Přechod ze dvou spánků na jeden – 14 měsíců
Podrobnosti Kategorie rodičů: Kategorie: Rady pro rodiče: Spánek, Rady pro miminka
Rodiče diskutují o tom, jak s vaším věčně bdělým batoletem přeskočili ze 2 spánků na 1.
Jak píše člen PSP…
“ Moje 14měsíční dcera začala vynechávat některé ranní spánky. Zdá se, že má 48hodinový rozvrh. Ve dnech, kdy si zdřímne jednou, trvají jen asi 1 h 15 min, takže je druhý den unavená a ráno nevydrží dlouho vzhůru, takže se z toho stane den se dvěma spánky. Ve dnech se dvěma spánky trvá každý spánek přibližně 1h – 1h 30min, celkem tedy asi 2h 30min.
Poprvé se to stalo tak, že žvatlala v postýlce 1h, než jsem ji vzala ven. Ale druhý den omdlela do 5 min. od uložení. Některé dny usne po 30 min. hraní. Ale jiné dny jsem ji vyndala po 30 min. nespánku.
Vím, že nakonec se její spaní zkonsoliduje do jednoho dlouhého spánku, ale nevím, co mám během toho přechodu dělat. Mám ji nechat ráno vzhůru a prosadit 1 spánek? Nebo se ji mám snažit dál ukládat k rannímu spánku, aby měla možnost se vyspat, pokud to bude potřebovat?“
Člen odpovídá:
Jaký je váš rozvrh?“
„Podle mého názoru záleží spíš na VAŠEM rozvrhu. Pokud jste SAHM a můžete být flexibilní, pracovala bych s tím, jaký rozvrh si dcera stanoví. Moje dcera to tak dělala asi měsíc, když přecházela. Některé dny to byly 2 šlofíky, některé dny 1 šlofík.
Nakonec si sama nastavila rozvrh na 1 šlofík (tuším kolem 17 měsíců). Pokud máte více strukturovaný den, tak si zvolte čas pro jedno zdřímnutí a držte se ho a ona by s tím „měla“ pracovat (myslím, že takhle to funguje ve školkách). Ať tak či onak, hodně štěstí!
Buďte flexibilní, pokud jde o časy spánku:
„Nemám k tomu moc rad, kromě toho, že to může být skalní přizpůsobení, které se ale zázračně vyřeší samo. Moje druhá dcera mě v tomto ohledu naprosto zaskočila. Vzpomínám si (možná neprávem, ale přece…), že právě přechod její starší sestry ze dvou let na jedno proběhl bez většího dramatu. Moje mladší dcera však začala křičet přes odpolední spánek hned ve 14 měsících. Vlastně si ani nepamatuji, jaké strategie jsme použili, ale vzpomínám si jen na dva nebo tři týdny, kdy byla velmi unavená a nevrlá, když se přizpůsobovala. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to tak, jak popisuješ – některé dny byla tak unavená, že jednoznačně potřebovala dopolední spánek (nebo prostě usnula v kočárku nebo jednou na koberci v obýváku), jiné dny jsem se ji snažila protlačit k jednomu polednímu spánku.
