Syndrom Cassandra…the Struggle to Name the NT Partner’s Despair

Cassandra Syndrome and Emotional Deprivation Disorder

Revised 1/26/21

The Cassandra Syndrome is another effort in the continuing attempt to describe the struggle of the neurotypical partner (NT) who too often can’t get validation from their neurodiverse, (Aspie) partner, extended family, or helping professionals.

V řecké mytologii obdařil bůh Apollón Kassandru nadpřirozeným darem předvídat budoucnost. Učinil tak ve snaze ji svést.

Kassandra však neměla zájem být chotí boha, a tak jeho návrhy odmítla. Apollón jí dovolil, aby si věštecký dar ponechala… ale proklel ji břemenem, že jí nikdo neuvěří.

Ačkoli Kassandra dokázala spolehlivě předpovídat budoucnost a uměla varovat před hrozícím nebezpečím, nikdo jí nevěřil. Posmívali se jí a odstrkovali ji na okraj společnosti… považovali ji za něco víc než blázna a bludařku.

Kassandřin život po odmítnutí Apollóna už nikdy nebyl stejný. Navzdory Kassandřině schopnosti předvídat nebyla její pravda nikdy přijata.

Kassandřin syndrom se stal termínem označujícím psychické a emocionální strádání, které zažívá neurotypická žena provdaná za neurodiverzního muže. Podpora jejich pravdy je rovněž nepolapitelná.

Neurotypické manžele často trápí ambivalence, zmatek a neklid. Existuje jen málo sociální podpory, která by pomohla NT manželům vyrovnat se s jejich zkušeností s manželstvím s Aspiem… a naopak.

Tuto problematiku komplikuje špatné porozumění, které mají přátelé, rodina, a dokonce i pomáhající profesionálové o intimním životě NT manželů.

K popisu zkušenosti NT manželů se rekrutuje několik souhrnných termínů. Asi před 20 lety se vžil název syndrom Kassandra.

Too Many Syndromes?“

Výzvou pro nově vznikající Hnutí za práva neurodiverzity bude sladit jejich kritiku „hegemonie normality“ se skutečnými problémy, které se vyskytují v manželství Aspie/NT, zejména pro NT partnera, který je také obětí utlačovatelského normativního paradigmatu.

Mnozí namítali, že už jsme zaplaveni příliš mnoha „syndromy“, a byl navržen alternativní termín fenomén Cassandra, který se však nikdy neujal.

Dalším nabízeným termínem je porucha emoční deprivace. EDD je syndrom (seskupení příznaků), který je důsledkem nedostatku autentického potvrzení a citového posílení ze strany významného druhého člověka.

Důvod, proč je tento termín matoucí, spočívá v tom, že jej původně vymyslela holandská katolická psychiatrička v 50. letech 20. století, Dr. Anna Terruwe. Původně předpokládala, že citová deprivace v raném životě podněcuje úzkostnou poruchu v dospělosti.

Protože mluvíme o manželství, a ne o raném životě, není to užitečný termín, i když se ho pravděpodobně někdo chytil, protože tak určitě zněl.

Ale pokud jste prožili citově deprivované dětství, jehož výsledkem byl úzkostný styl připoutání, a pak jste se oženili s Aspíkem, vaše raná historie by mohla být násobitelem síly pro manželské problémy.

Komplexní posttraumatická stresová porucha?“

Někteří terapeuti se domnívají, že nediagnostikovaný neurodivergentní vztah bezděčně vytváří podmínky neobvyklé varianty komplexního traumatu (C-PTSD). NT partner má tendenci splňovat některá kritéria C-PTSD:

1. Problémy s regulací emocí
2. Vyvinutí negativního obrazu sebe sama
3. Problémy s mezilidskými vztahy

Některé z nejkritičtějších traumatických symptomů, noční můry, přehnané úlekové reakce a flashbacky mohou být přítomny i v nediagnostikovaném neurodiverzním manželství.

Problematika NT partnera je však natolik jedinečná, že si zaslouží pečlivé studium nezávislé na konvenční klasifikaci. Obvykle neexistuje jediná „traumatizující událost“. Místo toho existuje trvalý traumatický kontext; trvalá chudoba na intimitu spojená se špatnou komunikací. Partner s NT se nepotýká se záměrným postižením. Je to spíše neúmyslná deprivace.

Afektivní deprivační porucha?“

Myslím, že myšlenková vůdkyně Aspergerů Maxine Astonová to vystihla, když navrhla termín afektivní deprivační porucha (AfDD) s, jak je vidět, přitakáním Kassandřině syndromu („druhá polovina Aspergerova syndromu… nová dílna Kassandry“). Líbí se mi, jak Maxine popisuje své pojetí AfDD:

Na rozdíl od ostatních Os a odpovídající navrhované kategorii vztahových poruch není AfDD trvalou poruchou sebe sama pramenící z deprivace v dětství, emočního traumatu nebo vrozené vady, ale je spíše stavem závislým na vztahu, který vzniká působením nízké emoční inteligence nebo alexithymie (nedostatku emočního uvědomění) u jednoho nebo obou partnerů vztahu.

