Deficit mevalonátkinázy
. Existují dva typy deficitu mevalonátkinázy, které se rozlišují podle závažnosti příznaků a symptomů. Méně závažný z obou typů se nazývá syndrom hyperimunoglobulinemie D (HIDS) a závažnější typ se nazývá mevalonová acidurie (MVA). Většina mutací genu MVK, které způsobují nedostatek mevalonátkinázy, vede ke změnám v jednotlivých stavebních blocích bílkovin (aminokyselinách) enzymu mevalonátkinázy. Jedna z mutací, která nahrazuje aminokyselinu valin aminokyselinou isoleucin na pozici 337 v enzymu (zapisuje se jako Val337Ile nebo V337I), se vyskytuje přibližně u 80 % osob s HIDS. Mutace V337I nebyla nikdy nalezena u lidí s MVA.
Většina mutací genu MVK vede k produkci enzymu mevalonátkinázy, který je nestabilní a složený do nesprávného trojrozměrného tvaru, což vede ke snížení aktivity enzymu mevalonátkinázy. Závažnost nedostatku (deficience) enzymu určuje závažnost stavu. U lidí, kteří mají přibližně 1 až 20 % normální aktivity mevalonátkinázy, se obvykle vyvine HIDS. U osob, které mají méně než 1 procento normální aktivity enzymu, se obvykle vyvine MVA. Navzdory tomuto nedostatku aktivity mevalonátkinázy mají lidé s nedostatkem mevalonátkinázy obvykle normální produkci cholesterolu, steroidních hormonů a žlučových kyselin.
Někteří vědci se domnívají, že tyto rysy mohou být způsobeny nahromaděním kyseliny mevalonové, látky, na kterou mevalonátkináza normálně působí. Jiní vědci se domnívají, že nedostatek látek vznikajících z kyseliny mevalonové, například látek nezbytných pro určité buněčné funkce, způsobuje epizody horečky a další rysy tohoto onemocnění. Přesný mechanismus, který způsobuje zánětlivé reakce, jako jsou horečky, kožní vyrážky, zvýšená hladina proteinů imunitního systému a mnoho dalších znaků nedostatku mevalonátkinázy, není jasný.
Více o tomto zdravotním stavu