Jediná praktická rada, kterou mám, je, že pokud máš flexibilní rozvrh, můžeš ten jeden spánek udělat zpočátku tak nějak brzy – spíš v 11 hodin – a pak ho nechat postupně posunout na pozdější a pozdější dobu. Možná proto měla moje starší dcera snazší přechod – můj rozvrh se točil kolem ní a stále se točí, proto mladší dcera musela chytat spánek, kde se dalo. I když to ale nebyl zrovna nejlepší přechod, nakonec se vše vyřešilo, takže bych asi řekla, abyste zkusili to, co vám nejlépe vyhovuje, a vězte, že to přejde.“
a:
„“Na začátku bych vám doporučila „jít s proudem“, jako jsem to udělala já se svým synem. Zhruba ve stejném věku začal přecházet ze 2 na 1 spánek a já bych jen zkusila, jestli je ráno dostatečně unavený, abych ho uložila. Pokud ne, počkejte s ukládáním až po obědě. Zhruba za měsíc byste mohli zkusit posunout dopolední spaní až na dobu po obědě, i když se vám bude zdát unavená. Dejte jí dřívější oběd (11:30-12) a pak ji dejte do postýlky kolem 12:30… pokud v tom budete pokračovat, měla by začít spát déle. Nakonec bude přecházet přirozeně, protože stejně nepotřebuje tolik spát.“
Buďte klidná, uvolněná i zaměstnaná:
„Mé dceři přechod také nějakou dobu trval, takže slibuji, že se to stane. Co jsme dělali dál, bylo, že jsme ji dávali do postýlky s ranní lahvičkou a nechali ji odpočívat. U mé dcery, která se budí kolem 7h, je to kolem 9,30/10h. Pokud se jí chce spát, necháme ji spát asi půl hodiny. Pokud neusnula, tak měla chvilku času sama pro sebe, aby si pohrála se svými plyšovými hračkami apod. Dnes jí dokonce dám do postýlky jednu nebo dvě knížky, pokud se jí zdá, že má náladu na čtení. Odpolední spánek se snažím přesunout ze 14:00 na 13:30, aby měla odpoledne čas jít do parku a hrát si. Odpoledne spí celé 2 hodiny, ale to není změna oproti době, kdy spala dvakrát. Dceři je nyní 17 měsíců a pokračuje v tomto základním rozvrhu. Nyní jsme ve fázi, kdy si může vzít ranní láhev v kočárku, ale stále se snažíme, aby to byla pohodová atmosféra. Zjistila jsem, že nejraději je sama, ale ne vždy je to praktické, takže… Celkově si myslím, že ranní šlofík(alias spánek) opravdu přestala očekávat asi před 5 týdny, ale občas ho ještě dostaneme. Doufám, že vám to pomůže.
Změňte časy spánku:
„Trochu si ten přechod pamatuji a myslím, že nejlépe jsme udělali, když jsem se snažila prosadit 1 spánek. Věřím však, že během prvních týdnů/měsíců byly dny, kdy dcera potřebovala 2 spánky. Zkusila bych ji nechat spát a uvidíme, co se stane. Pokud to nezabírá, možná je třeba prohodit množství spánků každý den, dokud nebude plně připravená na 1 spánek. Dceři bylo před přechodem 16 měsíců.“
„Moje dcera si taky někdy hrála hodinu v postýlce!“ nechte ji, aspoň máte čas pro sebe a ona je spokojená a v pohodě. hodně štěstí, budete za to rádi, až si na 1 spánek zvykne…stále jsou dny, kdy by si dcera asi dala dřívějšího spánku, ale stejně jí to nedovolím, protože její spánek je i můj spánek a já potřebuji tu solidní 1 1/2 – 2 hodiny, které mi dává!“
Někdy dojde k přechodu přirozeně:
„V den svých prvních narozenin se dcera doslova rozhodla, že se vzdá svého druhého spánku. Začalo to tím, že odmítala spát v obvyklou dobu dopoledního spánku (kolem 10. hodiny) a neusnula dřív než kolem 11. hodiny a pak odmítala odpolední spánek. Několik týdnů si někdy zdřímla dvakrát a někdy jednou. Ve dnech, kdy si zdřímla dvakrát, byl jeden z nich velmi krátký – méně než 45 minut. Jeden spánek byl delší než obvykle – asi 2 hodiny.
Pár týdnů trvalo adaptační období, kdy byla pozdě odpoledne/večer často mrzutá, protože se jí chtělo spát, ale odmítala si zdřímnout.
Teď, když je nový rozvrh zavedený (je jí nyní 15 měsíců), si dává jednoho šlofíka, který začíná někdy mezi 11:30 a 12:30 a který obvykle trvá asi 2 hodiny, i když občas spala i více než 3 hodiny!
Její ranní vstávání se nezměnilo.
Nedělali jsme nic, abychom přechod podpořili. Myslím, že se prostě rozhodla, že je na to připravená.
