus
Může se zdát zvláštní tvrdit, že duchovní cesta, která do své praxe zahrnuje fyzické pozice a techniky, je antimateriální. Jóga jako duchovní cesta však zdůrazňuje nutnost odpoutat se od hmotného světa, a to až do té míry, že potvrzuje, že hmotný svět je iluzorní a že jediné, na čem záleží, je svět duchovní.
Ačkoli jóga nevznikla v rámci křesťanské tradice, tento pohled na materiálno jako na „nepřítele“ duchovního se podobá křesťanské herezi gnosticismu, v níž se spása (pro cvičence jógy „osvícení“) hledá v osvobození od materiálního světa.
Autoři knihy Yoga for Dummies vysvětlují podstatu osvícení, o které se prostřednictvím jógy usiluje, takto: „Joga je duchovní cesta: Doporučují sedět v teplém prostředí a udržovat klid. Žádají vás, abyste se soustředili na pocity svého těla a na to, co vás odděluje od vzduchu kolem vás, s očekáváním, že zjistíte, že „žádná ostrá hranice ve skutečnosti neexistuje“. (Jedna existuje – říká se jí kůže.)
Při této činnosti vás žádají, abyste usilovali o „pocit všezahrnující rozlehlosti osvícení, které nezná hranic“ (str. 12). Jinými slovy, tito instruktoři jógy učí, že osvícení znamená dospět k pochopení, že neexistují žádné rozdíly (tj. „hranice“).
Ačkoli křesťanství zdůrazňuje důležitost odpoutání od všeho, co věřícího odděluje od sjednocení s Bohem (srov. KKC 2556), účel odpoutání je vztahový. Přivádí nás do společenství s Trojjediným Bohem a se svatými ve slávě. Toto spojení je utvářeno láskou, která dává a přijímá – není utopena v neosobním božství, ale je svobodně sdílena mezi osobami Boha a osobami jeho svatých. „Chci vidět Boha“ vyjadřuje pravou touhu člověka. Žízeň po Bohu je uhašena vodou věčného života“ (KKC 2557).
Technika
Církev učí, že „křesťanská modlitba …. utíká od neosobních technik nebo od soustředění na sebe, které mohou vytvořit jakousi rutinu a uvěznit modlícího se člověka v duchovním privatismu, který není schopen svobodného otevření se transcendentnímu Bohu“ (Aspekty, 3).
Joga je naproti tomu o technice a soustředění se na sebe. Různé formy jógy, včetně cvičební verze hatha, mají za cíl osvícení, jehož se dosahuje různými metodami „zklidnění“ mysli a soustředění na sebe sama. Formy jógy jsou samy o sobě technikami vedoucími k osvícení. Kniha Yoga for Dummies odškrtává jejich seznam: „oddanost… fyzická disciplína… moudrost… sebepřekonávající činnost… silný zvuk…“. Královská jóga . . kontinuita … oddanost mistrovi jógy“ (str. 12). Opět se jedná o prostředky, cílem je osvícení.
Pro křesťana je modlitba nezaslouženým darem. Je s ní spojeno úsilí, ale žádná konkrétní technika nám nezajistí produktivní výsledek. „Modlitba je jak dar milosti, tak rozhodná odpověď z naší strany. Vždy předpokládá úsilí. Velké postavy modlitby Starého zákona před Kristem, stejně jako Matka Boží, svatí i on sám, nás učí toto: modlitba je boj. Proti komu? Proti nám samým a proti úskokům pokušitele, který dělá všechno pro to, aby člověka odvrátil od modlitby, od spojení s Bohem.“ (KKC 2725)
Může být jóga „pokřtěna“?
Vyvstává otázka, zda lze jógu „pokřtít“ do křesťanské tradice, aby se dala používat jako křesťanská modlitba.
Mnozí křesťané se o to pokoušejí. Jógové služby, jako je Svatá jóga, se snaží „cvičit s myslí zaměřenou na všechno, co je pravdivé, ušlechtilé, správné, čisté, krásné, obdivuhodné, vynikající nebo chvályhodné (Flp 4,8), nikoli s myslí vyprázdněnou. Rozjímáme o moudrosti Božího slova (Ž 119,9-16.26-27), ne o lidské moudrosti. Hledáme transcendenci a slávu Boží, ne svou vlastní.“ (holyyoga.net)
Praktikující svaté jógy vyměňují klasickou mantru om (hinduistický symbol pro vyšší já) za bibličtější šalom (hebrejsky „pokoj“). Zastánci svaté jógy sice spoléhají na určitý synkretismus mezi značně odlišnými duchovními tradicemi, ale tvrdí: „Víme, že jóga je duchovní disciplína podobně jako půst, meditace a modlitba, kterou nelze přivlastnit jednomu konkrétnímu náboženství. Jóga sice vznikla před hinduismem, ale ten jako první zpopularizoval disciplínu jógy tím, že jí dal písemnou strukturu. Původně byly jógové pozice popsány v sanskrtu. Svatá jóga učí své instruktory vyučovat v jejich rodném jazyce.“
Takováto tvrzení křesťanů, kteří se snaží zbavit jógu jejích hinduistických kořenů, přivádějí hinduistické odborníky na jógu ke zdi. Subhas R. Tiwari, profesor na Hinduistické univerzitě v Americe, který je držitelem magisterského titulu v oboru filozofie jógy, prohlašuje: „Takové snahy ukazují na koordinovaný a dlouhodobý plán, jehož cílem je popřít původ jógy. Tato snaha… není zdaleka nevinná. Připomíná vzorec patrný v celé dlouhé historii a dynamice kolonizačních mocností“ („Yoga Renamed is Still Hindu“, Hinduism Today, leden-únor-březen 2006). Tiwari se domnívá, že snahy o christianizaci jógy jsou nespravedlivým „zásahem“ a chabě zakrytým křesťanským proselytismem hinduistů.
