Východiska: Minimálně invazivní přímé koronární bypassy se stále více prosazují při revizní i primární koronární revaskularizaci. Pokud je to vhodné, dává se přednost levé a pravé vnitřní mamární tepně jako bypassovému vedení; v jiných případech může být k revaskularizaci koronárních větví při minimálně invazivních přímých koronárních bypassech užitečná větší podkožní žíla, která se používá při standardních koronárních bypassech.
Metody: Během minimálně invazivních přímých koronárních bypassů jsme třikrát použili velkou podkožní žílu (1) k revaskularizaci levé přední sestupné koronární tepny anastomózou na levou podpažní tepnu v infraklavikulární oblasti, (2) jako prodloužení levé vnitřní mamární tepny k dosažení levé přední sestupné koronární tepny a (3) jako přemostění ze slezinné tepny k bypassu distální pravé koronární tepny.
Výsledky: Pooperačně došlo u všech 3 pacientů ke zmírnění příznaků koronární insuficience a žádný z nich nebyl znovu přijat do nemocnice se symptomy. K potvrzení průchodnosti štěpu nebyla provedena angiografie ani tallová studie, protože všichni pacienti byli starší a rizika těchto výkonů byla považována za vyšší než jejich potenciální přínos.
Závěry: Větší podkožní žíla je potenciálním bypassovým konduitem pro použití při minimálně invazivních přímých koronárních bypassech a také pro bypassy koronárních tepen.