The Wise Guise

Ah, zábava 90. let. Pro dnešní generaci mladých lidí je to pravděpodobně doba podobná digitální době kamenné. Internet byl vytáčený, mobilní telefony byly připevněné k objemným taškám v našich autech a Google byl jakýsi vyhledávač, který používali divní lidé (všechna cool děcka v počítačové učebně byla na Yahoo! nebo Netscape).

Pro ty z nás, kteří v této dekádě vyrůstali, však vyvolává smršť nostalgie. Stejně jako primitivní mobilní telefony připojené k těm velkým černým taškám byla devadesátá léta obrovská, drzá a přehnaná, přesto je v té době a dokonce i dnes považujeme za cool. Americká výjimečnost, která se vrátila v 80. letech, se v 90. letech rozjela naplno, protože Spojené státy určovaly celosvětové trendy pro vznikající přítomnost online a samozřejmě pro náš export číslo jedna: zábavu.

Ve filmech, hudbě, televizi a dalších médiích došlo k radikálnímu odklonu od předchozích desetiletí. Hlavní proud se změnil v nonkonformní, poháněný úzkostlivou spotřebitelskou základnou, která dávala stále více peněz, když baviči posouvali společenské hranice jazyka, sexuality, násilí a dalších věcí. Dnes se tyto věci zdají být běžné, ale v 90. letech byly převratné.

A tak oslavme desetiletí, které bylo. Bylo nesmírně obtížné sestavit seznam pouhých devíti věcí a jsem si jistý, že každý, kdo toto čte, bude mít vlastní názor na to, co mělo a nemělo být zahrnuto. Nakonec má tento seznam čtenářům poskytnout časovou kapsli toho, co znamenalo žít v této skvělé době.

Franšíza „Jurský park“ (1993-1997)

V devadesátých letech vzniklo mnoho kulturně určujících filmů, od „Titaniku“ po „Forest Gump“. Je jich tolik, že kdybych je začal řadit, tvořily by seznam více než devíti samotných filmů. Když si vzpomenu na filmy, které skutečně ovlivnily celé desetiletí, nic se mi nevybaví rychleji než ‚Jurský park‘.

Mistrovské dílo Stevena Spielberga z roku 1993 bylo revoluční díky použití počítačových efektů, které se dnes používají v podstatě ve všech hollywoodských filmech a seriálech.

Nešlo však jen o obrazový doprovod; filmy o ‚Jurském parku‘ podnítily fascinaci kultury vývojem vědy a techniky. Inovace byly ohlašovány jakoby denně a tyto filmy nahrávaly myšlence, že člověk možná dokáže vzkřísit i dinosaury.

Pamatuji si, že když vyšel „Jurský park“, byl jsem na něm třikrát. Nezapomeňte, že mi tehdy bylo pět let. Nemám tušení, co si rodiče mysleli. Nemohl jsem se nabažit toho velkého T-Rexe ani děsivé scény s raptory útočícími na děti v jídelně. U toho jsem měl hlavu skloněnou pod sedadlem. Pokračování z roku 1997, „Ztracený svět“, je důstojným nástupcem, ale série jako celek byla skutečně tím, co otevřelo představivost mnoha filmařů i mladých lidí.

„Jagged Little Pill“, Alanis Morissette (1995)

Bylo to album desetiletí? Určitě bych to dokázal obhájit. Bez ohledu na to, kde se umístí mezi hudebními díly 90. let, bylo ‚Jagged Little Pill‘ bezpochyby jedním z nejvlivnějších alb moderní doby. Naštvaná mladá žena, která chrlila pohrdání svými minulými nápadníky, dospíváním a dokonce i vlastní existencí, byla prostě jako obrovská bomba, která byla svržena na americkou kulturu.

Koncem desetiletí se prodalo přes 30 milionů kopií, což bylo více než u jakéhokoli jiného alba ve stejném období. Fanoušci budou s láskou vzpomínat na „Ironic“ a „You Oughta Know“, ale nemělo by se zapomínat ani na spící hity jako „Hand in My Pocket“ a „You Learn“.

Alanisiny provázané tmavé vlasy, velké tmavé oblečení a postoj „kašlu na tebe“ ztělesňovaly znepokojivé hnutí mladé generace. A co je důležitější, album skutečně vydláždilo cestu dnešním umělkyním, které mísí drsné texty s nejnovějšími melodiemi v popu.

WC vs. WWE – The Monday Night Wars (1995-1999)

V první polovině devadesátých let 20. století byl profesionální wrestling mezi většinou Američanů vnímán především jako skutečný sport. Tedy dokud nezjistili, že zápasy jsou předem určené a většina akce se skládá z falešných úderů. Od té doby tento byznys právem zaujal místo zábavy.

V 90. letech 20. století se tento byznys skutečně prosadil, když se společnost World Championship Wrestling Teda Turnera rozhodla produkovat pondělní večerní show s názvem „Nitro“, která by se utkala s World Wrestling Entertainment Vince McMahona a jeho vlajkovým programem „RAW“, vysílaným ve stejný večer.

