Když lidé říkají: „Potřebuji to jako díru do hlavy,“ znamená to, že nechtějí, aby se o tom diskutovalo. I přes pokroky moderní medicíny je operace lebky stále extrémně invazivní – o to víc překvapuje, že lidé, kteří tuto operaci podstoupili v době říše Inků, měli poměrně nízkou úmrtnost.
Po tisíce let lidé na celém světě používali trepanační operaci (tj. vyříznutí otvoru do lebky) k řešení úrazů hlavy a jiných onemocnění. Během americké občanské války se úmrtnost při trepanaci pohybovala mezi 46 a 56 %. Podle studie zveřejněné v březnovém čísle časopisu World Neurosurgery z roku 2018 však o několik století dříve činila úmrtnost při tomto zákroku v říši Inků 17 až 25 procent.
Studie zkoumala více než 800 lebek, které prošly tímto zákrokem v období zhruba od roku 400 před naším letopočtem do roku 1500 našeho letopočtu. Lebky ukazují jasné zlepšení lebeční chirurgie mezi pobřežními oblastmi a andskou vysočinou Peru, což vedlo až k vysoké míře přežití v říši Inků v 15. a 16. století.
Stará peruánská lebka s dírou po operaci mozku provedené Inky. (Kredit: Wellcome Collection/CC BY 4.0)
Autoři studie určili, zda člověk zemřel krátce po operaci, podle toho, zda se jeho lebka stihla zahojit. Vědci si však nejsou jisti, jaké konkrétní lékařské postupy přispěly k vysoké úspěšnosti. Svou roli mohla sehrát dobrá hygiena, protože špatná hygiena přispívala k vysoké míře infekcí v ranách během občanské války.
V průběhu občanské války, „pokud byl v lebce otvor, strkali do rány prst a prohmatávali ji, zkoumali, zda v ní nejsou sraženiny a úlomky kostí,“ řekl David S. Kushner, profesor medicíny na University of Miami a hlavní autor nedávné studie, jak uvádí tisková zpráva univerzity.
„Nevíme, jak starověcí Peruánci zabraňovali infekci, ale zdá se, že to dělali dobře,“ pokračoval. „Nevíme ani, co používali jako anestetikum, ale protože jich bylo tolik, museli něco používat – pravděpodobně listy koky. Možná tam bylo i něco jiného, třeba kvašený nápoj. Neexistují žádné písemné záznamy, takže to prostě nevíme.“
Letecký pohled na lebku starověkého Peruánce, na které jsou patrné známky trepanace. (Kredit: Wellcome Collection/CC BY 4.0)
Přestože občanská válka pomohla zavést anestezii jako standardní lékařskou praxi v USA, většina lékařů ji v době zahájení války v roce 1861 neznala. Američtí lékaři používali anestezii teprve od 40. a 50. let 19. století a lékaři si nebyli vždy jisti, zda je chloroform, nejoblíbenější forma anestezie, bezpečný.
Ať už ale inčtí lékaři používali jakékoliv lékařské standardy, je jasné, že oni i jejich peruánští předchůdci byli na špičkové úrovni.
„Zdá se, že rozuměli anatomii hlavy a záměrně se vyhýbali oblastem, kde by docházelo k většímu krvácení,“ řekl Kushner. „Uvědomovali si také, že trepanace větších rozměrů mají menší šanci na úspěch než trepanace menších rozměrů. Fyzické důkazy rozhodně ukazují, že tito starověcí chirurgové tento postup časem zdokonalili. Jejich úspěch je skutečně pozoruhodný.“