1963-1964 AMC/Rambler Ambassador & Classic

Pro rok 1963 Teague zcela změnil styl AMC Rambler a s ním i AMC Ambassador. Dřívější karoserie existovala v podstatě od roku 1956 a nutně potřebovala nahradit.

Teagueův nástupce byl hladkou, uhlazenou záležitostí na o něco větším (112palcovém) rozvoru, se zakřivenými bočními skly a čistou mřížkou chladiče. Pryč byly podivné úhly, poloviční ocasní ploutve a torzovité plechy minulosti.

Byla to celkem kompetentní stylistická práce, a v následujícím roce použil Teague stejný design u menšího modelu Rambler American.

Podobně jako u Mercedesu se vyvinulo trojčíselné označení modelů, přičemž American zaujímal řady 200-400, Rambler Classic 500-700 a Rambler Ambassador 800-900. V roce 2006 se objevily i modely Rambler a Rambler Ambassador. K obvyklým čtyřdveřovým karoseriím sedan a kombi přibyl nový dvoudveřový sedan a v roce 1964 i dvoudveřový hardtop.

Naneštěstí byla tato zásadní změna stylu pro malou firmu obrovskou investicí a AMC se musela spokojit s časem opotřebovanými šestiválci 195 a 327 V-8, které se používaly už od dob značek Nash a Hudson. V roce 1964 se díky zmenšení vrtání objevila verze osmiválce 287 cid, která byla volitelná pro Rambler Classic.

Baseline Classic 550 byly v podstatě fleetové vozy, detrimované a zkrácené na konkurenceschopný základ 2100 dolarů pro modely sedan. Představovaly povzbudivých 75 000 prodaných kusů.

Chlebem Rambleru byl model 660 (135 000 prodaných kusů), nóbl verze s koberci, loketní opěrkou, pneumatikami Captive Air u vozů a několika drobnými vychytávkami. Rambler 770 přidával do standardní výbavy hodiny, polstrovanou palubní desku a stínítka, kompletní kryty kol a pěnová sedadla.

Ambassador nabízel podobnou třístupňovou škálu výbavových stupňů označených 800 (pěnové polštáře, ale jen málo dalších věcí, které by se daly nazvat bonusem), 880 (loketní opěrky, koberce, izolace kapoty, vypínač kopulového světla atd.) a 990 (stejná příplatková výbava jako u Rambleru 770).

Vlastností, která jej hlavně odlišovala od Rambleru, však byl jeho standardní osmiválec, stále o výkonu 250 koní, na přání 270 koní. Vzhledem k tomu, že Ambassador sdílel prakticky všechny ostatní vlastnosti s levnějším Ramblerem, byl osmiválec jediným důvodem, proč si za něj připlatit (asi 300-400 dolarů za vůz), protože Rambler s osmiválcem jste si nemohli pořídit.

Důkazem je, že AMC konečně narazila na správný vzorec pro Ambassador: prodeje v roce 1963 přesáhly 37 000 kusů, což byl pro tento model rekord. Lidé také rozhodně chtěli luxus: Ambassadory 990 převyšovaly 880 téměř v poměru 2:1 a základní model 800 se v grafech téměř nezaznamenával. (Dvoudveřových vozů bylo vyrobeno pouze 43.)

V roce 1964 kladla společnost AMC důraz na přepracovaný American – tak krásný vůz, jaký kdy Dick Teague vytvořil. Změny u Rambleru/Ambassadoru se omezily na facelift a jeden nový model, dvoudveřový hardtop.

Hardtop, nabízený pouze jako vyšší model Rambler 770 nebo Ambassador, nabízel obrovskou prosklenou plochu a jeho prodej byl velmi rychlý. Zvláště atraktivní byl Rambler Typhoon, limitovaná edice (2520 kusů) lakovaná v barvě Solar Yellow s černou střechou a předními kbelíkovými sedadly.

Roy Abernethy se opět snažil vyladit svůj marketingový útok a nyní nařídil krok, který mu George Romney nikdy nedovolil: do Ramblerů montovat osmiválce. Aby jim poskytl prostor pro prodej, zkrátil řadu Ambassador na čtyři modely, všechny 990.

Rambler 287 byl svižný motor, pravděpodobně schopný mnohem většího výkonu, než produkoval; ale nebyl to klíč k bohatství. Lidé si Rambler rozhodně stále představovali jako ekonomický vůz a šestiválce s velkým náskokem převyšovaly prodeje osmiválců.

Většinu prodejů si opět užívala střední třída 660. Ambassador, který se nyní více než kdy jindy podobal Rambleru, se prodával jen na 50 % své úrovně z roku 1963; ani přidání „naloženého“ modelu 990-H se „vším standardním“ (3 000 USD) nezachránilo v roce 1964 vrchol nabídky.

V průběhu kalendářního roku 1964 vyrobila AMC poprvé od roku 1961 méně než 400 000 vozů a klesla na osmé místo v oboru. V následujících letech se propadne ještě hlouběji a desetiletí zakončí s ročními výstupy kolem čtvrt milionu kusů.

Problém společnosti byl dvojí: její tradiční bestseller, Rambler, přestal být v módě, protože se vrátila prosperita a s ní i touha veřejnosti po koňských silách a výkonu; a protože nové modely, které AMC představoval, nebyly považovány za dostatečně jedinečné, aby změnily nákupní zvyklosti tradičních zákazníků Velké trojky.

Měl před sebou ještě mnoho zajímavého vývoje, ale American Motors jako zabiják gigantů přišel a odešel.

Pro specifikace AMC/Rambler Ambassador & Classic z let 1963-1964 přejděte na další stranu.

Další informace o automobilech naleznete zde:

.