Někteří lidé z branže považovali toto rozhodnutí zpočátku za bláznivé, ale nakonec z něj vzešla nejsledovanější éra v historii profesionálního wrestlingu. Týden co týden si oba programy naladilo přes 10 milionů diváků. Fanoušci každý týden netrpělivě očekávali, kdy si „Stone Cold“ Steve Austin poradí se svým šéfem panem McMahonem nebo kdy Goldberg prodlouží svou vítěznou sérii.

Příjmy z této rivality byly tak velké, že v roce 2000 se WWE stala miliardovou veřejně obchodovanou společností a základním kamenem kabelové televize. Naproti tomu WCW by v roce 2001 kvůli klesající sledovanosti a prodeji vstupenek skončila. Fanoušci tohoto byznysu na tuto dobu dodnes vzpomínají jako na zářný okamžik, který zosobňoval „Attitude Era“ 90. let.

Tvorba Tupaca Shakura (1990-1996)

Nic jiného nedokáže lépe vystihnout rapovou scénu 90. let než jedno jméno: 2Pac. 2Pac svými elektrizujícími texty a kontroverzními výroky o životě ve vnitřním městě definoval tento žánr po celá 90. léta. Umělec stál uprostřed mnoha dilemat mezi východní a západní hiphopovou kulturou. A samozřejmě se proslavil jako první člověk, jehož album – „Me Against the World“ – se stalo číslem jedna, zatímco si odpykával trest odnětí svobody.

Pak v roce 1996 vše tragicky skončilo. Ačkoli někteří elitářští hudební kritici nepochybně vysmrknou právě můj návrh, myslím, že zastřelení 2paca zanechalo v hudebním světě stejně velkou stopu jako atentát na Johna Lennona. Byl bohem rapové kultury, který ztělesňoval násilí a těžkosti života mnoha lidí v této éře.

Jeho odkaz byl úžasný, za jeho krátkou kariéru se prodalo přes 75 milionů alb. Ještě výmluvnější dopad však má to, jak moc na něj dodnes odkazují dnešní umělci. Sakra, dokonce se na něj dělají hologramy.

Rivalita mezi SEGA a Nintendem (1992-1999)

„Který z nich máš radši – Genesis, nebo Super Nintendo?“

„Který z nich máš radši? Tato otázka se vryla do paměti mnoha mladých mužů z počátku 90. let. Byla také známkou vzkvétajícího videoherního byznysu, který začínal být v kultuře stejně důležitý jako filmy a hudba.

Hraní zpočátku stoupalo v 80. letech díky zábavnímu systému Nintendo, ale na začátku 90. let tito hráči stárli. SEGA toho využila pomocí agresivního marketingu, včetně zpracování BLAST a hesla „SEGA dělá to, co Nintendon ne.“

A chvíli to skutečně fungovalo. Genesis v USA brzy předčil SNES. Osud se však nakonec změnil. Nintendo by pokračovalo v inovacích a šlo s dobou a dodnes je na trhu.

Naproti tomu SEGA by zažila řadu neúspěchů s konzolemi, než by v roce 2001 nadobro opustila byznys s herním hardwarem. Fanoušci na tuto dobu vzpomínají jako na zlaté období zrodu her a výzvy některých z nich, aby se SEGA vrátila do hardwarového byznysu, ukazují trvalý vliv, který obě společnosti v průběhu desetiletí zanechaly na spotřebitelích.

Seinfeld (1990-1998)

Žádný televizní seriál nezanechal na kultuře 90. let tak trvalý vliv jako „Seinfeld“. Jeho stopa byla tak velká, že se dodnes vysílá v syndikaci každý večer na většině běžných trhů. Seriál „o ničem“, který se točil kolem čtyř přátel snažících se společensky a profesně prosadit v New Yorku, zachytil vyvíjející se myšlenku každodenního života jako hlavního zdroje humoru.

„Seinfeld“ byl až do svého konce v roce 1998 nejčastěji sledovaným komediálním seriálem v televizi. Bylo rozhodnuto, že seriál odejde na vrcholu, na rozdíl od toho, aby se zdržoval, a bylo to moudré rozhodnutí. Fanoušci, kteří volali po opětovném setkání, byli mnohokrát zklamáni, ale v nedávné sezóně seriálu ‚Curb Your Enthusiasm‘, v němž hrál hlavní roli tvůrce ‚Seinfelda‘ Larry David, se jim dostalo náhledu na tuto myšlenku.

Co se týče hvězd seriálu, ty se staly kultovními. Natolik, že většina hlavních představitelů měla po skončení pořadu problém zakotvit v jiných televizních seriálech, protože byli se svými postavami ze ‚Seinfelda‘ ztotožněni. Kdo se ale může divákům divit? Tento seriál zůstává pravděpodobně nejlepším seriálem v historii televize a vyprodukoval dostatek jednohubek, které zaplní denní stolní kalendáře na dlouhá léta dopředu.

