Přehledně…
Politická proslulost rostla
Zdroje
Žurnalista, politický aktivista
Namdi Azikiwe hrál klíčovou roli při vzniku Nigérie jako svobodného státu, byl prvním prezidentem Nigérie po získání nezávislosti na Velké Británii v roce 1960. Velkou část svého života se jako novinář i politik snažil ukončit britskou kontrolu nad Nigérií. Azikiwe, všeobecně známý jako „Zik Afriky“, byl také mentorem Kwameho Nkrumaha, který se jako prezident Ghany stal hlavou první africké země, jež se osvobodila z evropské nadvlády.
Jak bylo napsáno v nekrologu ve vydání časopisu Jet z roku 1996: „Dr. Azikiwe, známý jako energický bojovník za africkou nezávislost na evropské koloniální nadvládě, dosáhl vzácného postavení národního hrdiny, obdivovaného napříč regionálními a etnickými hranicemi, které rozdělovaly jeho zemi“. Po většinu svého života byl Azikiwe neochvějným obhájcem svého národa Ibo a koncem 60. let 20. století pomohl ukončit občanskou válku v Biafře, která jeho kmen utlačovala. Byl známý jako charismatický řečník, který dokázal svým důrazným projevem strhnout velké davy a často cestoval do jiných zemí, aby propagoval své zájmy.
Azikiwe se narodil v roce 1904 v severní Nigérii a byl synem příslušníka kmene Ibo, který pracoval pro vládu. Rané školní vzdělání získal na anglicky vedené Ústřední škole Církevní misijní společnosti v Onitsha a na Hope Waddel Training Institute v Calabaru. Poté, co Azikiwe v roce 1925 ukončil studium na Methodist Boys‘ High School v Lagosu jako nejlepší ve třídě, poskytl mu otec určité finanční prostředky, aby mohl odcestovat do Spojených států a dále se vzdělávat.
Azikiweho americká studia začala na Howardově univerzitě, kde hrál fotbal a učil ho Ralph Bunche, který se později proslavil jako diplomat. Během pobytu ve Spojených státech studoval také na Storer College v Západní Virginii, Lincolnově univerzitě v Pensylvánii a Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Po získání bakalářského titulu v roce 1930 na Lincolnově univerzitě zůstal Azikiwe dva roky jako instruktor a pokračoval v bakalářské práci. Jako novinář se uplatnil během letních brigád jako reportér v Baltimore Afro-American, Philadelphia Tribune a Associated Negro Press v Chicagu.
V roce 1934 se po pěti letech strávených ve Spojených státech vrátil do Afriky, kde debutoval jako novinář a stal se šéfredaktorem listu African Morning Post
Podrobněji…
Narozen 16. listopadu 1904 v Zungeru v Nigérii, Benjamin Azikiwe; zemřel v roce 1996; 1936 se oženil s Florou Ogbenyeanu Ogoegbunamovou; děti: tři synové, jedna dcera. Vzdělání: Lincoln University, bakalářský titul, 1930; University of Pennsylvania, magisterský titul. Navštěvoval Howardovu univerzitu a Kolumbijskou univerzitu;
stal se prvním Nigerijcem, který studoval ve Spojených státech, 1925; působil jako instruktor na Lincolnově univerzitě, 1931-34; stal se redaktorem African Morning Post, Ghana, 1934; založil West African Pilot, Nigérie, 1937; pomáhal založit Národní radu Nigérie a Kamerunů (NCNC), 1944; působil jako předseda NCNC, 1946-60; stal se členem nigerijské legislativní rady, 1947; zvolen do Východního regionálního shromáždění Nigérie, 1953; stal se premiérem Východního regionálního shromáždění, 1954; stal se předsedou nigerijského senátu, 1959; stal se generálním guvernérem Nigérie, 1960; působil jako prezident Nigerijské republiky, 1963-66.
Vybraná ocenění: Nnamdi Azikiwe Distinguished Endowed Chair in International Relations, Lincoln University.
v Akkře na Zlatém pobřeží (které se později stalo Ghanou). O tři roky později založil v nigerijském Lagosu deník West African Pilot a poté vybudoval své novinové holdingy zahrnující čtyři další městské noviny. Azikiwe využíval své různé publikace k aktivní propagaci nacionalistického nadšení a útočil na rasové předsudky v afrických koloniích.
Politická proslulost rostla
Od poloviny 40. let Azikiwe prosazoval svou věc nigerijské autonomie i na politické frontě. Hrál klíčovou roli při založení Národní rady Nigérie a Kamerunu (NCNC) v roce 1944, stal se jejím prvním generálním tajemníkem a poté v roce 1946 jejím prezidentem. Význam NCNC a národa Ibo pod Azikiweho vedením vzrostl. Využil NCNC k prosazení různých reforem, včetně všeobecného volebního práva pro dospělé, přímých voleb, kontroly státní správy africkými ministry a nigerijské kontroly nad ozbrojenými silami území. Azikiwe se stal trnem v oku statu quo spíše v roce 1947, kdy se stal členem nigerijské zákonodárné rady. V této funkci usiloval o zlepšení podmínek pro svůj lid prostřednictvím změn v ústavě. Během návštěvy Anglie v roce 1947 řekl Britům, že pokud Nigérie nezíská do 15 let svobodu, nastanou velké problémy, jak uvádí článek v New York Herald Tribune.
