La Boom NYC – Club La Boom NYC – La Boom Queens | La Boom Nightclub Dress Code
La Boom Nightclub Dress Code
Kluby s proužky ve skutečnosti nemohou vydržet po hudbě. Protože po ní už striptérky nemají na co hrát. Od odlévání vousů až po twerking, soundtrack je tím, co obdivuje pohyby, které umožňují striptýz. Ale druh hudby, na kterou se striptérky snaží hrát, se opakovaně změnil. Na počátku 20. století vystupovaly karikaturní tanečnice na ragtime. V 60. letech vystupoval v klubech Lenny Bruce, zatímco živé kapely hrály bump-and-grind doprovod. Go-go dívky v 70. letech se třásly na popové písně z jukeboxu. Cizí tanečníci 80. let byli agresivní a byli agresivní díky beard metalu, čímž vytvořili ikonografii popových schopností s velkým přispěním MTV: „Girls, Girls, Girls“, „Cherry Pie“, „Pour Some Sugar On Me“: to byla přesně striptérská pop music, která se stala absolutním mainstreamem.
Dnes jsou nejzajímavějším andělem striptérek a band klubů ztělesněné hip-hop a R&B. Existují některé skalní trosky hymen kapelních klubů („Porn Star Dancing“, „Shakin‘ Hands“; díky, Kanado), ale ty téměř anoncují vedle rozpačitého rapového bohatství posledních 15 let. „Make It Rain“ (jak ta z roku 2006 od Fat Joea a Lil Waynea, tak ta od Travise Portera z roku 2010), „I’m N Luv (Wit A Stripper)“, „Rack City“, „Bandz A Accomplish Her Dance“, „Perfect Gentleman“, „Where Dem Dollars At“, jen pro začátek. Ale každý týden se objevují nové singly určené speciálně pro klub kapely. A hojně se mluví o tom, jak jsou atlantské kapelní kluby aktivní v pronikání nových interpretů, takže je to vstřícný vztah.
Kupec klubu zakázal veškerou rapovou hudbu, pokud v ní není „Real SINGING“… Jako například přídavek zpívající háček. -Ivy, Louisiana
Ale v samotném průmyslu kartografie a trhy prosí, aby ne každý klub byl arénou monstrózních dolarových bankovek. Model „pánského klubu“, kde se místo neonových balistických tang oblékají mladé dámy do rób s kamínky a kde platí pravidla oblékání jak pro bartery, tak pro tanečníky, stále existuje, stejně jako kluby, které přistupují k hudební architektuře, která slouží jak ke karikatuře armády, tak k tomu, aby je pohltila, když už tam jsou. Allotment of this action sometimes includes banning rap altogether, or abundantly akin its attic time.
A band club with no hip-hop, with no authoritative it rain, sounds like a relic frozen in 1995. Ale jen před pár měsíci, když mi jedna známá řekla, že její klub zakazuje rap, jsem si vzpomněl na místo, kde jsem v roce 1995 tvořil absolutní klub – místo, kde podle majitelů nebyl rap povolen. (Tanečníci a dýdžejové byli kreativní a hráli hodně „klasického“ rapu a funku ze 70. let, se kterým se mohli dostat do zahraničí. Zákaz rapu měl zjevně za cíl oslovit starší, dospělejší publikum, což je zátěž, kterou jsem od manažerů a majitelů klubů slyšel znovu.
la boom houston – YouTube | La Boom Nightclub Dress Code
Člověk, kterému bylo v roce 1995 40 let, hip-hopem neoplýval, ale dnešní čtyřicátník je zhruba stejně starý jako tento žánr. (Jay Z dnes slaví 44 let.) Šedesátiletý muž může rap vnímat a myslet si, že je to jen aglomerace hluku. Čtyřicátníkovo dětství se shodovalo s hity Run-DMC, Tupaca, N.W.A., De La Soul a Cypress Hill. V roce 2013 je rap šablonovitý a abstrakce, že jde o značku alcove, je absurdní.
