V tomto videu vás seznámíme s několika důležitými koncepty Heideggerovy filozofie technologie. V následujícím textu si můžete přečíst něco více o Heideggerově pohledu na techniku.
Proč není technika neutrální?“
Heidegger se důrazně staví proti názoru, že technika je „prostředek k dosažení cíle“ nebo „lidská činnost“. Tyto dva přístupy, které Heidegger nazývá „instrumentální“, respektive „antropologickou“ definicí, jsou sice „správné“, ale nejdou dostatečně do hloubky; jak říká, nejsou ještě „pravdivé“. Nepochybně, zdůrazňuje Heidegger, jsou technologické předměty prostředky k dosažení cílů a jsou budovány a provozovány lidmi, ale podstata technologie je něco zcela jiného. Stejně jako podstata stromu není sama o sobě stromem, zdůrazňuje Heidegger, tak podstatou technologie není nic technologického.
Co je tedy technologie, když není ani prostředkem k dosažení cíle, ani lidskou činností? Technologii je podle Heideggera třeba chápat jako „způsob zjevování“ (Heidegger 1977, 12). „Odhalování“ je jedním z termínů, které Heidegger sám vytvořil, aby umožnil myslet to, co podle něj již myšleno není. Je to jeho překlad řeckého slova alètheuein, které znamená „objevovat“ – odkrývat to, co bylo zakryto. S tímto slovesem souvisí samostatné podstatné jméno alètheia, které se obvykle překládá jako „pravda“, ačkoli Heidegger trvá na tom, že adekvátnější překlad by byl „odkrývání“.
Jak může být technologie „způsobem odhalování?“
Co to má společného s technologií? A co má Heidegger na mysli, když říká, že technologie je „způsob odhalování“? Odpovědi na tyto otázky vyžadují krátkou, ale důležitou odbočku. To, co nazýváme „skutečností“, není podle Heideggera dáno stejným způsobem ve všech dobách a kulturách (Seubold 1986, 35-6). „Skutečnost“ není něco absolutního, co by člověk mohl někdy jednou provždy poznat; je relativní v nejvlastnějším slova smyslu – existuje pouze ve vztazích. Realita „sama o sobě“ je tedy pro lidské bytosti nedostupná. Jakmile ji vnímáme nebo se ji snažíme pochopit, není již „sama o sobě“, nýbrž „skutečností pro nás“.
To znamená, že vše, co vnímáme, o čem přemýšlíme nebo s čím vstupujeme do interakce, „vystupuje ze skrytosti do neskrytosti“, řečeno Heideggerovými slovy. Tím, že vstupujeme do určitého vztahu se skutečností, se skutečnost „odhaluje“ specifickým způsobem. A právě zde přichází ke slovu technologie, neboť právě technologie je způsobem odhalování, který charakterizuje naši dobu. Technologie ztělesňuje specifický způsob odhalování světa, odhalování, v němž lidé přebírají moc nad skutečností. Zatímco staří Řekové zažívali „vytváření“ něčeho jako „pomáhání něčemu vzniknout“ – jak vysvětluje Heidegger na základě analýzy klasických textů a slov -, moderní technologie je spíše „nucením k bytí“. Technologie odhaluje svět jako surovinu, která je k dispozici pro výrobu a manipulaci.
Proč technologie není lidskou činností?“
Podle Heideggera je s moderní, technologickou kulturou, v níž dnes žijeme, něco špatně. V našem „věku techniky“ může být skutečnost přítomna pouze jako surovina (jako „stojatá rezerva“). Tento stav nezpůsobili lidé; technologický způsob odhalování si nevybrali lidé. Naše chápání světa – naše chápání „bytí“, toho, co znamená „být“ – se spíše vyvíjí v průběhu věků. V naší době má „bytí“ charakter technologického „rámce“, z něhož lidé přistupují ke světu ovládajícím a dominujícím způsobem.
Toto technologické chápání „bytí“ je podle Heideggera třeba považovat za konečné nebezpečí. Především hrozí nebezpečí, že lidé budou sami sebe interpretovat také jako suroviny. Všimněte si, že již hovoříme o „lidských zdrojích“! Především však technologická vůle k moci neponechává žádný únik. Pokud bychom chtěli přejít k novému výkladu bytí, byl by to sám o sobě technologický zásah: manipulovali bychom s naší manipulací, vykonávali bychom moc nad naším způsobem vykonávání moci. A to by jen znovu potvrdilo technologickou interpretaci bytí. Každý pokus vylézt z technologie nás vrhá zpět. Jediným východiskem je pro Heideggera „vůle nechtít“. Je třeba otevřít možnost spoléhat se na technologie a zároveň se jimi nenechat zotročit a vnímat je jako projevy porozumění bytí.