Text z narativního lekcionáře: 1 Kr 19,1-18
Zklamal vás někdy Bůh?
Vím, že to zní svatokrádežně, ale buďme upřímní. Stalo se vám někdy v životě, že jste si mysleli, že jste udělali všechno, co jste udělat měli, a přesto se věci nevyvíjely dobře. Co se děje, Pane? Žil jsem čistý život. Nekouřil jsem, nežvýkal jsem, nechodil jsem s holkami, které to dělají, dodržoval jsem všechna přikázání, chodil jsem do kostela, věrně jsem dával, a přesto se v mém životě dějí tyto špatné věci. Kdy se ukážeš?“
Letos na podzim jsme procházeli biblickým příběhem podle Narativního lekcionáře na téma Bůh s námi.
S tímto tématem jsme si trochu hráli. Minulý týden pastor Mark položil otázku: „Kde je Bůh s námi?“. Několik týdnů předtím jsem se ptal: „Je Bůh opravdu s námi?“. Dnes si s ním chci pohrát znovu a zeptat se: „Kdy je Bůh s námi?“. Ukazuje se Bůh, když jsme udělali všechno správně? Ukazuje se Bůh při velkých mocenských činech nebo při vrcholných zážitcích, jako jsou misijní cesty nebo národní krize?“
Náš příběh zkoumá tuto otázku. Podívejme se na 1. Královskou 19,1-18. Máme zde novou postavu jménem Eliáš. Právě se vrátil z velké události, která se odehrává na hoře Karmel.
Pomůže nám pochopit plný dopad tohoto příběhu, když investujeme několik minut a vrátíme se k vyprávění celého příběhu znovu. Je to příběh o dvou horách.
Vraťme se až sem, do Genesis, kdy Bůh povolává muže jménem Abraham. Bůh Abrahamovi slibuje, že mu požehná a učiní z jeho potomstva velký národ a že skrze tento národ požehná všem národům. Požehnání, aby byl požehnáním. V knize Exodus pak vidíme, že tito lidé, Izraelité, jsou 400 let zotročeni v Egyptě. Bůh si použije Mojžíše, aby je z otroctví vysvobodil. Bůh vyvede lid z Egypta při zázračné porážce egyptské armády a pak je zavede na tuto horu.
Tuto horu známe jako horu Sinaj. Je známá také jako hora Horeb. To, co se zde odehrává, patří k Horebu. Vidíte, co jsem tam udělal 🙂 Mojžíš vystupuje na tuto horu a Bůh se objevuje v hustém temném mraku, něco jako minulý týden, když Bůh naplnil chrám hustým temným mrakem. Mojžíš je pohlcen tímto mrakem, hřmí a blýská se, zemí otřásá zemětřesení a lidé se děsí. Při tomto projevu moci dal Bůh lidem Zákon a ten je formoval jako národ.
Mojžíš sestoupil z té hory a vedl lid do zaslíbené země Kanaán. Jozue je vede do země. Kniha Soudců vypráví o tom, jak se lid snažil následovat Boha jen pomocí Zákona. Viděli jsme, jak Samuel byl posledním soudcem a lid volal po králi. Samuel pomazal Saula, ten se pak pokazil, a tak se králem stal David, který sjednotil kmeny v jeden národ. Jeho syn Šalomoun se pak stal králem a postavil chrám. To bylo minulý týden.
Od minulého týdne se Izraeli nedaří. Šalomounův syn nebyl příliš dobrý a jeho přísnost vedla k občanské válce a národ se rozdělil na dvě království. Jedno na severu, zvané Izraelské království, a druhé na jihu, zvané Judské království.
Izraelští králové byli špatní králové a stále vedli národ k uctívání jiných bohů. Během této doby posílal Bůh ke králům posly. Tito poslové se nazývali proroci.
Náš dnešní text v 1. knize královské 18 vypráví příběh jednoho z nejhorších králů a jednoho z nejslavnějších proroků.
Král Achab se oženil s královnou z jiné země. Královna Jezábel si s sebou přivedla své bohy a jejím cílem bylo obrátit izraelské království k naprosté oddanosti svým bohům.
Vstupuje Eliáš. To je ten prorok, který předpověděl sucho a nechal se krmit krkavci na poušti. Byl to odvážný muž, který se postavil Achabovi a Jezábel. Osmnáctá kapitola vypráví o druhé hoře. Eliáš vydává výzvu Jezábel a všem prorokům jejích bohů – Baala a Ašery. Říká jim, aby se s ním setkali zde, na hoře Karmel, a utkali se. Nařizuje jim, aby postavili oltář a obětovali na něm zvířata, a on by také jeden postavil. Který bůh by byl skutečný, ten by sám přinesl oheň, aby oběť spálil.
450 Baalových proroků stráví celý den voláním k Baalovi. Tančí, zpívají a řežou se, a nic se neděje. Eliáš se jim vysmívá. Možná tvůj bůh spí. Proč nekřičíte hlasitěji! Nic.
Poté je na řadě Eliáš. Byl si tak jistý, že Bůh vysvobodí, že Eliáš polil oltář i dřevo vodou. Pak se objeví Bůh a velký oheň spálí oběť, oltář i všechnu vodu! Pak Eliáš vezme všechny Baalovy proroky, zničí je a řekne Achabovi, aby se podíval za obzor a viděl, jak se tvoří bouřkový mrak. Objeví se obrovská dešťová bouře a tříleté sucho je přerušeno!“
Kdyby to byl film, bylo by to velkolepé vyvrcholení, kdy hrdina jde proti všem a porazí nepřítele. Zazní vítězná hudba. Všichni jásáme!
V tuto chvíli se Eliáš cítí docela dobře. Vítězství je jeho. Bůh je pomstěn. Život má smysl. Udělal všechno, co udělat měl.
