Žraloci
Můj potomek si k narozeninám přál „potápěčské vybavení“. Nic víc si nepřál. Nenechám ho plavat samotného, aby ho velký bílý borec bral za tulení mládě, a budu v prdeli, když tam s ním půjdu, aby mě velký bílý borec bral za starého hubeného tuleně. Když jsem mu vysvětlil, že potápěčská výstroj je jen na moře a on, jako takový malý člověk, by se nechal vzít za tulení mládě velkým bílým, prohlásil, že by je viděl přicházet kvůli masce, a na svůj narozeninový seznam přidal „harpunu“ a „nůž“.
Kočky
Slíbil jsem, že se budu týden starat o kamarádovu kočku. Můj byt má prosklené atrium, které prochází dvěma patry, dal jsem tam kočku s dostatkem jídla a vody na celý týden. Už se těším na konec týdne. Jen tam sedí a kouká na mě, nic jiného nedělá. Můžu říct, že by mě nejradši zabila. Kdybych věděl, že seženu dokonalou náhradní kočku, zabil bych tuhle hned a nahradil ji v pátek odpoledne. Zatímco tu sedíme a zíráme na sebe, už jsem vymyslel několik způsobů, jak ji zabít. nejjednodušší by bylo shodit na ni těžké předměty z ložnice v patře, i když mám dost základních technických znalostí na to, abych předpokládal, že bych mohl z dílů v kůlně v přízemí sestrojit nějakou formu „oštěpu podobného“ projektilu. Pokud by bylo atrium vodotěsné, bylo by nejzábavnější ho zaplavit vodou. Nemusela by být tak hluboká, jen hlubší než kočka. nevím, jak dlouho kočky dokážou plavat, ale pochybuji, že by to bylo na celý týden. Pokud by to plavání vydrželo příliš dlouho, vždycky bych na ni mohl zkusit také pouštět věci. Četla jsem, že utopení je jeden z nejklidnějších způsobů smrti, takže by to opravdu byla výhra pro mě i pro kočku, myslím.
Tampony
Můj potomek má příští týden narozeniny. Při minulých narozeninách jsem mu řekla, aby nakreslil obrázky toho, co si přeje, jako vizuální seznam. Když jsem se zeptala na jeden obrázek (který jsem nejprve považovala za krabici barevných pastelek), rozluštila jsem jeho vysvětlení, že jde o tampony. Konkrétně šlo o pestrobarevnou značku. Jeho jedinými odkazy na výrobek byly reklamy, v nichž dívka skáče z okna na strom, který ji spustí do kabrioletu bmw plného kamarádů, elektrického zeleného pouličního závodního auta s černými plameny a schopnosti udělat na tanečním stroji hvězdný skok na jedné ruce za potlesku davu. koupil jsem mu krabici a usoudil, že na to přijde. Včera jsem se ho zeptala, co chce k narozeninám, a on odpověděl: „tampony ne.“
Riddick
Když jsme se včera večer společně dívali na film „Riddickovy kroniky“, můj potomek prohlásil, že by si přál, aby Riddick byl jeho táta. Když jsem se zeptal proč, odpověděl, že Riddick dobře vypadá, má svaly a je dobrý bojovník. Řekl jsem mu, že bych si přál, aby Matthew (jeho úhlavní nepřítel ve škole) byl můj syn, protože je lepší v matematice a má super vlasy.
Dívky, které řekly ne 1. část
Přibližně v době, kdy mi bylo dvanáct, u mé sestry přespávaly opravdu sexy kamarádky. Oblékal jsem se do nindža výstroje a vplétal se „ve stylu záchrany vojína Ryana na pláži v komandu“ do její ložnice a poslouchal jejich rozhovory. Některé byly poučné, většina byla nesmyslná. Před pár měsíci jsem stál v obchodě s cédéčky a přišla ke mně holka a zeptala se: „Jsi David?“ Na to jsem odpověděl: „To záleží na tom“ (a hned jsem toho litoval, protože jsem věděl, že když se mě zeptá „záleží na čem“, nemám nic). Strach se musel projevit, protože se zeptala „Záleží na čem?“ a já jako retard odpověděl „Na tom, jestli je to na záznamu nebo mimo něj, už jste mě vy lidi špatně citovali.“ A ona se na mě podívala jako na retarda, než mi řekla, že byla kamarádka mých sester a pamatuje si mě, a pak se vlastně zeptala „Jsi pořád otravná?“, tak jsem se jí zeptal, jestli si pořád „mačká bradavky, když myslí na líbání Michaela Wilsona“. Po docela dlouhé odmlce jsem ji pozval na rande, ale řekla, že ne.
