Obr. 1 znázorňuje povrch kosti obarvený Massonovým trichromem s nově vytvořeným, dosud nemineralizovaným povrchem osteoidu modře a mineralizovanou kostí červeně, spolu s přilehlým řezem dvojitě obarveným na CD34 a hladkosvalový aktin (SMA) pomocí IHC. Vrstva plumbální kosti tvořící osteoblasty na povrchu kosti je pokryta vrstvou SMA+ fibroosteoblastických buněk prodlouženého vrchlíku. U dospělých lidí se kost nevytváří, místo toho dochází nejprve k erozi stávající kosti a poté k její obnově během procesu označovaného jako remodelace kosti (Parfitt, 1994). U normálních jedinců a u pacientů s primární hyperparatyreózou (PHPT) pokrývá vrchlík naprostou většinu míst kostní remodelace (Hauge et al., 2001; Kristensen et al., 2013, 2014). Již v publikacích z 90. let 20. století se předpokládalo, že vícevrstvé buněčné pláty nad povrchy tvořícími kost u pacientů se sekundární hyperparatyreózou jsou tvořeny buňkami linie osteoblastů (Bianco a Bonucci, 1991), zatímco Ellen Haugeová a její kolegové v roce 2001 prokázali, že místa remodelace u pacientů s PHPT mají velmi rozsáhlé pokrytí canopy (Hauge et al., 2001). Naopak pokrytí vrcholovými buňkami je sníženo u žen s postmenopauzální osteoporózou a u pacientů s mnohočetným myelomem nebo Cushingovým syndromem (Andersen et al., 2014; Hinge et al., 2015; Jensen et al., 2012). Buňky vrchlíku pravděpodobně pocházejí z mezenchymálních buněk obalů kostní dřeně (BME). Buňky BME jsou umístěny nad klidovými povrchy a tvoří extrémně zeslabenou buněčnou vrstvu, která je světelnou mikroskopií sotva viditelná, ale lze ji zobrazit elektronovou mikroskopií (EM) (Kristensen et al., 2014). Buňky BME a vrchlíkové buňky oddělují povrch kosti od přilehlé kostní dřeně a pravděpodobně tvoří důležitou populaci progenitorů osteoblastů (Kristensen et al., 2014). Ve srovnání s osteoblasty tvořícími kost mají preosteoblastické vrchlíkové buňky prodloužená jádra a dlouhá buněčná rozšíření morfologicky připomínající fibroblasty. Barví se pozitivně na osteoblastové markery, jako jsou osterix a runx2, ale také na markery, které souvisejí s nervy, hladkými svalovými buňkami, pericyty a fibroblasty, jako jsou CD56 (NCAM), P3NP a SMA (Andersen et al., 2013; Hinge et al., 2015; Jensen et al., 2012; Kristensen et al., 2013, 2014). Za zmínku stojí, že osterix, runx2 a CD56 označují také buňky linie osteoblastů na erodovaných površích, buňky reverzace a osteoblasty tvořící kost. Je velmi pravděpodobné, že BME a vrchlíkové buňky hrají neznámou roli v regulaci hematopoetických kmenových a progenitorových buněk (HSPC). Jednak se jejich postavení shoduje s předpokládanou parakrinní interakcí mezi buňkami vrchlíku a buňkami kostní dřeně, protože vrchlík pokrývá osteoklasty a buňky linie osteoblastů na povrchu kosti. Za druhé, u některých pacientů s PHPT se vyvíjí anémie pravděpodobně v důsledku fibrózy kostní dřeně (Bhadada et al., 2009). Zatřetí, před 30 lety studie ukázala, že převažujícím kostním cílem parathormonu (PTH) není zralý osteoblast, ale předpokládaná preosteoblastická buňka (Rouleau et al., 1988), a nedávno byl prokázán receptor PTH 1 (PTHR1) v buňkách vrchlíku u dětí s těžkým onemocněním ledvin a pokrytí výjimečně vícevrstevných vrchlíků korelovalo s hladinou PTH (Pereira et al., 2016). Začtvrté, preklinické i klinické studie prokázaly regulační úlohu PTH na hematopoetické kmenové buňky (HSC) a jejich niku (Brunner et al., 2007; Yu et al., 2014; Calvi et al., 2003) a preklinická studie ukázala, že léčba PTH po transplantaci kostní dřeně vedla ke zvýšenému přihojení HSC (Adams et al., 2007). U pacientů léčených PTH po dobu 28 dnů po dvojité transplantaci pupečníkové krve však nedošlo k rychlejšímu nebo lepšímu obnovení krevního obrazu (Ballen et al., 2012). Přesto jsou fibroosteoblastické vrcholové buňky a možná i jejich prekurzory BME buňky hlavním buněčným cílem PTH a neschopnost přenést účinky léčby PTH z preklinických do klinických studií nevylučuje možnost účinku, ale zdůrazňuje některé obtíže při přenosu poznatků z mladých myší s rychle probíhající kostní modelací na starší lidi s pomalu probíhající kostní remodelací.
Obr. 1. Vizualizace povrchu tvořícího kost. Dva snímky získané na sousedních řezech, které byly buď obarveny pomocí modifikovaného Massonova trichromu (A), nebo dvojitě obarveny na CD34 a SMA pomocí IHC (B). Spodní tečkované čáry označují obrys povrchu kosti, zatímco horní čáry označují obrys vrchlíku. Nově vytvořený nemineralizovaný povrch osteoidu je modrý, zatímco mineralizovaná kost je červená (A). Všimněte si, že pouze fibro-osteoblastické protáhlé buňky vrchlíku se barví pozitivně na SMA, zatímco svislejší osteoblasty tvořící kost se barví negativně (B). Žluté a černé šipky označují kapiláru. Měřítka = 25 μm. Řezy jsou získány z parafinové biopsie kostní dřeně od 57leté zdravé dobrovolnice (dánský národní výbor pro etiku biomedicínského výzkumu, ID projektu č. S-20110112).
.