Když mohu s radostí trávit hodiny meditací a ponořit se hluboko do svého podvědomí, vždy jsem se potýkala s blokem, pokud jde o pohyb mého těla, s odpojením. Ať už to byla hodina HIIT nebo spinningu, vždy jsem se po ní cítila dobře, ale během hodiny jsem měla vždy pocit, že se vystavuji nějakému trestu. Postupem času jsem začala pohyb ztotožňovat s utrpením. Nebylo to ideální.
Chtěla jsem se znovu sladit se svým tělem, ale opravdu jsem ho zanedbávala, protože jsem prostě nemohla najít to své. Tak jsem se zbavila tlaku a začala přemýšlet o tom, co mě vlastně baví, a to byl tanec. Ne však ten choreografický, „sleduj každý pohyb“, ale volně plynoucí „tancuj, jako by se nikdo nedíval“. Jako na začátku každé nové cesty jsem si vytvořila playlist plný písniček, na které jsem se mohla hýbat.
Nastavila jsem si časovač na 30 minut, sundala si tenisky a tančila sama ve své ložnici. Žádným stanoveným nebo definovaným způsobem, jen jsem dovolila svému tělu, aby dělalo to, co je mu příjemné. Časovač se vypnul, ale já pokračovala dál. Potil jsem se, ale hlavně jsem si užíval každý okamžik. Přinášelo mi to stejný duchovní pocit, jako když se věnuji některému ze svých alternativních wellness rituálů, a byla jsem na tom závislá. Než jsem se nadála, tančila jsem tímto neuvěřitelně osvobozujícím způsobem téměř každý den.
Nejsem také jediná, protože extatický tanec se stal hnutím a komunitou. Abych se dozvěděla více, popovídala jsem si s Donnou Carroll, tvůrkyní a spoluzakladatelkou Ecstatic Dance Oakland, který má nyní pobočku i ve Velké Británii.
Co je to extatický tanec?
Taneční sezení, které posiluje, působí dost transformativně a léčivě. Jeho síla spočívá v tom, že nemá žádná očekávání, ale když se stane organizovaným, ztrácí to? Carroll vysvětluje, o co jde:
„V Ecstatic Dance věříme, že svobodný tanec je aktem odvahy. Jde o to, abyste si skvěle zacvičili, osvobodili svou mysl a tělo a spojili se sami se sebou i s ostatními v bezpečném a zdravém prostoru. Tanec jako meditace je starý jako člověk sám a volný posvátný tanec je přítomen v mnoha kulturách a náboženstvích. Extatický tanec dává lidem všech tvarů, velikostí a původu možnost svobodně se vyjádřit,“ říká.“
Mohu potvrdit tento pocit spojení se sebou samým způsobem, který jsem zažívala pouze při „statických“ praktikách, jako je meditace. Carroll se s námi dělí o cestu, kterou při tanci prochází: „Je to moje duchovní praxe; moje modlitba. Je to moje hřiště a moje terapie. Taneční parket je mým učitelem.“
„Když tančím, cítím, že nechávám odejít minulé příběhy a budoucí touhy; že mé tělo se nechává unášet hudbou. Začínám se znovu cítit celistvá, když se ponořím hlouběji do svého dechu a naslouchám rytmu svého srdce, které se synchronizuje s rytmem hudby, jež je ozvěnou rytmu vesmíru. Cítím se držena.“
Jak to dělám?
Když jste v tradičním tanečním prostředí – ať už je to taneční kurz hip-hopu nebo tanec u stolů v baru – vždycky máte pocit, že musíte správně zvládnout pohyby. Carroll vysvětluje, proč tento styl tance takový vůbec není, protože jde o to „dostat se z hlavy do těla. Nejde o to, jak pohyb vypadá. Jde o to, jak ho cítíte. V každém okamžiku uvidíte velkou škálu tanců – od plynulých pohybů ve stylu tai-či přes poskakování až po break dance nebo prostou chůzi či meditaci vsedě.“
Caroll dodává: „Jste povzbuzováni k tomu, abyste se hýbali, jak chcete. Můžete mít na sobě cokoli, co vám umožní pohodlný pohyb, a boty nejsou nutné. Hudební cesta začíná jemně a stupňuje se až k extatickému vrcholu, ke konci se zpomalí, protože živého hudebníka vystřídá zvukové léčení podobné Savasaně.“
Kde to mohu dělat a mohu to dělat sám?
Milovala jsem každý okamžik, kdy jsem mohla tančit sama, a svým způsobem to byla příležitost znovu objevit své tělo. Stalo se to součástí mého dne, kterou si mohu užít jako individuální cvičení, takže to určitě můžeš dělat sama. Ale velkou součástí extatického tance je také komunita a sdílení prostoru s ostatními.“
Carroll říká: „Je to bezpečná schránka, ať už tančíme sami, nebo s ostatními. Když lidé tančí společně, přizpůsobují své pohyby vědomí větší skupiny. Společenská část nás touží po druhých – po společnosti, kontaktu s kůží, očním kontaktu a po něčem větším a důležitějším, než jsou naše vlastní problémy.“
V duši každého z nás je touha po pocitu, že jsme spojeni s něčím větším – po pocitu, že někam patříme. Tento pocit sounáležitosti jsem našel na tanečním parketu. Když je taneční parket plný lidí, kteří společně skáčou nahoru a dolů a v extázi zvedají ruce ke stropu, zapomínám na svůj malý svět a na svou osamělost.“
Tato potřeba někam patřit je tak pochopitelná, protože je snadné zapomenout, jak moc jsme v reálném životě odloučení, protože většina našich vztahů je založena na internetu. Pokud si chcete vyzkoušet extatický tanec ve skupině, můžete se připojit k Ecstatic Dance UK každou první neděli v měsíci. Můžete se také připojit k lekcím po celé Velké Británii u 5Rhythms, v Londýně u URUBU a na Meetupu můžete vyhledat místní akce věnované extatickému tanci, abyste našli svou komunitu tanečníků naboso.
Následující článek: Highstreet homeware, který zútulní vaši ložnici.
.