Komukoli ve Velké Británii řekněte „rye“, a pokud ví, že jde o styl whisk(e)y, řekne „America“. Nebo případně „Kanada“, pokud se záměrně snaží nezvolit zřejmou volbu, nebo jsou ve skutečnosti Kanaďané.
Ale pro dnešní žito zamíříme na východ. Vlastně do Holandska, a kdo jiný by měl psát o holandském žitu než zbrusu nová holandská spisovatelka Sladu, Noortje? Ale já jsem se do tabulky zapsal dřív než ona, takže místo ní dostanete mě. Takhle funguje Maltokracie.
Jsem fanouškem whisky Millstone, a to už několik let. V posledním měsíci nebo dvou jsem se jím stal ještě víc, ale to už je jiný příběh. Zaměřují se na ječmen a na žito, což se mi zamlouvá, protože to jsou obiloviny, které mi dělají největší radost. Z pšenice mi tiká asi tolik jako z rozbitých hodin, které netikaly od začátku. Nebo alespoň pšenice ve věku, v jakém ji dnes nové americké lihovary vytrvale vyhazují. Dejte jí deset let v Kentucky a pak si promluvíme.
Dnešní žito by cynicky smýšlející člověk mohl považovat za jakýsi trik. Téměř všechno v ní souvisí s číslem 100. 100 proof (pro vás a pro mě 50 % ABV), 100 měsíců v sudu, 100 % žitný mashill, 100 % nový dub. A pak spousta dalších 100, které si můžete přečíst na etiketě, ale které samy o sobě whisky nijak nevyznačují jako jedinečnou.
Stoprocentní žitný mashbill mě v mých myšlenkách staví spíš do řady s kanadskými vysoce žitnými whisky z Alberty a Hiram Walker než s poměrně nízkými žitnými mashbilly z Kentucky. Nicméně je to v současné době stále častější krok i ze strany amerických řemeslných palíren, takže v této kategorii je v současné době velká konkurence, zejména za 62 liber, na které vás tato whisky vyjde. (Tedy na Master of Malt; na Whisky Exchange ji kupodivu mají o desetník dráž.)
Takže, nejdůležitější otázka, je stoprocentně chutná? (Bože, tady máš neohrabanou botu, omlouvám se.)
Millstone 100 Rye Whiskey Review
Barva – karamelová.
Na nose – Velmi klasická pro vysokou žitnou. Navzdory letům v panenském dubu je to příběh zrna; čerstvý žitný chléb vrcholí černým pepřem, vše překrývají závany sladkého medu. V pozadí straší cosi ze santalového dřeva, pomerančové kůry a lehkých fialek, které přecházejí mezi dojmy květinovými, ovocnými a lehce botanickými.
V ústech – Na dvě vteřiny – doslova ne více – se zdá, že suchý a kořeněný nos navazuje. A pak najednou všechno dramaticky zesládne; i když ne do té míry, že by se to stalo jakkoli mazlavým. Fialky jsou zesílené a udušené v citrusovém sirupu, jako by se smíchaly zelené, žluté a oranžové ovocné pastile. Med, pepř a lehká skořice se vracejí, čímž se vracíme k onomu novému dubu, a v závěru se dominantní charakteristikou stává čerstvý žitný chléb. Jak se u žitné očekává, je poměrně středně plná, ale velmi intenzivně ochucená. Alkohol dodává živost, ale nepálí.
Závěry
Ať už je to trik nebo ne, jedná se o velmi dobře hodnocené žito. Stále je v ní cítit energičnost a živost mládí, ale ve skutečnosti tato whisky pokročila za hranice mládí a nabízí také spoustu rozvinutějších vlastností. Z hlediska panenské žitné dubové whisky hádám, že se plíží ke střednímu věku. Je mimořádně dobře pitelná; nos je slušný, ale v chuti se vše opravdu zrychlí a přidá se tuna ovoce. Jak jsem zjistil, u Millstone se mi to stává často.
Mám ji opravdu rád. Obstojí na cenovce a rozhodně obstojí i ve srovnání s cenově rovnocennými soupeři na západ od Atlantiku. Vytáhněte peněženky, milí příznivci žita.
Známka: 7/10
millstone