Supravodiče
Snížíte-li teplotu supravodiče na absolutní nulu (asi minus 273,1 °C), ignoruje gravitaci a vznáší se. To je vědecký fakt a klidně si to ověřte – vygooglujte si to nebo pusťte youtube. Můj devítiletý syn se mě zeptal, proč nemůžeme zmrazit auto na -273 °C a létat v něm, a já mu řekl, že auto by neutralizovalo gravitaci, nikoliv ji obrátilo, a váha lidí v něm by ho potopila. Navíc teplo stoupá, takže -273C by se opravdu mělo potopit, ledaže by bylo ve vakuu, což znamená, že bychom nemohli dýchat nebo slyšet stereo. Také by bylo potřeba se dobře zakrýt.
Anhuská ulice
Ulice, kolem které každý den projíždím, se jmenuje „Anhuská ulice“ a je velmi rušivá. Jednou za několik týdnů někdo (předpokládám, že dítě) nastříká „h“ tak, aby tam bylo „anus“, a o několik dní později někdo (předpokládám, že starší obyvatel ulice) namaluje „h“ zpátky. Kdybych byl šéfem světa, změnil bych legálně název té ulice na Anus Street, abych je oba naštval.
Dívky, které řekly ne 2. část
V kantýně na místním koupališti jsem si až poté, co jsem si uvědomil, že mám penis zachycený v gumě plaveckých šortek a špička mi trčí ven, koupil balíček twistů a plechovku koly a pak jsem dívku, která mě obsluhovala, pozval na rande, ale ona řekla ne.
Parkovací místo
Před pár týdny nějaký chlápek v podělaném bmw zaparkoval na mém „rezervovaném a zaplaceném“ parkovacím místě na malém parkovišti. Vytiskl jsem si A4 (helvetica demi bold 12pt) s poznámkou, že se jedná o placené parkovací místo a ať tam už neparkuje. O pár dní později tam zaparkoval znovu. Vytiskl jsem si ceduli formátu A3 (helvetica black 42pt) s nápisem „Vyhrazené parkoviště, neparkujte zde“ a pomocí lepidla ve spreji (3M®) jsem ji připevnil na zeď před svým místem. Když jsem šel druhý den zaparkovat na své místo, napsal textem za nápis „Vyhrazené parkoviště“ slova „Pro honibrky“. Asi o tři dny později jsem viděl jeho auto zaparkované na ulici, tak jsem vytiskl plakát ve formátu A2 (helvetica black, 92pt, obráceně) s nápisem „Fuckhead“ a nalepil jsem ho lepidlem ve spreji na jeho čelní sklo, přičemž jsem se ujistil (podle návodu), že jsem nastříkal oba materiály, které mají být spojeny. Nevýhodou samozřejmě je, že se bojím parkovat na svém místě, ale on se tam také bojí parkovat, takže to zatím budu považovat za remízu a najdu si nové místo.
Sny
Nesnáším, když mi lidé říkají: „Včera se mi zdál divný sen…“. Je mi to jedno, ve skutečnosti se to nestalo a bude to nuda. To, že se vám to zdálo, ještě neznamená, že je to pro někoho zajímavé. Znám někoho, kdo mi vyprávěl sen, který trval asi dvacet minut. To je o devatenáct minut a šedesát sekund déle, než mě musí zajímat něco, co se ve skutečnosti nestalo. Jindy mi zase vyprávěla o snu, který se zdál její tetě, takže nejenže jsem poslouchal něco, co se ve skutečnosti nestalo, ale poslouchal jsem něco, co se ve skutečnosti nestalo někomu, koho jsem ani neznal. Po slovech „Včera se mi zdál divný sen…“ se mi přehoupne sklo a v hlavě se mi zatoulá, takže je to jen ztráta času každého z nás. Výrok, který pronesla: „Kdyby ti na mně záleželo, zajímal by ses o moje sny“, přičítám tomu, že byla idiot a možná lehce blázen, protože vlastnila víc než dvě kočky.