„Smells Like Teen Spirit“, Nirvana (1991)

Pokud byste chtěli shrnutí hudby 90. let, opravdu by stačilo, kdybyste někoho donutili poslechnout si tuto zabijáckou skladbu z roku 1991, která geniálně odstartovala alternativní rockovou kulturu 90. let. A tato kultura se přelila do všech ostatních aspektů zábavy a bohatě pokryla éru agresivním přístupem, který se divoce lišil od minulých desetiletí.

Singl byl uctíván jako „hymna pro apatické děti“, ale stal se mnohem víc. Utvářel vnímání neklidné mládeže 90. let, party naštvaných mladých mužů a žen, kteří byli připraveni vidět, jak se bourají hranice nastavené rodiči. Byl to v jistém smyslu kulturní šok zabalený do sladké, malé písničky.“

„Smells Like Teen Spirit“ vystřelí Nirvanu mezi superhvězdy, z čehož nebyli nijak odvázaní. Během několika krátkých let by zpěvák Kurt Cobain zemřel a odkaz kapely by byl považován za příliš krátký. Člověk by si myslel, že to způsobí, že jejich tvorba upadne v zapomnění, ale bylo tomu právě naopak. Singl je dodnes mnohými hudebními kritiky považován za jednu z nejlepších rockových písní všech dob, a to zaslouženě.

Renesance Disney (1990-1999)

Musí se zdát zvláštní přejít od agresivního mládí k jeho pravému opaku. Ale ten přechod musel být učiněn. Můžeme diskutovat o mnoha věcech ze zábavy pro 90. léta, ale nepopiratelně díla, na která se bude z té doby po letech nejvíce vzpomínat, budou produkce, která vzešla ze studia Disney.

Nejen kvůli otravnému videotrafiku Disney. V tomto desetiletí zaznamenala Disneyho animace nebývalý úspěch. Společnost produkovala jeden hit za druhým, které samostatně patřily k největším filmům svých let.

Od na Oscara nominované „Krásky a zvířete“ po vysoce ceněného „Lvího krále“ formovaly filmy trendy v hudbě, filmech, hrách, oblečení a dokonce i v potravinách, které jsme kupovali v supermarketu. Neříkejte mi, že jsem byl jediný, kdo si kupoval tyčinky Klondike ze ‚Lvího krále‘.

‚Aladin‘, ‚Pocahontas‘, ‚Tarzan’… seznam by mohl pokračovat. Žádné studio, snad s výjimkou Disneyho vlastního Pixaru, v posledním desetiletí nezaznamenalo tak silné období trvalé dokonalosti. Účinky těchto filmů jsou stále patrné v broadwayských muzikálech, atrakcích v zábavních parcích a dalších dílech.

Také budou i nadále. Ačkoli mnoho zábavních předmětů z 90. let zůstane budoucími generacemi nedoceněno, mám dobrý pocit, když vím, že děti v příštích letech budou mít z těchto filmů stejný počáteční požitek jako já před lety.

1. Saturday Night Live (1990 – 1999)

Je tak těžké vybrat pro cokoli první místo. Musíte si být jisti, že to, co oceňujete, si tuto pozici zaslouží. Nemám žádné obavy, že by si „Saturday Night Live“ zasloužilo titul, který uděluji.

V devadesátých letech minulého století žádná věc nepředvedla důkladněji a zábavněji naši bombastickou kulturu než „Saturday Night Live“. Na týdenní bázi strhávala nejnovější hudební trendy. Velké, ošklivé oblečení, o kterém jsme si mysleli, že vypadá dobře. A dokonce i politiky, kteří buď nedokázali říct jedinou větu, nebo zůstat věrní svým manželkám.

Pokud jste chtěli mikrokosmos kultury 90. let, tento pořad ho měl. Politické imitace prezidenta Bushe a budoucího prezidenta Rosse Perota v podání Dany Carveyho byly špičkové. Adam Sandler nás svými melodiemi na téma Lunch Lady a Chanuka přiměl válet se po podlaze. A to jsme se ještě nedostali ke Chrisi Farleymu, Davidu Spadeovi, Chrisi Rockovi nebo Philu Hartmanovi. Chápete to?“

Ve skutečnosti byla show tak žhavá, že se další celebrity nemohly dočkat, až se dostanou do akce. A to se dostalo na titulní stránky novin. Vzpomínáte, jak Sinead O’Connerová roztrhala v přímém přenosu fotku papeže? A co když se Madonna válela v posteli s Waynem a Garthem? Jo, a nezapomněli jste, když se Chris Farley ucházel o místo tanečníka v Chippendale’s s Patrickem Swayzem, že ne?“

Show si žila vlastním životem a abyste znali kulturu, museli jste znát i show. Myslím, že to je asi ta nejvyšší poklona, jakou může kdokoli zábavnému dílu složit. Hodnota ‚Saturday Night Live‘ v posledním desetiletí radikálně poklesla. Nicméně jeho vysílání v 90. letech je důvodem, proč je dodnes tak uctívaný. Právě díky němu byla devadesátá léta v oblasti zábavy skvělá víc než díky čemukoli jinému.