Doufám, že to pomůže.“
a:
Podobně nechte dítě, ať vám řekne, co chce:
„Mé dceři je 1 rok (a 3 týdny!) a nyní přechází na jedno spaní. Začala být velmi odolná vůči 1. spánku, takže si ho jednoho dne prostě nevzala (to bylo asi před měsícem). Týden si dávala jeden spánek denně a pak se vrátila ke dvěma (tím vám chci říct, že u ní je to come and go). Teď už si zase zdřímne jen jednou denně, jen nevím, jestli to bude definitivní. Snažím se jít s proudem, i když některé dny to není tak jednoduché :). Někdy je těžké si naplánovat den, ale myslím, že se to brzy ustálí.
Dřív si zdřímla vždycky na 1h a 15 minut, a teď když si jednou zdřímne, tak je to kolem 2, 2 a 1/2 hodiny (teď už spí, už je to něco přes 2 hodiny).
Na tom 1 zdřímnutí je dobré to, že se budí později! V některých dobrých dnech spí v noci 11 hod. a pak 2, 2 a půl hod. šlofíka. Jestli to takhle bude i nadále, budu naprosto spokojená…. Dřív obědvala kolem 12:30, teď jsem to posunula o něco dřív, zvlášť když vidím, že je unavená (takže může začít spát kolem 12:30; i když dneska šla spát ve 13:15). Myslím, že je jednodušší, když má oběd a pak si zdřímne, její den má strukturu. Ale večeři má docela pozdě (v půl osmé), takže se to dá zorganizovat jinak. Bylo to ale pár týdnů zmatených, některé dny si zdřímla opravdu pozdě dopoledne, některé dny byla dost unavená. Myslím, že člověk prostě musí ten přechod doprovázet. Nebo ji na to můžeš zkusit „natrénovat“, ale nemám žádné znalosti o tom, jak na to.“
a:
„Příznaky jsme začali pozorovat těsně před jejími prvními narozeninami. Když byla pevně na dvou spáncích, byly kolem 9:30 a 14:30, a jeden by byl 60-90 min, druhý 45ish. Její první spánek se začal posouvat na 10/10:30, protože v 9:30 nebyla unavená. Pak si ve 2:30 nebo dokonce ve 3:00 odmítala zdřímnout.
Ve dnech, kdy se mi ji podařilo uspat dvakrát, byly oba spánky super krátké, třeba 40-50 minut. Jednou byla plná energie a měla skvělou náladu až do půl dvanácté, tak jsem jí dala oběd a uložila ji v poledne… a spala dvě hodiny, což pro ni tehdy bylo opravdu dobré. A to, že byla vzhůru od dvou hodin až do večerky, zvládala jako mistr.
Takže teď si dáváme jednoho šlofíka ve 12 hodin. Po obědě zatáhnu v jejím pokoji závěsy a přepnu ji do režimu spánku. Jakmile se vykaká, přinesu ji tam na přebalení a ona začne téměř dřímat na přebalovacím pultu. Přenesu ji k postýlce a po špičkách ji vyndám. Po spánku jí dám lahvičku. A kolem půl čtvrté nebo čtvrté má malou svačinku.
Jediné, na co si musím dávat pozor, je mít ji ráno v kočárku příliš dlouho, to ji ukolébá a pak se vzbudí, jakmile přijdeme domů, a ten krátký spánek skončí… dokud není v půl páté vyčerpaná… což je na spánek příliš blízko. Takže si uděláme krátkou procházku na hřiště a/nebo do supermarketu, pak rovnou domů a já na ni mluvím, abych ji udržela vzhůru. Delší procházky si necháváme na dobu po jejím spánku, kdy vím, že neusne.“
a:
„Viděla jsem tvůj příspěvek do seznamu o přesunu dítěte na jeden spánek. Když to udělal můj syn, udělal to sám (věřte mi!) a bylo to okamžitě. Od jednoho dne si prostě odpolední spánek nedal. Tečka.
Teď jsem zjistila, že si zdřímne jednou denně a je v podstatě na mně, kdy ho uložím. Pokud máme odpoledne co dělat, uložím ho dopoledne (kolem 11. hodiny), spí 2 hodiny a pak je vzhůru do 8. hodiny. Pokud budeme mít celé dopoledne co dělat, prostě zůstane vzhůru a začne
usínat kolem 3. hodiny, probudí se včas na večeři v 5 a stejně půjde spát v 8. Takže svým způsobem, i když mi druhý spánek opravdu chybí, mám zároveň pocit, že náš čas je teď mnohem flexibilnější. (Například zítra máme kroužek maminek, takže zůstanu doma a dám ho zítra
ráno spát, čímž si zajistím, že bude spokojený a vzhůru celé odpoledne. Dnes jsme byli venku a měli jsme spoustu práce, která začínala v 9 hodin ráno a trvala do tří, takže jsem ho uložila, když jsme přišli domů po třetí hodině).
