Ve vlhkém domě mohl tento papír se vzorem Trellis uvolňovat toxické výpary. William Morris (1834-1896) byl básník, umělec, návrhář, romantik, socialista, zastánce návratu k tradičním řemeslným stylům a materiálům – a podle nové studie také prodejce jedovatých tapet1.
Andy Meharg z Aberdeenské univerzity ve Skotsku našel v raném vzorku Morrisovy vzorované tapety, vyrobené někdy mezi lety 1864 a 1875, arsen v zeleném pigmentu. Takové pigmenty byly již v polovině 19. století podezřelé z toho, že pokud zvlhnou, uvolňují toxické výpary.
Morris o tomto zdravotním nebezpečí nevěděl. Byl akcionářem a někdy i ředitelem těžební společnosti svého otce Devon Great Consols (DGC), největšího výrobce arzenu té doby. Pracovníci DGC byli sužováni nemocemi souvisejícími s arzenem a mnozí z nich zemřeli na plicní onemocnění. Činnost společnosti způsobila obrovské škody na životním prostředí.
Přesto odmítl obavy veřejnosti z pigmentů na bázi arsenu v tapetách a v dopise z roku 1885 napsal: „větší pošetilost si lze jen stěží představit: lékaři byli uštknuti čarodějnickou horečkou“. Pokud by skutečně existoval nějaký problém, tvrdil Morris, „určitě bychom se o něm dozvěděli.“
Poplach ohledně arzenových zelených látek v tapetách byl vyvolán již o několik let dříve. Například v šedesátých letech 19. století londýnské noviny Times informovaly, že „nebylo nijak neobvyklé, že děti, které spaly v ložnici takto vytapetované, dokonce zemřely na otravu arzenem, přičemž pravá povaha nemoci byla odhalena až příliš pozdě.“
Přes Morrisovu lhostejnost k těmto obavám byli výrobci jeho tapet, společnost Jeffreys and Co, natolik znepokojeni, že v roce 1875 přešli na zelenou bez arzenu.
Umělecký a řemeslný
William Morris byl jedním ze zakladatelů britského hnutí Arts and Crafts, které odsuzovalo pokles výrobních standardů způsobený strojovou masovou výrobou ve viktoriánské éře. Vyzýval k návratu k ruční výrobě artefaktů, která byla charakteristická pro středověk, a založil společnost na výrobu tapet, tištěných a tkaných textilií, koberců, výšivek, gobelínů a knih s využitím tradičních metod, materiálů a motivů.
Morris čerpal inspiraci ze světa přírody.© Elliott & Fry Stal se jakousi ikonou moderního ekologického hnutí. Odsuzoval dehumanizující účinky industrializace a jeho kniha Zprávy odnikud (1890) představuje utopickou vizi idylického, idealizovaného předindustriálního světa.
Při výrobě svých bohatě vzorovaných potištěných textilií, které čerpaly inspiraci ze světa přírody, Morris odmítal nová syntetická barviva, dostupná od padesátých let 19. století, a tvrdil, že „používal pouze barviva, která jsou přírodní a jednoduchá“ (na bázi rostlinných a živočišných výtažků), „protože vytvářejí krásu téměř bez zásahu umění“.
Mehargova chemická analýza však nyní naznačuje, že Morris ne vždy rozšiřoval stejné zásady na barvy používané na jeho značkové tapety. Zelená barva v jeho vzorovém papíru Trellis – první řada vyráběná komerčně od roku 1864 – je syntetická sloučenina mědi a arsenu. To ji identifikuje buď jako Scheeleho zelenou, látku objevenou v roce 1775 švédským chemikem Carlem Wilhelmem Scheelem, nebo jako smaragdově zelenou, vyrobenou německým výrobcem barev v roce 1814.
Současný zakladatel hnutí Arts and Crafts odmítal syntetická barviva pro své textilie. Oba pigmenty byly relativně levné, a proto se používaly pro vzorování masově vyráběných tapet. Husté plochy pigmentu se však mohly roztírat a vytvářet toxický prach. A houby rostoucí ve vlhkém prostředí mohly arsen přeměnit na těkavou chemickou formu. Podle legendy se takovou zeleně natřenou tapetou otrávil Napoleon během svého vyhnanství na ostrově Svatá Helena.
Toto odhalení přichází právě v době, kdy se milovníci umění a řemesel připravují na znovuotevření jednoho z největších Morrisových úspěchů, jeho „Červeného domu“ v Bexleyheathu v jihovýchodním Londýně. Mladý Morris si jej nechal postavit a žil zde v 50. a 60. letech 19. století. Sám jej vyzdobil ve spolupráci s Philipem Webbem (spoluzakladatelem hnutí Arts and Crafts) a prerafaelity Dantem Gabrielem Rossettim a Edwardem Burne-Jonesem.
Dům byl restaurován britským Národním trustem a od července bude otevřen k (předem objednané) prohlídce veřejnosti. Návštěvníci se nemusí obávat toxických výparů: na stěnách nejsou žádné Morrisovy tapety.