Příznaky AfDD navíc s větší pravděpodobností než jednotlivé poruchy reagují na terapeutickou intervenci nebo změnu stavu vztahu. Ve skutečnosti už samotné poznání primárního stavu, který je základem vztahové nerovnováhy, může být samo o sobě léčivé. Vzhledem k tomu, že AfDD je důsledkem vztahové dynamiky jednotlivců, je možné najít způsoby, jak snížit míru poruchy zvýšením informovanosti a interakčních dovedností.

Vztahy mohou fungovat, pokud oba partneři společně pracují na pochopení svých rozdílů a vyvinou lepší způsob komunikace, projevování emocí a lásky, který funguje pro oba. Maxine Astonová.

Protože Maxine souhlasí a v zájmu toho, abychom naše laskavé čtenáře nemátli, zaměřím se na uživatelsky přívětivější termín Cassandřin syndrom. Co je to ještě jeden malý syndrom mezi přáteli?“

S frustrovaným neurotypickým partnerem se děje něco důležitého. Jak se brzy dozvíte, jde o dvojí poranění attachmentu. Ale myslím, že to naši myšlenkoví vůdci trochu přehánějí.

Nepohodlné jádro syndromu Kassandra

Jádro Maxininých myšlenek se mi líbí, i když porucha afektivní deprivace je možná příliš velké sousto a výraz „porucha“ může být pro někoho urážlivý.

Maxine odmítá myšlenku zranění z dětství (i když si myslím, že by mohlo být přitěžujícím faktorem) a zaměřuje se na současné vztahové odloučení.

Maxine popisuje intimní vztah, který je aktivně mařen alexithymií nebo nízkým emočním uvědoměním. Nabízí však skutečnou naději pro neurodiverzní páry. Zvýšením svých interpersonálních dovedností můžete vztah napravit.

Jinými slovy, jakmile zjistíte, že jste ve vztahu s Aspiem/NT, a oba jste ochotni na tom pracovat, může vám pomoci dobrá párová terapie založená na vědeckých poznatcích. Zajímavé je, že to, co se všichni tito myšlenkoví vůdci snaží sdělit, je vzájemně propojený pocit izolace, který neurodiverzní páry zažívají, když se jim dostane špatné sociální podpory… a opravdu špatné párové terapie.

The Role Bad Therapy Plays in the Cassandra Syndrome

Mám zkušenost, že mnoho individuálně zaměřených terapeutů a párových terapeutů je naprosto lhostejných k myšlence neurodiverzity, ale to se rychle začíná měnit.

Život s partnerem s Aspiem bez vnější podpory vytváří intenzivní vnitřní konflikt, nízké sebevědomí, frustraci, vztek, úzkost, depresi a konstelaci dalších příznaků, které myšlenkoví vůdci před dvaceti lety popsali jako fenomén Kassandra nebo syndrom Kassandra.

Kassandra byla mytologická postava, která dostala dar předvídat budoucnost spolu s prokletím, že jí nikdo nikdy neuvěří. Je zajímavé, že tento termín zvolili proto, že epicentrum problému není v mluvčím pravdy. Kassandra ví, o co jde. Problém je v širší rodině a terapeutech… kteří jí nevěří.“

Často jsou to jen ti nejbližší jedinci s Aspergerovým syndromem, jako jsou jeho rodiče a partneři, kteří si skutečně uvědomují problémy, které může tento syndrom způsobovat.

V době, kdy se pár dostane do poradny, může NT partnerka působit zcela zoufale a frustrovaně z obtíží a napětí, které na ni vztah klade.

Bude říkat věci jako: „On nedokáže mluvit o svých pocitech. Chová se ke mně jako k předmětu, který je posedlý rutinou. Neustále mi vyčítá, že ho kritizuji‘. A konečně myšlenka, kterou zřejmě vyjadřuje většina NT žen, zní: „Myslím, že se zblázním!“. Maxine Astonová

Pro mě je nejdůležitějším aspektem tohoto pojmu… to, že problémem je opět nedostatek citového uvědomění. Jenže tentokrát u širší rodiny NT a pomáhajících profesionálů.

Tady je ta ironie. „Hegemonie normality“ nyní utlačuje svůj vlastní druh. Manželé s NT nejsou chápáni ani svým partnerem s Aspiem… ani rodinou a pomáhajícími profesionály, od kterých by se dalo rozumně očekávat, že budou empatičtí.

Přestože se informovanost díky organizacím, jako je AANE, zvyšuje, většina párových terapeutů si není vědoma traumatického dopadu komunikačních problémů, které jsou vlastní vztahům s neurodiverzitou.