Jednou za čas si ještě dvakrát zdřímne, ale je to dost vzácné. V tuto chvíli je to pro mě známka toho, že se možná necítí dobře!
Doufám, že vám to pomůže. Nevím, jak je to s tím „trénováním spánku“ – myslím, že můj syn si prostě sám určí, kdy je připraven na méně spánku a více času na hraní. U mého syna se to určitě shodovalo s chozením/běháním – nevím, jestli to pomáhá.“
Provádějte postupné změny spánkového režimu:
Když bylo našim dvojčatům 12 až 15 měsíců, záměrně jsme se snažili, aby přešly na jedno spaní, protože jsme věděli, že v 15 měsících nastoupí do školky, která má jen jedno spaní. Jde to, i když to není vždycky snadné!
Pokud si dobře vzpomínám, postupně jsme první spánek posouvali později a později (9:15, 9:30, 9;45 atd.) a odpolední spánek jsme postupně zkracovali. Po několika týdnech jsme zkusili dávat opravdu brzký oběd (11:00) a nechat je vzhůru do 12:00 a umožnit jeden velký spánek. To bylo nejtěžší, protože byly tak ospalé, že během oběda usínaly ve svých židličkách a my je prostě ukládali v 11:30 nebo kdykoli jindy! Nicméně nakonec si na pozdější usínání zvykly a po několika týdnech se nám podařilo posunout čas oběda na 11:15 nebo 11:30 a čas spánku na 12:00 nebo 12:30 hodin. Dobrou zprávou je, že než se dostaly do školky, rozhodně si zdřímly jen jednou denně. Také začaly spát o něco později dopoledne (pokud nebyly nemocné). Jediným problémem bylo, že oběd ve školce začínal ve 12:00 a spánek začínal až ve 13:00, takže jejich tělíčka se v tu chvíli musela dále přizpůsobovat….
Někteří rodiče se asi necítí dobře, když záměrně nechávají unavené děti vzhůru, aby manipulovali s jejich spánkovým režimem. Ale my jsme měli pocit, že nemáme na výběr, a byla jsem raději, když jsme to dělali postupně, než aby to školka udělala najednou. Takže sečteno a podtrženo, můžete to udělat, záleží částečně na tom, jak moc vám vyhovuje „kontrolovat“ jejich spánek tímto způsobem.“
a:
„Právě teď řešíme to samé. V podstatě naše doktorka a moje kamarádky se staršími dětmi navrhly, aby se pomalu posunul čas jejího dopoledního spánku. Takže dřív chodila spát v 9 a poslední týden chodí spát v 10 a spí asi 1,5 hodiny. Pokud jde o odpolední spaní, její spánek je proměnlivý. Nějakou dobu s tím bojovala, ale většinou si buď zdřímne v kočárku kolem třetí hodiny, nebo si jde lehnout do postýlky asi na 45 minut kolem půl čtvrté – vím, že to zní dost pozdě. Od té doby, co jsme posunuli ranní spaní, je odpolední spánek obtížnější (odmítá ho) a večer je mrzutější. Všichni mi říkali, ať vydržím trochu mrzutosti, než si zvykne. Vlastně včera šla spát v 11 (to bylo kvůli podivnému problému s rozvrhem) a spala do dvou a odpoledne byla skvělá. Ale —- říkal, že od 10 hodin dopoledne byla mrzutá. Takže zatím zůstaneme u 10 dopoledne a za 2 týdny tak uděláme 10:30 atd. Nevím, jestli to vůbec pomůže…..“
Přerušit spánkový cyklus úplně:
„Obvykle je délka spánku vojensky přesně předvídatelná: přesně víte, kdy se vaše dítě vzbudí. Což je užitečné, protože nastavíte časovač na ~5-10 minut před časem, kdy se vaše dítě bude budit. Probuďte je jen mírným pošťouchnutím, když je ještě v postýlce (ne natolik, aby stálo a čekalo, až ho zvednete, ale natolik, abyste viděli trochu mrknout očima). Často se tím naruší vzorec spánku a bdění natolik, že se dítě vrátí do hlubokého spánku, čímž se prodlouží doba spánku. Pokračujte v tomto postupu po dobu 5-7 dní, poté by se vaše dítě mělo znovu přizpůsobit novému vzorci delšího spánku a voilá, už žádné krátké spaní.