Moje zpověď
Když jsem chodila do desátého ročníku, mrskala jsem školou, abych stihla autobus do města. Schovávala jsem obsah své školní brašny a chodila do křesťanského knihkupectví s názvem „Otevřená kniha“, které se rozkládalo na dvou podlažích a v suterénu mělo oddělení second handů. Vešel bych tam s prázdnou taškou, vybral bych si drahé teologické svazky a naplnil bych si tašku za několik set dolarů. Pak bych použil toalety, abych odstranil všechny cenovky, než bych sešel dolů do suterénu, kde by mé knihy koupili za polovinu maloobchodní ceny. Dělal jsem to dvakrát týdně. Myslel jsem si, že kdyby mě přistihli, rozbrečel bych se a požádal je o odpuštění a jako křesťané by mě nechali jít, ale nikdy se nechytili. Vzpomínám si, jak si jeden člověk koupil celou sbírku kazet Amy Grantové, i když byla na pultech ani ne deset minut předtím. Šetřil jsem na motorku a koupil si Suzuki Katana. ‚Open Book‘ zkrachoval o rok později, takže to pro všechny dobře dopadlo.
Dívky, které řekly ne 3. část
Při práci na jezdeckém táboře před několika lety jsem skupině, která se skládala z dvanácti dětí a jejich mladé učitelky, dobrých dvacet minut vysvětloval, jak je důležité dodržovat bezpečnost na koni, než jsem šel za koněm a nechal se kopnout do hlavy. Vzpomínám si, že jsem se jen kličkujícím krokem vracel domů za tlumených zvuků dětského křiku v pozadí, než jsem zkolaboval a probudil se v nemocnici. Když jsem tam byl, s rozbitou lebkou, učitelka mi koupila přáníčko s přáním brzkého uzdravení, které podepsaly všechny děti, tak jsem ji pozval na rande, ale ona odmítla.
Toys’R’us
Když jsem strávila více než hodinu procházením toys ‚r‘ us a zvažováním možností dárků pro své osmileté potomky, tady je stručný seznam věcí, které bych sama koupila a hrála si s nimi, kdyby byly v dospělé velikosti;Kostým nindži
Kostým Stormtroopera® ze Star Wars®
Dálkově ovládaný dvoulopatkový vrtulník ‚Aerohawk®‘
Kostým modrého Power Rangera®
Brodící bazén s palmou a kluzkým ponorem
Elektronická taneční podložka pro Playstation®
Kostým růžového Power Rangera®
ebay
Nedávno jsem si koupil skutečnou zkamenělinu dinosauřího zubu, s fakturou & s poznámkou o pravosti, protože je to něco, co jsem vždycky chtěl. Kousek odtud je lom, kam s mým devítiletým synem občas jezdíme a zkoumáme ho. Když jsme tam byli naposledy, navrhla jsem, že budeme kopat pro zkameněliny, a zázračně jsem „našla“ dinosauří zub (myslela jsem, že to pro něj bude velká věc), ale on prohlásil: „Ne, je to jen kámen“. Když jsem se zapřísahal, že jsem si jistý, že je to „saurischianský zub z mezozoika“, odpověděl, že jsem si to „vymyslel“ a ať to „vyhodím“. Nemůžu mu dokázat, že je to skutečný dinosauří zub, aniž bych mu prozradil fakturu, a to on nikdy neuvidí, protože bych mu musel vysvětlovat, proč jsem si nekoupil playstation 3 místo 70 milionů let staré zkameněliny. Občas ho zvedne a opovržlivě se na mě podívá. Taky jsem si před časem koupil z ebaye nějaké odznaky z misí NASA. Zeptal se mě, jestli byly ve vesmíru, a já musel přiznat, že ne, a on prohlásil: „Tak to je prostě slabé“.
