Růstový faktor pro krevní cévy byl také uváděn jako induktor růstu lymfatických cév. Wirzenius a spol. (str. 1431) však nyní zjistili, že ačkoli tento růstový faktor podněcuje zvětšování stávajících lymfatických cév, neindukuje klíčení nových.
VEGF indukuje zvětšování lymfatických cév (nahoře), ale ne klíčení nových cév (dole).
Lymfatické cévy jsou během embryogeneze následným dějem po cévách krevních. Vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) indukuje růst nových cév vazbou na svůj receptor VEGFR-2 na cévních endoteliálních buňkách. VEGF-C a -D pak spouští růst lymfatických cév vazbou na VEGFR-3 na lymfatických endoteliálních buňkách. Studie na myších, které nadměrně exprimují VEGF, však naznačují, že tyto dvě signální dráhy nejsou zcela oddělené. Abnormálně velké lymfatické cévy u těchto myší naznačují, že VEGF nějakým způsobem řídí i rozšiřování lymfatických cév.
Tým nyní zjistil, že VEGFR-2 je také exprimován na lymfatických cévách a vyvolává jejich rozšiřování. VEGF však růst lymfatických cév nově nespustil: chybějící lymfatickou síť myších embryí, kterým chybí VEGF-C a -D, VEGF nezachránil.
Rozšíření lymfatických cév během zánětu pomáhá imunitním buňkám hromadit se v místě poranění nebo infekce. Lymfatické cévy, které se později neztenčí, však zvyšují riziko chronického zánětu. Rozšíření lymfatických cév je nebezpečné také při růstu nádorů v lymfatických uzlinách, protože zvětšené cévy fungují jako dálnice pro metastazující nádorové buňky. Současné protinádorové strategie zaměřené na VEGF zabraňují růstu cév, a tím i zásobování nádorů živinami. Tato studie naznačuje, že léčba anti-VEGF může rovněž zabránit metastazování nádorů. 