Lidé se této strategii často brání, protože se obávají, že dítě jednoduše probudí, což povede k ještě kratšímu spánku. Často je však velmi účinná a v nejhorším případě, pokud je nechtěně probudíte úplně, jste z již tak krátkého spánku ukrojili jen pár minut, takže vlastně o nic nejde.
U nás to zabralo a malá si zdřímla na dvě hodiny a více a vydržela tak další dva dny (1. dopolední spánek) a pak se vrátila k půlhodinovému spánku a od té doby už to nikdy nezabralo. Taky se mi NĚKDY podařilo ji nechat usnout po krátkém spánku a ona pak spala ještě 1-1 1/2 hodiny, ale zase to vždycky fungovalo jen na první denní spánek a nechávala jsem ji jen když byla klidná, pokud začala vyvádět, vzdala jsem to a vyzvedla ji.“
Držet se naplánované doby spánku – ať už je dítě ospalé, nebo ne:
„Byla jsem hrozná ve zjišťování nejlepších časů pro spánek – najít ten měkký bod a pěkně dlouho si zdřímnout bylo pro nás opravdu těžké. Před několika měsíci jsme mluvili se spánkovou poradkyní a nejlepší rada, kterou nám dala, byla, abychom si stanovili čas spánku a nechali tam Patrika, dokud čas spánku neskončí. Nezáleželo na tom, jestli byl vzhůru nebo ne. Díky tomu jsme se s přechodem moc nepotýkali. Místo toho jsme asi po týdnu, kdy mu chvíli trvalo, než usnul, a po krátkých spáncích přešli na rozvrh na 1 spánek a prostě ho dodržovali. Ze začátku spal asi 1,5 hodiny, ale teď už spí 2 nebo 2,5 hodiny. Jednou to byly 3 hodiny!“
„Vyhýbejte se příliš dlouhému dopolednímu kočárkování:
“ přešel na 1 spánek asi v 11 měsících! Odmítala si ráno zdřímnout. Prostě jsme ji následovali a přechod proběhl opravdu hladce. Teď je jí 14 měsíců a dává si 1 šlofíka kolem půl druhé a spí 2-3 hodiny. Pokud je ráno příliš mnoho času v kočárku nebo v autě a ona usne (i na 5 minut), je její spánek opravdu zmařený!!! Snažím se ji držet v docela pevném rozvrhu, což některé mé přátele a rodinu přivádí k šílenství, ale vím, že to je to, co potřebuje!“
„Souhlasím s tím, že hodně času v kočárku po ránu může být tak uvolňující, že mohou usnout, ale snažíme se vyrazit brzy ráno, aby se unavil. Odpoledne také většinou chodíme ven, protože je dlouhé, a myslím, že ta další stimulace ho udrží vzhůru až do spánku v 19 hodin.“
Poslechněte svůj instinkt:
„Musíte se řídit svým instinktem, pokud jde o spánek. Já jsem čekala, až dopolední spánek zasáhne do odpoledního (když – dvojčata – spala odpoledne jen půl hodiny, věděla jsem, že dopolední spánek skončil). To bylo asi v 18 měsících. Nechávala jsem je vzhůru a dávala jim oběd dřív (v 11:30) a do 12:00 je ukládala do postýlek. I teď, ve 22 měsících, spí zhruba od 12:00 nebo 12:30 do 15:00-3:30 hodin. Odpolední spánek MILUJU, protože je DLOUHÝ než jen dva spánky a můžu toho během něj hodně stihnout nebo si prostě zdřímnout sama.“
Nechte to proběhnout přirozeně a pokud to počasí dovolí, trávte více času venku aktivitami:
„Mám pocit, že přechod na spaní proběhl u naší dcery (zítra 19 měsíců) zcela přirozeně a i když to nebylo jednoduché, zvládnete to.“
Pokud mě paměť neklame, začínala odpolední spánek vynechávat. Nejdřív se to stávalo jednou za čas a pak se to stávalo častěji. Ke konci dne z toho bylo velmi velmi rozmrzelé dítě. To byly těžké dny. Nakonec si začala ráno zdřímnout o něco později – asi v 10 hodin dopoledne a tyto spánky se trochu prodloužily. Odpoledne ještě někdy vytuhla, ale nenechávala jsem ji usnout po 16. hodině.
