Jako věřící bychom měli na duchovní cestě stále postupovat. Mnohokrát se však zastavíme v přijímání toho, co Bůh chce, abychom měli. Izrael se zastavil nakrátko, když se mu napoprvé nepodařilo vstoupit do zaslíbené země. Kvůli své neposlušnosti bloudili po poušti, místo aby obdrželi to, co Bůh zaslíbil.
Naše zastavení na krátko může být důsledkem toho, že se držíme nějakého hříchu nebo odmítáme následovat Boží vedení v určitých záležitostech, ale konečný výsledek je tento: protože bloudíme, nedokážeme se těšit z Božích požehnání.
Jak se tedy posunout z místa, kde jsme, tam, kde nás Bůh chce mít? Izraelský lid nám dává několik vodítek.
I. Přijměte výzvu (v. 2)
„Mojžíš, můj služebník, je mrtev. Nyní se tedy ty a všechen tento lid připravte na přechod přes řeku Jordán do země, kterou se jim chystám dát – Izraelitům.“ (). Po Mojžíšově smrti Bůh vyzval Jozua, aby zemi obsadil. Nebylo to rozhodnutí, které by se přijímalo lehce. Protože Jozue byl s izraelským lidem, znal jeho slabiny a problémy. A přestože už měl dávno za sebou střední věk, Jozue Boží výzvu přijal.
A. Výzva nezkrotným (3,15)
Řeka Jordán byla v tomto ročním období v povodňovém stavu. Oč lepší by bylo přejít, kdyby bylo sucho a řeka byla nízko! Boha však ctíme tím, že jsme ochotni mu důvěřovat i v těžkých dobách. Každý člověk se v životě setkává s nezkrotnými situacemi. Bůh chce, abychom šli přes řeku a čelili výzvám. Bůh často zjevuje svou moc nejlépe v dobách zdánlivě velkých výzev.
B. Výzva do neznáma
Izraelité se chystali jít tam, kam ještě nikdy nešli, do země, kterou neznali. Byla to zcela nová generace lidí. Nikdo z nás neví, co nás čeká v budoucnosti. Každý den čelíme něčemu novému a neznámému. Většina z nás se neznámého bojí, a tak se často spokojíme s problémy, místo abychom čelili výzvám. Následování Boha do neznámého území v nás však vytváří závislost na něm, která může vést k vítězství.
II. Uvědomte si Boží závazek (v. 5)
„Nikdo se ti nebude moci postavit po všechny dny tvého života. Jako jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou; nikdy tě neopustím a nikdy tě neopustím.“
Jošua mohl přijmout výzvu, protože rozpoznal Boží zaslíbení, které mu dal. Bůh Jozuovi v podstatě řekl: „Když přijmeš výzvu, zavážu se ti.“
A. Mocná přítomnost
V pátém verši Bůh Jozuovi připomněl, že proti Izraeli se nikdo nepostaví. ne kvůli své moci, ale kvůli jeho moci. Když přijmeme Ježíše Krista za svého Spasitele, také on nám zaslibuje svou moc a přítomnost pro náš život
B. Osobní přítomnost
Tato moc není od andělů nebo knížectví, ale od samotného Pána. Bůh zpočátku projevoval svou přítomnost, když Jákobův dům opouštěl Egypt, doprovodným oblakem nebo ohnivým sloupem – ale nic víc. I když Boha nevidíte, je tam. Izraelský lid měl být ochoten čelit výzvám, které ho čekaly, protože Bůh byl s nimi.
C. Trvalá přítomnost
Pátý verš v sobě nese také ujištění, že Jozue nebude nikdy opuštěn ani opuštěn. Stejný závazek nám dal i Kristus. Dal nám svého Ducha, aby v nás žil, abychom nebyli sami. Boží přítomnost se stává osobní, když respektujeme Boží příkazy.
III. Respektuj Boží příkazy (v. 7)
„Dbej na dodržování celého zákona, který ti dal můj služebník Mojžíš; neodchyluj se od něj napravo ani nalevo, abys měl úspěch, kamkoli půjdeš.“
Bůh řekl Jozuovi, že má dodržovat Boží zákon. Mojžíš sice odešel, ale zákon zůstal. Aby mohl Boží lid táhnout do země a nárokovat si vítězství, musel být poslušný. Dnes nás Bůh vyzývá, abychom byli v našich životech poslušní jeho slovu. Tato úcta k Božímu slovu má být
A. Úplný
Stejně jako měl Izrael poslouchat Zákon, máme i my do svého života implementovat celé Boží slovo. S Písmem nemůžeme zacházet jako s bufetem, ve kterém si vybíráme, co budeme poslouchat.
B. Důsledný
Bůh řekl Jozuovi, aby se od zákona neodchyloval. Měl poslouchat celý zákon, a to každý den! Nemělo jít o víkendové náboženství, které by v každodenním životě nic nezměnilo.
Dostat se tam, kde je Bůh chtěl mít, znamenalo pro Izraelity čelit výzvám se zaslíbenou Boží přítomností a jednat podle Božích pokynů. Na tom se nic nezměnilo ani dnes. To jsou stále požadavky na křesťany, kteří se chtějí dostat tam, kde je chce mít Bůh.