V klubech pro bílé kapely se koulí na ohavné písničky. I don’t wanna see you ball to Marilyn Manson, ‚The Dope Show‘.“ – Hannibal Burress
Nejenže je to dostatečná část přijímané hudby, ale je to aférní hudba pro kapelní kluby. Hannibal Burress mluví o bílých kapelních klubech vs. atramentových kapelních klubech a o hudbě, kterou v nich můžete slyšet. „V bělošských klubech se hraje na odporné písničky. Nechci vidět, jak hrajete na Marilyna Mansona, ‚The Dope Show’… Madonnu, ‚Take a Bow’… Proč nehrajete na písničky, které rappeři vytvořili přesně pro kapelní klub? ‚Shake that ass while I bandy money that I fabricated affairs crack‘. To je adekvátní hudba pro tohle prostředí!“
Jeden DJ, Daryl Roberson, který točí v klubu Blush v Pittsburghu, řekl, že jeho klub má trvalý zákaz hip-hopu. „Kupec je dřívější chlapík, který ho provozuje vlastně už desítky let poté, co ho vystřídal jeho otec,“ říká. „Předpokládám, že s ním chce dělat kroniku pro starší klientelu.“ Tanečníci tam mají ambice, že by mohli hrát hip-hop, ale „peníze jsou slušné, takže jsou ochotni se s tím smířit.“
Ivy, baletka z jižní Louisiany, říká, že její klub hip-hop úplně zakazuje a má asi přísnou hudební architekturu, která podle ní poškozuje její příjmy. „Nákupčí klubu zakázal veškerou rapovou hudbu, pokud v ní není napsáno ‚Real SINGING‘,“ říká. „Jako například přídavek zpívající háček.“ Pod vedením jejich uznávaného dýdžeje je podle ní playlist zaměřen na taneční hudbu a vyřazuje z něj nejlépe bedrock a hip-hop. „Muži, kteří se objevují v přiřazení, přijali a akceptují tři věci: rock, rap a/nebo country. Ne remixy nebo dubstep. Zhoršilo to peníze, které vyděláváme na rande, a spousta zákazníků mi říkala, že odcházejí, protože tu hudbu NENÁVIDÍ.“
Aaron Duarte působí jako DJ v klubech ve Phoenixu a San Franciscu a moderuje podcast „I Got Love For Ya“, v němž hovoří s lidmi z oboru. Jeho klub se změnil z klubu bez hip hopu na klub se vším všudy poté, co jeho majitel, který do Phoenixu vysílal texaskou alternativní skupinu Jaguars, zjistil, že zakázat rap je špatná obchodní volba.
„Byl to ten texaský formát,“ říká Duarte. „Trochu country, trochu rocku, trochu alternativy, prostě něco jako stará akademie R&B. Žádný hip-hop, žádný rap. Po šesti měsících náhodného vydělávání peněz za námi v podstatě přišel a řekl: „Přijměte šest měsíců na to, abyste zjistili, co máte dělat, abyste v tomhle klubu vydělali peníze.““ Protože se klub nacházel v západním Phoenixu, daleko od klubů ve Scottsdale, které přitahují klientelu bílých límečků v této oblasti, Duarte říká, že do playlistu klubu začali přidávat mexickou hudbu, ohraničené hity a hip-hop a pořádali vystoupení Omariona, Uncle Luka a Too $hort. „Během čtyř měsíců jsme se stali jedničkou v příjmech. Autoritativní změna, přizpůsobení se trhu, přizpůsobení se klientele, to je oblast, kde jsme začali vydělávat peníze,“ říká.
Vydělávání peněz je také důvodem pro hip-hop v aréně, což Duarte připisuje změněným výklenkům, kterým kluby slouží. Obecně se doporučuje hlasitější a rychlejší hudba, aby se zvýšil prodej alkoholu, a některé kluby si přizpůsobují „upbeat“, což znamená bedrock n‘ roll. Jiné, jako například ty v San Francisku a New Yorku, se přizpůsobují jako EDM.