Dívky, které řekly ne Část 5
Když jsem v obchodě s elektronikou Jaycar kupoval něco s blikajícími světýlky, přistoupila ke mně dívka a položila mi otázku týkající se toho, který síťový kabel by byl vhodný pro její potřeby. Chtěl jsem vypadat vstřícně, našel jsem velký výběr kabelů a vyjmenoval výhody každého z nich. Poté, co mi vysvětlila, že kabel musí být dostatečně dlouhý, aby dosáhl od sousedova domu k jejímu, protože jí soused nabídl sdílení jejich širokopásmového připojení, jsem se zasmál a řekl jí, že to je „největší hloupost, jakou jsem kdy slyšel, a že nevím, jestli v obchodě mají tak dlouhé kabely“, a tak se zeptala: „Dobře, můžu tedy mluvit s někým jiným?“. Nechápavě jsem se podíval, než jsem si uvědomil, že mám na sobě modrou košili stejné barvy jako zaměstnanci, kteří tam pracují, a po celou dobu, co jsem jí pomáhal, se domnívala, že jsem zaměstnanec. Poté, co jsem jí vysvětlil, že tam nepracuji, a popřel, že bych to předstíral, jsem ji pozval ven, ale ona odmítla.
Vlnové obrazce
Pokud by se raketa promítla jako vlnový obrazec a nastavila harmonické tak, že by rekonstruovaly původní vztah v jiném bodě prostoru/času, mohly by se případné odchylky seřadit podle obsaženého „klíče“, aby byla rekonstrukce identická. Pokud by tomu tak bylo, let k naší nejbližší hvězdě, vzdálené pouhých čtyři a půl světelného roku, by fakticky trval jen 4,5 roku. Harmonické cestování je nemožné a vymýšlím si ho za pochodu, ale pokud bychom přistáli na nových planetách, chtěl bych, aby tam byly sexy mimozemšťanky.
Dívky, které řekly ne 6. část
Za rohem od mého bytu je čtyřiadvacetihodinová benzinová pumpa věc, na které kupuji to málo produktů, které potřebuji a které nejsou v plechovce (mléko), a krmím své auto (moje auto je velmi žíznivé a je jako mít další dítě v tom, že je náročné, drahé a problematické. Bylo by to docela velké dítě a z kovu, ale o to nejde). Jde o to, že tam začala pracovat dívka, která mi připadala opravdu milá, ale obsluhovala mě a nemluvila ani nenavazovala oční kontakt, tak jsem se jí zeptal, jestli má „carfor“, a ona se mě zeptala „co je to carfor“, na což jsem odpověděl „jezdit v něm, když neplatím devadesát dva dolarů za jeho krmení“, a ona se velmi podivně zasmála a vrátila se k něčemu, co vypadalo jako počítání ve dvojkové soustavě v její hlavě. Po krátkém rozhovoru (který při zpětném pohledu možná pochopila jako napomenutí za špatný výběr videí, která prodávají) jsem ji pozval na rande, ale odmítla.
Spiderman 3
Dokážu se přenést přes uprchlého trestance, který spadne do urychlovače částic pod širým nebem (máme ho vedle na volném pozemku a já vždycky říkám svému osmiletému synovi, aby si u něj nehrál), dokážu se přenést i přes vesmírný sliz, který shodou okolností přistane metr od Petera a skočí mu na kolo…. Co ale nemůžu překousnout, je Mary Jane. To je ale zkurvená mrcha. V prvním filmu se nechá udělat od školního rváče, pak se nechá udělat od boháče, pak přijde na řadu Peter. Ve druhém filmu projde asi osmnácti různými kluky, než se vzdá své velké drahé svatby poté, co zjistí, že Peter je spiderman. Ve třetím filmu myslím udělá asi šedesát chlapů a hodně fňuká, že Peter zachraňuje životy, místo aby se chodil dívat do kina na její mizerné herectví. Proč to s ní snáší? Nedává to smysl a je to jediná do očí bijící nesrovnalost v jinak naprosto vědecky uvěřitelném filmu.
Dívky, které řekly ne 7. díl
Dáma (stodevadesátiletá) u pultu v Myers přede mnou zařvala „Moje kabelka“, pak se na mě podívala a prohlásila „Vzala jste mi kabelku“, tak jsem řekla „Ano, vzala jsem vám kabelku, já je sbírám.“ A ona na mě začala řvát a přišel vedoucí oddělení a já jí musela vysvětlit, že se nepřiznávám ke krádeži, že jsem byla sarkastická. Její kabelka skončila v jedné z mnoha tašek, které nesla, ale ona na mě dál zírala bez jediné omluvy. Když mě dívka obsloužila, omluvila se mi a já se jí zeptal: „Proč, to jste mi někoho domluvila, aby se choval jako stará bláznivá ženská?“ Zasmála se a řekla, že jsem vtipný, tak jsem ji pozval na rande, ale ona řekla ne.