Pak se to stane. Přichází k němu posel. „Promiňte, pane Eliáši. Hm, Jezábel posílá vzkaz. No, je opravdu naštvaná a přísahala, že tě za každou cenu zabije.“
Cože?! Takhle to přece nemělo probíhat. V tomto bodě se měl národ obrátit zpět k Bohu a zlá královna měla být svržena.
Tady se dostáváme k naší otázce.
Zklamal tě někdy Bůh? Eliáš udělal všechno správně, a přesto se něco pokazilo.
Co bys v takové chvíli udělal ty? Eliáš udělal to, co by udělala většina z nás. Utekl pryč. Utíkal 40 dní.
Zdá se, že 40 je v Bibli důležité číslo. Pršelo 40 dní a 40 nocí, aby zaplavilo zemi. Izraelité byli čtyřicet desetiletí otroky. Mojžíš byl na hoře Sinaj 40 dní. Izraelité putovali po poušti 40 let. Ježíš byl na poušti 40 dní.
Tady je zajímavá věc. V pondělí to bude 40 dní, co jsem dělal poslední komplexní zkoušku. V září jsem skládal čtyři zkoušky. Celkem 32 hodin zkoušek. Napsal jsem 145 stran. Pak už nic. Čekal jsem a škola mlčela. Jedna část mé mysli šílí. Čtyřicet dní je dlouhá doba. Nedokážu si představit, že bych 40 dní běžel bez jídla a vody.
Elijáš běžel čtyřicet dní.
Tady je pro nás vzkaz domů. I ti největší hrdinové víry zažívají 40 dní strachu, samoty, vyprahlosti a hladu. To se stává a připravuje nás to na to, co dělá Bůh.
Zajímavé mi na tomto příběhu připadá místo, kam Eliáš běží.
Míří zpět na pan Horeb – na horu Sinaj. Jako by si říkal, že když se všechno ostatní zdá ztracené, potřebuje se vrátit tam, kde to všechno začalo, vrátit se ke kořenům, ke své minulosti.
Neděláme to tak často?“
Přicházím sem a dívám se na tento prapor. Jsou zde napsána jména blízkých, kteří zemřeli. Představují naši drahou minulost. Je dobře, že je uctíváme. Nikdy na ně nemůžeme zapomenout.
Mnohdy, když jsou věci zmatené, chceme se vrátit do vzpomínané minulosti, kdy nám věci dávaly větší smysl. Chceme znovu obnovit tradice a „staré dobré časy“.
Chceme se vrátit na horu Choréb.
Elijáš tam přijde a Bůh mu položí zajímavou otázku.
„Co tady děláš, Eliáši?“
Elijáš zvolá: „Všechno jsem udělal správně. Postavil jsem se za tebe a nic se nezlepšilo. Zůstal jsem jediný. Všechno je ztraceno.“
Hmmm… „Vystup sem a já ti něco ukážu,“ říká Bůh.“
Dovedu si představit, jak se Eliáš v tu chvíli rozčiluje. Bůh se mi na této hoře zjeví, stejně jako to udělal Mojžíšovi. To je přesně to, co právě teď potřebuji.
Přichází obrovský vítr. Bum, náraz! Eliáš si myslí: „To je ono!“. Ale Bůh ve větru nebyl.
Vším otřese zemětřesení. Eliáš je připraven. Ale Bůh v zemětřesení nebyl.
Všude kolem hoří oheň. Eliáš si myslí: Bůh je jistě tady. Ale Bůh v ohni nebyl.
Potom nastalo naprosté ticho.
nic.
Zajímalo by mě, jak dlouho to trvalo.
Potom se Bůh znovu ptá.
„Co tu děláš, Eliáši? Proč jsi tady? Tady jsem se ukázal Mojžíšovi a tak jsem se v té chvíli zjevil, ale to bylo v minulosti. Eliáši, já nežiji v minulosti. Žiji v zaslíbení a mám pro tebe práci. Proč jsi tady? Vrať se zpět. Nejsi sám. Mám pro tebe nového krále, kterého máš pomazat. Je tu pro tebe nástupce jménem Elíša, abys mu předal štafetu. A je tu sedm tisíc lidí, kteří jsou mi věrní. Sestup z hory Choréb a vrať se do budoucnosti, kde žiji já.“
Zajímalo by mě, kde se na této cestě právě nacházíš ty.
Na každém z těchto míst se během svého života ocitneme vícekrát. Možná prožíváš svou horu Horeb poprvé a Bůh právě teď dělá ve tvém životě úžasné věci. To je úžasné. Možná se právě nacházíte v zápase s Bohem. Možná jste byli věrní a jste zklamaní a prožíváte svých 40 dní.
Kdy se Bůh ukáže? Ve všem. Bůh je tady a tady a tady.
Dvě věci jsem se z této lekce naučil.
První je, že se nedá vrátit zpět. Můžeš vzpomínat na minulost a ctít ji, ale nemůžeš se vrátit zpět.
Druhá, Bůh žije v zaslíbení, že všechny věci obnovuje a pro každou generaci pracuje novými způsoby. Jeho milosrdenství je každé ráno nové. Naším úkolem je důvěřovat v Boží věrnost a být ochotni naslouchat Božímu šepotu.
Bůh v této generaci dělá nové věci.
Svět se mění a Bůh se pohybuje novými a úžasnými způsoby, protože Duch svatý nás posiluje a vede, abychom se navzájem milovali a přijímali. Kéž nás povzbudí, že Bůh stále mluví, dokonce i v tichu, a má pro nás vzrušující budoucnost.
Podcast:
Předplatné: Přehrát v novém okně | Stáhnout
Přihlásit se k odběru: Načítání: E-mail | RSS | Více