PlanB La Boom Houston, Tx – YouTube | La Boom Nightclub Dress Code
Zakázal rap, protože nechtěl, aby v jeho klubu byli „špatní lidé“.‘ -Ivy
Znovu opakuji, že klub, který nemá chuť na komedie s hip-hopem, nemá chuť na atramentové zákazníky. „Zakázal rap, protože neměl chuť na ‚špatné lidi‘ ve svém klubu,“ říká Ivy o majiteli svého klubu. To je velmi přímočaré. A není to jediné opatření, které kluby zavádějí, aby měly kontrolu nad tím, kdo tam chodí. Šifra oblékání, která nařizuje košile s límečkem a boty s uzavřenou špičkou, je jedním poselstvím, jiným je zákaz velkých bílých triček a baseballových čepic. Minulý týden se v deníku Toronto Sun objevila zpráva, že jedna baletka podala stížnost u Ontarijské komise pro lidská práva, protože jí v jednom z klubů řekli, že nenajímají snědé tanečnice.
Jeden DJ, se kterým jsem se bavil, mi řekl, že působil ve dvou různých klubech, které zakázaly rap. „Jeden se týkal honiček,“ řekl. „A jeden byl navíc ‚chceme být na úrovni‘.“ Rasismus v klubech, kde jsou náborové kvóty obvykle zjevné, je většinou zřejmý, i když se často skrývá ve slovech jako „luxusní“, „městský“ nebo „špatní lidé“. A stejně jako Duarte zjistil, že hudební architektura může přilákat armádu lidí, nebo je naopak odradit, a to nenápadně. Je to rozhodně pokrokový druh rasismu, který používá kulturní a demografická ospravedlnění, jež jsou dostatečně nejednoznačná, aby zůstala bez kontroly.
Making it rain a rapová hudba jsou kódovány jako „městské“, což je samozřejmě šifra pro „černé“. A existují majitelé klubů a barteři, kteří se nechlubí nově přijímaným andělem kapelních klubů, ať už z důvodu, že ho nechtějí ocenit, nebo že je příliš černý. Ale dospívající běloši to dělají pořád. Protože stejně jako se jejich strýcové naučili uznávat striptéry z Motley Crüe, naučili se i oni uznávat Lil Wayna. A na části schopností, které ze striptérů dělají múzy, je toho hodně blahodárného a zábavného. Práce v klubu bez rapu je méně zábavná a absolutně stojí tanečníky peníze, protože barmani, kteří chtějí, aby pršelo na hudbu, která dělá déšť, nemohou slyšet své požadavky. Připomíná mi to jeden klub, ve kterém jsem působila a kde se barmanky musely u pódia rozbít – původně se tak dělo proto, aby nepokračovaly a nezíraly, místo aby dávaly spropitné. Jednou večer někteří chlapi stáli a házeli peníze na rande (je těžké dosáhnout toho, aby pršelo z pozice vestoje) a přišel administrátor a požádal je, aby si sedli. Bylo to mravokárné a úzkostné a každou balerínu to tam stálo peníze.
Pánské kluby nenapodobovaly steakhousy a nedělaly striptýz „na úrovni“ z uměleckých důvodů, dělaly to kvůli přístupu k ziskům tím, že je autorizovaly jako adekvátní místa pro doprovod částek na účty. Dnes jsou výdaje na albínský byt záležitostí minulosti. (Páteř tohoto absurdního kulturně buržoazního chump abject se časem nebo později objeví v účetních knihách). Klub kapely bez rapu už se cítí být mimo. A brzy se stane stejně přijímanou abnormalitou jako klub, kde se hraje pouze ragtime.
SOUvisející: Hudba pro kapelu: Kapela Queens of the Stone Age je jedinou kapelou, která rozumí sexu