V Pákistánu byly nalezeny fosilie obrovského třímetrového savčího „krokodýla“ (Ambulocetus), pocházejícího rovněž z tohoto období. Mohli chodit po souši, ale byli lépe přizpůsobeni plavání ve vodě. Pravděpodobně lovili tak, že číhali v mělké vodě a pak přepadli kořist, když se přišla napít k vodě (pravý krokodýlí styl). Pravděpodobně plavali podobně jako vydra nebo velryba a svisle vlnili hřbetem. Předpokládá se, že jde o přechodnou fosilii, která představuje jednoho z prvních savců, kteří se vrátili do vody, a jako takový je považován za předchůdce moderních velryb. (Ambulocetus doslova znamená „chodící velryba“) S velrybami mají společnou stavbu ucha, která by jim umožňovala slyšet pod vodou zachycováním vibrací. Měli také přizpůsobený nos, který jim umožňoval polykat pod vodou, a jejich zuby jsou podobné delfínům a velrybám. Chemické analýzy jejich zubů naznačují, že byli doma ve slané i sladké vodě. (3) (Pákistán tehdy ležel na pobřeží mělkého oceánu Tethys. Ve zbytcích tohoto někdejšího mořského dna bylo nalezeno mnoho fosilií raných velryb, což naznačuje, že teplá mělká Tethys mohla být kolébkou vývoje velryb)
.