Teď, když je hezčí počasí… pokud vaše dítě začalo proces vynechávání spánku a vy chcete dopoledne prodloužit… můžete trávit více času na hřišti, kde se většinou rozptýlí natolik, že vydrží, dokud je nedostanete domů.
V posledních dvou měsících jsme dceřin čas začátku spánku pomalu posunuli z 10:30 na 11:45-12:00 hod. Snažím se ji připravit na předškolní přípravu, do které nastoupí v září a kde bude muset být ve škole do 12:30 X3 dny v týdnu, takže si bude moci zdřímnout až ve 13:00.
Obvykle spí 2 hodiny – někdy více (dnes přes 3 hodiny – existují!) a někdy méně (bu bu bu), ale jsou poměrně stálé.
Chci podotknout, že teď jako batole je mnohem lepší šlofík, než byla jako kojenec/miminko.
BTW, většinu dní se budí mezi 6 &7 hodinou ranní a chodí spát většinou ve 20 hodin.“
Zkuste spojit časy spánku do jednoho:
„Jediné, co mohu říct, je, že pokud si —- pravidelně dává dva 1,5 hodinové šlofíky, jste velmi šťastná žena. Když —- dělal dva šlofíky, bylo to po 45 min. v dobrých dnech.“
Jediná věc, která se stala, je, že když jsme přešli na jeden šlofík, v podstatě spojil dva 45min. šlofíky do jednoho 90min. šlofíku (opět, to je v dobrých dnech). Takže se může stát, že když přejdete na jedno zdřímnutí, budete mít 3 hodiny.
Co se týče přechodu, stalo se to tak nějak organicky. V době, kdy mu byl rok, jsem si všimla, že je stále těžší a těžší ho uspat na dopolední spánek, který byl vždy jeho nejjednodušším spánkem. Nebo jsem ho uložila a za 20 minut byl vzhůru. Když jsem to zkusila udělat později, zdálo se, že usíná snadněji. Taky jsme byli dva týdny v Kalifornii a tam měl rozvrh spánku úplně rozhozený.
Protože už mě nebavilo bojovat s tím, abych ho uspala, a pak ho nechat spát, rozhodla jsem se, že až se vrátíme, půjdu prostě na ten. Nebyl to žádný velký problém. Zdá se, že 12:00-1:00 je pro mého syna optimální čas na spaní, ale ne vždy vstává přesně ve stejnou dobu dopoledne. Pokud spí později, někdy přijde zdřímnutí později, a pokud vstává super brzy, může být unavený už v 11-11:30 hod. A někdy si nezdřímne vůbec!“
Toto je zkušenost někoho, komu se z nějakého důvodu nikdy nepodařilo dostat své dítě do opravdu pevného spánkového rytmu. Můj syn může být jiný.
