Jádro kritiky nové adaptace Rebeccy od Netflixu spočívá v tom, že film s Lily Jamesovou a Armiem Hammerem v hlavních rolích jednoduše nedosahuje kvalit svého předchůdce, vítězného filmu z roku 1941, který režíroval Alfred Hitchcock, produkoval David O. Selznick a v němž hráli Laurence Olivier a Joan Fontaineová. To je pravda. Je to také téma příběhu. Titulní Rebecca byla první ženou Maxima de Wintera (Hammer) a po její smrti její přítomnost stále číhá v každém koutě jeho panství Manderley, a to i když si z bouřlivého letního románku v Monte Carlu přivede domů novou ženu (James).
S laskavým svolením Netflixu
Ačkoli Rebecca není naživu, je stále hlavní postavou příběhu, stejně jako dům. Oba jsou vlastně možná dynamičtější než Maxim nebo druhá paní de Winterová. Původní román Daphne du Maurier z roku 1938 slavně začíná větou: „Včera v noci se mi zdálo, že jsem zase jela do Manderley,“ stejně jako oba filmy, a děj by prostě nefungoval v ničem jiném než ve velkolepém, honosném sídle, které hraničí se strašidly. Foto: Lily Jamesová (vlevo) Kerry Brown / Netflix
Tentokrát se scénografka Sarah Greenwoodová a dekoratérka Katie Spencerová (obě šestkrát nominované na Oscara) rozhodly pro jiný přístup a natáčely v osmi různých domech a panstvích v Anglii. Pokud vám to připadá jako spousta různých míst, která je třeba v postprodukci sešít dohromady, pak tomu tak bylo, ale nebyla to taková výzva, jak by se mohlo zdát. „Obvykle je velmi důležitou součástí naší práce dát místu geografickou podobu,“ říká Greenwood pro AD. „Ale ve skutečnosti šlo v tomto případě tak trochu o rozbití geografie.“ Paní de Winterová (její křestní jméno není uvedeno) se ve svém novém domově nikdy úplně neusadí. „Vždycky se tak nějak hledala. Svým způsobem bychom s tím měli potíže i my diváci.“ A stejně jako by tomu bylo v Manderley, i historická obydlí, kde se film natáčel, mají tendenci disponovat směsicí architektury z různých časových období. „Na všech stavěly různé generace. V těchto domech můžete dosáhnout opravdu neuvěřitelné nesourodé harmonie.“
Pro exteriérové záběry využili panství Cranborne v anglickém Dorsetu, které podle Greenwooda nebylo nikdy předtím na filmovém plátně k vidění a bylo perfektní, protože bylo „trochu ponuré zvláštním způsobem, i když bylo krásné“. Mapperton House, rovněž v Dorsetu, byl využit pro svou „nádhernou jakousi zahradu v hloubce, která byla ve skutečnosti postavena ve 20. letech 20. století“, zatímco Petworth, panské sídlo ze 17. století proměněné v muzeum, kde často pobýval a pracoval malíř J. M. W. Turner, poskytl galerii soch. Pro skalnaté, tušené útesy zamířili do Hartland Quay v severním Devonu, kde postavili exteriér tajemné malé loděnice (interiér vznikl v ateliéru). Většina interiérů, například dlouhá chodba vedoucí do Rebečina bývalého ložnicového apartmá a velký sál, kde de Winterovi pořádají nešťastný ples, se natáčela v londýnském Hatfield House, který byl k vidění v mnoha inscenacích včetně Favoritky. „Má prostě vrstvy a vrstvy charakteru a úžasné portréty. Oděv, Oblečení, Člověk, Osoba, Rukáv, Kabát, Kabát, Dlouhý rukáv, Podlaha, Oblek a Zábradlí Foto: V tomto psychologickém dramatu je nejpřesvědčivější postavou hospodyně paní Danversová, kterou hraje Kristin Scott Thomasová. Ta se věnuje zejména tomu, aby se paní de Winterová necítila vítaná a zachovala vzpomínku na Rebeccu, a dokonce pečlivě udržuje Rebečinu ložnici jako „mauzoleum“, říká Greenwood.
Foto: Kerry Brown / Netflix
Tento pokoj byl postaven na kulisách a má jakýsi stříbrný tón, který kontrastuje se sytějším dřevem a červenou barvou zbytku domu. „Na stěny jsme dali hedvábí. Vypadá to tak trochu jako pod vodou, ta chladná strohost,“ říká Greenwood, a pokud se podíváte na film, uvidíte, jak se tato úprava do pokoje neviditelného hlavního hrdiny skutečně hodí.
.