Pokusy o „pokřtění“ jógy naznačují, že k jógovým pozicím lze připojit katolickou spiritualitu. Je sice možné, že někteří katolíci mohou být schopni odříkávat růženec nebo se modlit jiné katolické modlitby a přitom se věnovat jinak neutrálním pozicím a dechovým technikám, které jsou pro jógu běžné, ale není vhodné, aby si laičtí katolíci vymýšleli spiritualitu, kterou si vytáhli z nekřesťanské spirituality, která je západním křesťanům obecně málo známá a pochopená. To platí zejména v případě, že tito katolíci nemají solidní povědomí o rozdílech mezi křesťanskou spiritualitou a různými nekřesťanskými východními spiritualitami.
Katoličtí kritici
Kromě oprávněných nebezpečí spojených s tím, že křesťané kooptují nekřesťanské spirituality a snaží se je přetvořit pro křesťanské použití, existuje nebezpečí i na druhé straně spektra: Někteří křesťanští fundamentalisté jsou v pokušení hledat ďábla, který číhá pod každou podložkou na jógu.
Zadejte do internetového vyhledávače Google „catholic yoga“ a jedním z prvních výsledků je zpravodajský článek, který je shrnut do věty „Nejznámější exorcista katolické církve říká, že Harry Potter a jóga jsou zlo“. Při nahlédnutí do zdrojů katolických apoštolátů zaměřených na potřeby katolických žen lze nalézt doširoka otevřená tvrzení o celosvětovém spiknutí hinduistů s cílem infiltrovat Západ a prostřednictvím jógy přivodit pád křesťanství (Brinkmann, „Yoga“, str. 20).
Takovéto divoce přehnané katolické kritiky jsou problematické v mnoha bodech. Začněme již dříve zmíněným elementárním omylem, že konkrétní tělesné pohyby mají samy o sobě, nezávisle na úmyslu či záměru, moc přivolávat „nadpřirozené síly… prostřednictvím těchto cvičebních poloh“ (Brinkmann, s. 20). Toto tvrzení je nejen pověrečné, ale svědčí o neznalosti křesťanského chápání metafyziky.
Tato tvrzení také ukazují na nedostatek úcty k nekřesťanským východním náboženstvím, který církev nesdílí. Několik aspektů křesťanské meditace sice někteří katoličtí kritici jógy hojně citují, ale ignorují její konstatování, že „skutečné meditační praktiky, které pocházejí z křesťanského Východu a z velkých nekřesťanských náboženství a které se ukazují jako přitažlivé pro dnešního rozpolceného a dezorientovaného člověka, představují vhodný prostředek, který pomáhá modlícímu se člověku předstoupit před Boha s vnitřním pokojem i uprostřed vnějších tlaků“ (Aspects, 28; zvýraznění doplněno).
Katoličtí kritici jógy se bohužel ve svých argumentech proti józe často opírají o protestantské fundamentalisty. To může být pochopitelné vzhledem k nedostatku informovaných katolických kritik, o které by se mohli opřít. Protestantské přístupy ke křesťanství se však často výrazně liší od hlavních katolických přístupů. To platí zejména v případě protestantských fundamentalistů, jako je Dave Hunt, kteří jsou nepřátelští nejen vůči józe, ale i vůči katolicismu, a přesto jsou v katolických materiálech citováni bez výhrad a výhrad (opět ve studijní řadě Women of Grace).
Bottom line
Měli byste se věnovat józe? Jóga jako duchovní cesta je s křesťanskou spiritualitou neslučitelná. Pokud však dokážete oddělit duchovní/meditační aspekty jógy od tělesných pozic a dechových technik, které jsou pro jógu běžné, pak byste mohli tyto pozice a techniky příznivě využít pro zdraví. Pokud si vůbec nejste jisti, zda jste toho schopni, lze vám doporučit, abyste si našli jinou formu cvičení.
Pro katolíky je důležité vědět, že jóga by neměla být ani posvěcena, ani zatracena. Jako duchovní cesta pro východní národy, které neznají křesťanství, jim může sloužit jako pomoc, když „hledají osvobození od úzkosti našeho lidského údělu buď prostřednictvím asketických praktik, nebo hluboké meditace či útěku k Bohu s láskou a důvěrou“ (Nostra aetate 2).
Křesťané se naopak snaží jako cíl své modlitby „vplout na cestu k Otci, což je způsob, jakým Ježíš Kristus popsal sám sebe. Při hledání své vlastní cesty se tedy každý člověk nechá vést ani ne tak svými osobními choutkami, jako spíše Duchem svatým, který ho skrze Krista vede k Otci“ (Aspekty, 29).