Nevyškolení terapeuti se snadno nechají oklamat „… mužem, který je dost pravděpodobně velmi inteligentní a zastává velmi zodpovědnou práci; oznámí, že opravdu nechápe, proč není nikdy šťastná,“ Maxine Astonová.

Kassandřin syndrom, symptomy a jistota

Kassandřin syndrom podtrhuje existenciální osamělost NT partnera. Jedna z mých klientek popsala svého manžela takto:

Podle všech vnějších měřítek je můj manžel úspěšný. Je multimilionář, hluboce uznávaný ve svém oboru. Má rozsáhlé znalosti v mnoha různých formách vědění. Lidé vnímají jeho svérázný smysl pro humor. Ale neviděli těch sedm měsíců, které strávil tím, že se soustředil na své humorné rutiny jako na „zvláštní projekt“. Po večírku, při cestě domů, ho to všechno vyčerpává. Je přesvědčen, že má povinnost vydávat se za neurotypického… a když představení skončí, zbývá pro mě nebo pro děti jen drahocenné minimum.“

Pro neurodiverzní páry, jako je tento, je typické, že vstupují do párové terapie kvůli nedostatku citového spojení a špatné komunikaci. NT měli určitá konvenční očekávání, že manželství bude zahrnovat vzájemné sdílení myšlenek a pocitů a konverzace o důležitých tématech bude relativně snadná a bezproblémová.

Střet potřeb a očekávání v zamotaném zmatku rozpojení a špatné komunikace

Očekávání a emoční potřeby se střetávají. Aspíkovský partner může mít zcela jiná očekávání a opačný smysl pro citovou blízkost.

Syndrom Kassandra popisuje nesoulad potřeb a očekávání vyplývající ze vzájemného nepochopení, který je typický pro neurodiverzní páry.

Mnoho Aspíků má větší citové uvědomění, než jim NT připisují. Někdy jsou zahlceni jejich intenzitou.

Někteří Aspíci, kteří nakonec najdou dobrou párovou terapii, prozrazují, že žijí v neustálém přetížení pocity a po většinu času prožívají své dny ve stavu nadměrného vzrušení. Tato manželství si potřebují vybudovat dialogické dovednosti, které nabízejí bezpečí.

A někteří Aspíci jsou zahlceni svými myšlenkami a bojují s tím, aby dokázali oslovit někoho, kdo je přesahuje.

Známější jsou Aspíci, kteří trpí alexithymií a nedokážou rychle identifikovat své emoce. A pak jsou tu Aspíci, kteří mají velmi intelektualizované emoce a potřebují více času na zpracování než jejich neurotypický manžel.

Někteří Aspíci mají problém spojit tři věty dohromady. Jiní nedokážou přestat mluvit a vytěsňují svého NT partnera. V neurodiverzním manželství neexistuje jeden ustálený vzorec emočního odloučení a špatné komunikace. Ale problémy se spojením a komunikací jsou těžištěm neurodiverzního manželství.

Jak vidíte, způsoby, jak se neurodiverzní pár může dostat do citové slepé uličky, jsou složité a početné. Proto je tak důležité školení pro terapeuty, kteří posuzují a léčí neurodivergentní páry.

Dobře vyškolený párový terapeut pečlivě posoudí, jaké příznaky způsobují největší trápení a jak může tento pár v terapii spolupracovat, aby našel způsob, jak Kassandřin syndrom omezit. A to je příslib vědecky podložené párové terapie pro léčbu neurodiverzních párů.

Jste v neurodiverzním manželství?“

Výzkum:

Aston, M. (2009) The Asperger Couple’s Workbook. Londýn: Jessica Kingsley Publishers.

Aston, Maxine. (2001): Druhá polovina Aspergerova syndromu. Londýn. The National Autistic Society.

Aston, Maxine. (2003) Asperger in Love (Zamilovaný Asperger): Párové vztahy a rodinné záležitosti. Londýn. Jessica Kingsley Publishers.

Carter, R. (1998) Mapping the Mind. London: Weidenfeld and Nicolson.

Fletcher, P.C., Happe, F., Frith, U., Baker, S.C., Dolan, R.J., Frackowiak, R.S.J., Frith, C.D. (1995) Other Minds in the Brain: a functional imaging study of „theory of mind“ in story comprehension Cognition 57 pp109-128

Slater-Walker, Gisela, and Chris. (2002) Manželství s Aspergerem. Londýn. Jessica Kingsley Publishers.

Stanford, Ashley. (2003) Aspergerův syndrom a dlouhodobé vztahy. London. Jessica Kingsley Publishers.

Křídlo. L. (1981) Aspergerův syndrom: klinický popis Psychological
Medicine, 11, s. 115-30.

.