Bureaucratic politics
Teorie byrokratické politiky nebo vysvětlení toho, proč byla určitá veřejněpolitická rozhodnutí přijata tak, jak byla, zdůrazňují motivaci příslušných úředníků vládní byrokracie chránit nebo prosazovat zvláštní zájmy své vlastní agentury (v konkurenci s jinými agenturami) jako hlavní motivační faktor při formování načasování a obsahu vládních rozhodnutí. Každý úřad (nebo jiná vládní složka) neustále usiluje o maximalizaci svého rozpočtu a schválených pracovních sil, jakož i o ochranu nebo rozšíření své provozní autonomie a volnosti v rozhodování v oblasti svěřených pravomocí. Toho lze často nejsnáze dosáhnout lobováním za rozšíření rozsahu povinností úřadu, které jsou předepsány Kongresem nebo zákonodárným sborem. Vzhledem k tomu, že byrokratické úřady mezi sebou soutěží o podíly na rozpočtu a o personální příděly, jakož i o získání odpovědnosti za nové šťavnaté programy odůvodňující rozšíření, jsou politiky a politická doporučení vytvářená ve výkonné složce vlády a předávaná jak šéfovi výkonné moci, tak zákonodárným orgánům často lépe chápána jako vedlejší produkt byrokratických bojů o území a účelových kompromisů mezi byrokratickými šéfy než jako výsledek rozumné analýzy toho, jak nejúčinněji a nejefektivněji plnit politické závazky zvoleného šéfa výkonné moci nebo sloužit veřejnému zájmu.
Viz také:
- byrokracie,
- racionálně-komplexní rozhodování,
- inkrementalismus
.