Verses 1-10
Chapter 1
LOVE’S INTRODUCTION (1 Thessalonians 1:1-10)
1:1-10 Pavel, Silas a Timoteus posílají tento list sboru Tesalonických, který je v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu. Milost vám a pokoj.
Vždy děkujeme Bohu za vás všechny a vždy na vás pamatujeme ve svých modlitbách. Nikdy nepřestaneme vzpomínat na práci inspirovanou vaší vírou, na práci podněcovanou vaší láskou a na vytrvalost založenou na vaší naději v našeho Pána Ježíše Krista před Bohem, který je i naším Otcem. Víme totiž, bratři milovaní Bohem, jak jste byli vyvoleni. Víme, že naše dobrá zpráva k vám nepřišla jen se slovy, ale s mocí a s Duchem svatým a s velkým přesvědčením, stejně jako vy víte, čím jsme se vám kvůli vám ukázali. A vy jste se stali napodobiteli nás i Pána, neboť jste sice přijali slovo v mnohém soužení, ale přijali jste je s radostí Ducha svatého, takže jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji. Slovo Páně totiž od vás vyšlo jako polnice nejen v Makedonii a Acháji, ale příběh vaší víry k Bohu se roznesl všude, takže jsme o tom nemuseli nic říkat. Lidé, mezi nimiž jsme byli, nám totiž mohli vyprávět váš příběh a to, jak jsme k vám vstoupili a jak jste se odvrátili od modly k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali příchod jeho Syna z nebe, totiž Ježíše, kterého vzkřísil z mrtvých a který nás zachraňuje před nadcházejícím hněvem.
Pavel posílá tento list sboru Tesaloničanů, který je v Bohu a Pánu Ježíši Kristu. Bůh byl samotnou atmosférou, v níž církev žila, pohybovala se a měla své bytí. Tak jako je vzduch v nás a my jsme ve vzduchu a nemůžeme bez něj žít, tak je pravá církev v Bohu a Bůh je v pravé církvi a bez Boha není pro církev pravého života. Dále, Bůh, v němž církev žije, je Bohem a Otcem našeho Pána Ježíše Krista, a proto se církev netřese v ledovém strachu z Boha, který je tyran, ale vyhřívá se na slunci Boha, který je láska.
V této úvodní kapitole vidíme Pavla v jeho nejvstřícnější podobě. Za chvíli se chystal rozdávat varování a výtky; začíná však nesmíšenými chválami. I když kárá, nikdy nebylo jeho cílem odradit, ale vždy povznést. V každém člověku je něco pěkného a často je nejlepším způsobem, jak ho zbavit nižších věcí, pochválit ty vyšší. Nejlepší způsob, jak vymýtit jeho chyby, je chválit jeho ctnosti, aby o to více kvetly; každý člověk reaguje lépe na povzbuzení než na pokárání. Vypráví se, že jednou dal kuchař vévody z Wellingtonu výpověď a opustil ho. Zeptali se ho, proč opustil tak čestné a dobře placené místo. Jeho odpověď zněla: „Když je večeře dobrá, vévoda mě nikdy nepochválí, a když je špatná, nikdy mi nic nevyčítá; prostě to nestálo za to.“ Povzbuzení chybělo. Pavel jako dobrý psycholog a s pravým křesťanským taktem začíná chválou, i když hodlá přejít k výtce.
V 1Te 1,3 Pavel vybírá tři velké složky křesťanského života.
(i) Je tu práce, která je inspirována vírou. Nic nevypovídá o člověku víc než způsob, jakým pracuje. Může pracovat ze strachu před bičem; může pracovat pro naději na zisk; může pracovat z chmurného pocitu povinnosti; nebo může pracovat inspirován vírou. Jeho víra spočívá v tom, že je to jeho úkol, který mu dal Bůh, a že v posledku nepracuje pro lidi, ale pro Boha. Kdosi řekl, že známkou pravého zasvěcení je, když člověk dokáže najít slávu v dřině.
(ii) Existuje práce, která je podněcována láskou. Bernard Newman vypráví, jak jednou pobýval v domě bulharského rolníka. Po celou dobu jeho pobytu tam dcera zašívala šaty. Řekl jí: „Copak tě to věčné šití nikdy neunaví?“ „Ne,“ odpověděla. „Ale ne!“ řekla, „vidíš, že to jsou moje svatební šaty.“ Práce vykonaná z lásky má vždycky svou slávu.
(iii) Existuje vytrvalost, která se zakládá na naději. Když se Alexandr Veliký vydával na svá tažení, rozdělil veškerý svůj majetek mezi své přátele. Kdosi mu řekl: „Vždyť si nic nenecháváš pro sebe.“ A tak se stalo. „Ó ano, nechávám,“ řekl. „Nechal jsem si naději.“ Člověk vydrží všechno, dokud má naději, protože pak nekráčí do noci, ale do úsvitu.
V 1Te 1,4 Pavel mluví o Tesaloničanech jako o bratrech milovaných Bohem. Výraz milovaní Bohem byl výraz, který Židé používali pouze pro svrchovaně velké muže, jako byli Mojžíš a Šalamoun, a pro samotný izraelský národ Nyní se největší výsada největších mužů Božího vyvoleného národa rozšířila i na nejpokornější z pohanů.
1Te 1,8 mluví o víře Tesaloničanů, která zaznívá jako polnice; toto slovo by také mohlo znamenat zaburácení jako hromobití. Na naprostém vzdoru raného křesťanství je něco ohromného. Když by veškerá opatrnost diktovala způsob života, který by unikl pozornosti a vyhnul se tak nebezpečí a pronásledování, křesťané hlásali svou víru. Nikdy se nestyděli ukázat, čí jsou a komu chtějí sloužit.
V 1 Tes 1,9-10 jsou použita dvě slova, která jsou charakteristická pro křesťanský život. Tesaloničané sloužili Bohu a očekávali příchod Krista. Křesťan je povolán sloužit ve světě a čekat na slávu. Věrná služba a trpělivé čekání byly nezbytnou předehrou k nebeské slávě.
-Barclay’s Daily Study Bible (NT)
.