Křivky nabídky práce jsou odvozeny od kompromisu „práce-volný čas“. Více odpracovaných hodin přináší vyšší příjmy, ale vyžaduje snížení objemu volného času, který pracovníci využívají. V důsledku toho existují dva dopady na množství poskytované práce v důsledku změny reálné mzdové sazby. Když například reálná mzdová sazba roste, zvyšují se oportunitní náklady volného času. To má tendenci přimět pracovníky k větší nabídce práce („substituční efekt“). Avšak také s růstem reálné mzdové sazby dosahují pracovníci vyššího příjmu za daný počet hodin. Pokud je volný čas normálním zbožím – poptávka po něm roste s růstem důchodu -, má tento růst důchodu tendenci přimět pracovníky k tomu, aby poskytovali méně práce a mohli „utratit“ vyšší příjem za volný čas („důchodový efekt“). Pokud je substituční efekt silnější než důchodový efekt, pak nabídka práce klesá směrem nahoru. Pokud je od určité výše mzdy důchodový efekt silnější než substituční efekt, pak se křivka nabídky práce ohýbá směrem dozadu. Jednotlivé křivky nabídky práce lze agregovat a získat tak celkovou nabídku práce v ekonomice.
.