Nakonec bych ale řekla, že si prostě vezměte příklad ze svého dítěte. Pokud se zdá, že stále potřebuje dva spánky a prospívá při nich, zůstaňte u stávajícího systému. Až bude připraveno o jeden ze spánků přijít, pravděpodobně vám dá nějaký signál (jako že neusíná, budí se). Neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že dítě musí v určitém věku přejít na jeden spánek.“
Každé dítě je jiné:
„Každé dítě je jiné, ale chvíli to trvá a vy začnete pozorovat příznaky. Obecně platí, že se nejprve vzdají dopoledního spánku (i když jsou děti, které si nechají jen ten a jsou vzhůru celé odpoledne). Zjistila jsem, že úplný posun trvá několik měsíců. Zpočátku (ve 21 měsících, ale ve srovnání s vrstevníky měl zpoždění) si syn dával šlofíka v 11 hodin a trval někde 1-2 hodiny. Pak se to postupně posunulo na klasický spánek ve 13 hodin. To trvalo asi 3 měsíce a během této doby si často zdřímnul jen na hodinu, takže celkové spaní je někdy kratší a je třeba to kompenzovat dřívějším spaním, než si zvykne a spaní se prodlouží. Někdy po 2. roce se zdá, že začínají mít delší a delší spaní – někdy i 3 hodiny.“
„Ale všechny děti jsou jiné. Včera jsem mluvila s chůvou 14měsíčního dítěte a ta říkala, že si stále dává dva šlofíky, jeden dvouhodinový a jeden jednohodinový, a v noci spí 12 hodin. Nevidí žádné známky toho, že by byla schopná přechodu. A dítě mé kamarádky přešlo na jedno spaní v 18 měsících, zatímco dítě jiné kamarádky to zvládlo v 11 měsících. Prostě sledujte příznaky.“
Záměrně nechávejte dítě vzhůru:
„Kolem 14 nebo 15 měsíců jsme u syna záměrně přešli z jednoho spánku na dva. V té době se jeho odpolední spánek zkracoval a byl obtížnější, ale to není skutečný důvod, proč jsme přešli na druhý – skutečným důvodem bylo, že —- (nyní 18 mos) vstával na náš vkus příliš brzy (5 – 5:30-asi) a vypadalo to, že chce jít spát dopoledne asi dvě hodiny po probuzení. Vím, že jste to nazvali „obávaným přechodem“ na jeden spánek, ale pro nás to byl dar z nebes. Po přechodu na jeden spánek teď —- spí skoro 12 hodin denně (z 10 na 10,5) a ráno je spokojenější. Při přechodu jsme ho záměrně nechávali vzhůru od chvíle, kdy se vzbudil (i kdyby to bylo v 5 hodin ráno), až do půl dvanácté. Jeho spánek se prodloužil – téměř vždy alespoň na dvě hodiny a často na 2,5 hodiny. A ráno se začal budit čím dál později!!! Jeho normální čas vstávání je nyní 7:15. Bylo období, kdy měl opravdu problém zůstat ráno vzhůru, a pokud jsme byli ráno venku v kočárku, někdy si dal kočičí šlofíka.
Jinak, v reakci na vaše otázky:
Změní se čas ranního vstávání, když přejdou na jeden spánek? U NÁS URČITĚ ANO. DOŠLO K VELKÉMU ZLEPŠENÍ
-Dělali jste něco konkrétního, abyste přešli ze dvou spánků na jeden, nebo jste tomu prostě nechali volný průběh? PŘINUCENI JSME K TÉTO ZMĚNĚ (POTÉ, CO NAŠE PŘÍTELKYNĚ, KTERÁ SE STEJNĚ RÁNO BUDÍ, UDĚLALA ÚSPĚCH S JEDNÍM SPÁNKEM, KTERÝ VEDL K POZDNÍMU BUDÍKU).
-Je nějaký optimální čas pro tento jeden spánek (řekněme 11 hodin dopoledne?) TEĎ, KDYŽ JE NA TO ZAVEDENÁ, ZAČÍNÁ JEDEN SPÁNEK MEZI 12:30 A 1 hodinou. Postupně jsme ho posunuli z 11:30 na 1 hodinu.
-Jaká je typická délka spánku? (Dvě hodiny? Slyšela jsem o tříhodinovém spánku, ale to je jen mýtus, ne?!) NEJMÉNĚ DVĚ HODINY, ČASTO VÍCE.
-Kolik týdnů/dnů trvaly oba procesy (buď přirozený přechod na jeden spánek, nebo přemlouvání)? PROBABLY TWO WEEKS.“
Fiddle around with nap times and activities:
„Both my boys did indeed lose the morning nap around 15 months. A určitě jsme je trochu trénovali nebo jemně přemlouvali, aby si zdřímli podle správného rozvrhu. Jakmile se ukázalo, že to s tím scénářem 2 spánků začíná být legrační a nepravidelné, klesli jsme na 1 spánek. Zhruba první měsíc jsem oběd posunula na 11 nebo 11:30 a hned po něm je uložila. To s sebou neslo několik písniček a tanečků, aby byly ze začátku vzhůru (a rozhodně to vylučovalo jakékoliv dopolední pohodové projížďky v kočárku, protože by to bylo okamžité uspání).
A obecně se jim podařilo konsolidovat 2 spánky a spát déle v jednom úseku. Moje nejstarší dcera spala pravidelně 2,5 až 3 hodiny a nejmladší, která nikdy nebyla velký spáč, spala jen kolem 1,5 hodiny (několik mých kamarádek má pravidelné tříhodinové šlofíky, tak jim držte palce). S jejich časem vstávání jsem si nikdy nezahrávala, protože byli/jsou ranní ptáčata. Po několika týdnech se nový rozvrh otřásl (nakonec jsme také zvýšili jejich čas spánku, protože byli hodní a večer unavení o něco dříve) a postupně jsem přesunula oběd a spánek zpět na 12:00/12:30, respektive 13:00/1:30 hodin. U nás tenhle rozvrh opravdu funguje – cokoli později a večerka v 7:30 je boj.
Jsem si jistá, že nakonec budete s rozvrhem kličkovat – a není se čeho bát. Je opravdu krásné mít svobodu plnou dopoledních aktivit a pak pěkně velký blok spánku. Vzpomínám si, jak jsem se děsila ztráty dopoledního spánku – i když jsem to u druhého dítěte měla vědět – a nakonec jsem byla mile překvapená, jak je jednodušší mít jen jeden. Měli byste počítat s tím, že vám může trvat asi měsíc (možná déle), než si plně zvyknete na novou rutinu.
Zkuste Weissbluthovu metodu:
„Jestli vám to pomůže, naše dcera, které je 9,5 měsíce, právě upustila od ranního spánku. Postupujeme podle Weissbluthové a nemohla jsem tomu uvěřit. Začalo to být stále těžší a těžší a bylo mnohem kratší než to odpolední. Rozhodně jsme jí ho pořád nabízeli, i když někdy nespala – kolikrát jen ležela a hrála si. Myslím, že nejlepší je udržovat rutinu a nabízet ji, dají vám vědět, když už ji nepotřebují. Když to půjde tímto směrem, nabízejte ji třeba nějakou dobu každý druhý den. Čas buzení se jí mírně prodloužil (7:15 místo 6:45), ale zbytek dne jsme zachovali stejný. Překvapilo mě, že to stihla do odpoledního spánku, ale myslím, že to je její přirozená doba spánku, takže to prostě fungovalo. Svým způsobem je to fajn, protože člověk může vyřizovat pochůzky a necítí se vázaný na domácnost – ale může to být i na obtíž.“
Vyzkoušejte metodu Dobrý spánek:
„Jsme uprostřed přechodu a zdá se, že to jde docela přirozeně, abych byla upřímná. Řídila jsem se knihou The Good Sleeper (jediná kniha, kterou jsem o spaní dětí četla) a tam se píše, že máme počkat, až začnou vynechávat dopolední nebo odpolední spánek alespoň třikrát za týden. Ezra (15 měsíců) začal odmítat odpolední spánek před několika týdny (jen si hrál v postýlce, jak říkala Tessa), a pokud si zdřímnul, trvalo mu hodiny, než večer usnul (vážně, hrál si do 21:00 poté, co byl v 7:30 v posteli), takže jsme začali posouvat dopolední spánek později (v podstatě tím, že jsme šli na hřiště). Nyní spí od 10.30/11.00 do přibližně 1.30/2.00. Do postele chodí v 6.30. Nakonec posuneme dobu spánku i dobu ukládání ke spánku později, ale zdá se, že i to se stane přirozeně. Na konci dne je velmi unavený, ale zdá se, že usíná snadněji než dříve. Jak během spánku, tak v noci. (I když v neděli v noci mě nechal tři hodiny vzhůru, když se v jedenáct večer probudil s pláčem kvůli rýmě a kašli a po uklidnění a podání tylenolu se rozhodl, že je čas vyprávět pohádky a zpívat až do dvou do rána?!?). A ano, ten čas navíc, kdy můžeme jít přes den ven, je opravdu příjemný.“