Po vypracování nové ústavy Nigérie v roce 1951 byly zájmy tří regionů země nadřazeny zájmům celé země. Azikiwe v tomto období udržoval politickou rovnováhu, aby si udržel svou moc. Do roku 1952 se stal prvním opozičním vůdcem NCNC v západní sněmovně, v roce 1953 pak byl zvolen do sněmovny východního regionu. V létě téhož roku odcestoval s nigerijskou delegací do Londýna a požadoval, aby se Nigérie do tří let stala samosprávnou. Spory vyvolal požadavek Británie na oddělení Lagosu, který byl hlavním městem a hlavním přístavem Nigérie, od západního regionu. Počátkem roku 1954 proběhla v Lagosu další jednání mezi jednotlivými stranami a tehdy bylo dohodnuto, že v roce 1956 se uskuteční rozhodnější konference o budoucnosti Nigérie.
Azikiwe si vybudoval moc ve východním regionu a po uvedení nové ústavy v platnost se v roce 1954 stal jeho premiérem. Ve svém regionu zavedl nový vzdělávací program a měl velký podíl na tom, že se Nigérie stala předním vývozcem studentů pro studium v zahraničí v Africe. V roce 1954 navštívil Azikiwe se členy hospodářské komise východního regionu Evropu, Anglii, Spojené státy a Kanadu, aby podpořil investice do rozvoje textilního průmyslu, rafinerií rostlinných olejů, ocelářství a chemického průmyslu.
Azikiwe měl rozsáhlé obchodní zájmy, které mu v padesátých letech přinášely značné příjmy. V polovině 50. let byl napadán obviněními z korupce ze strany jiných vedoucích představitelů, podle článku v časopise Time z roku 1956 byl obviněn z toho, že vybral 5,6 milionu dolarů z vládních fondů a uložil je do banky, jejímž byl akcionářem, aby zabránil krachu banky. Přestože byl Azikiwe v roce 1957 britským tribunálem shledán vinným z nevhodného chování, byl přesto znovu zvolen premiérem, když v roce 1956 pod tlakem rozpustil svůj zákonodárný sbor a vyhlásil nové volby. „Když bylo pět let před získáním nezávislosti odhaleno, že Azikiwe využíval svého politického postavení k prosazování svých finančních zájmů prostřednictvím Africké kontinentální banky, stále si udržoval podporu Ibo ve východní oblasti; věřili totiž, že pracuje pro ně a má tak právo zbohatnout,“ poznamenal John Hatch v časopise Africa Emergent.
Azikiweho politický postoj v této době jasně upřednostňoval jeho kmen Ibo a národy mluvící jazykem Ibibio ve východní oblasti. Poté, co Obafemi Awolowo, Azikiweho nepřítel, vytvořil na západě Akční skupinu, se Azikiwe spojil s Abubakarem Tafawem Balewou, který získal kontrolu nad Severním lidovým kongresem. Protože severní region byl nejlidnatější a jeho politický postoj byl pro odcházející Brity přijatelnější, začal Balewa v roce 1957 vést nový národní režim. Azikiweho spojenectví s Balewou mu pomohlo k tomu, že byl v roce 1959 jmenován předsedou senátu a poté generálním guvernérem.
Když byla v roce 1960 koalicí severních a východních politických stran vytvořena první nezávislá nigerijská vláda, byl Azikiwe jmenován prezidentem a Balewa se stal předsedou vlády. Nové volby v roce 1964 sice udržely Azikiweho ve funkci, ale politická nestabilita vedla k agitaci v celé zemi. V lednu 1966 byl Azikiwe vojenským převratem odstaven od moci. Poté, co se Biafra v roce 1967 pokusila odtrhnout od Nigérie a vyvolala v zemi občanskou válku, Azikiwe podpořil své spoluobčany z kmene Ibo a podnikl rozsáhlé cesty po ostatních afrických zemích, aby usiloval o uznání Biafry jako nezávislého národa. V roce 1969 si pak přivodil hněv svých bývalých stoupenců, když začal ve válce podporovat federální vládu. V následujících letech po válce se Azikiwe stal hlavním odpůrcem vládnoucí strany. Po vytvoření nové nigerijské ústavy v roce 1978, která ukončila dvanáctiletý zákaz politických stran, kandidoval za novou Nigerijskou lidovou stranu, ale byl poražen.
Po celou dobu své kariéry využíval Azikiwe svůj nacionalistický tisk, politické konexe a příbuzenství svého kmene k prosazování vzdělání, samosprávy, blahobytu a pokroku. Napsal také více než tucet knih o boji za africký nacionalismus a dalších tématech. Zemřel v roce 1996 po dlouhé nemoci ve věku 91 let.
Zdroje
Knihy
Azikiwe, Nnamdi, Moje odysea: An Autobiography, Praeger, 1970.
Glickman, Harvey, editor, Political Leaders of Contemporary Africa South of Sahara, Greenwood Press, 1992.
Hatch, John, Africa Emergent:
Markovitz, Irving Leonard, African Politics and Society: Africa’s Problems Since Independence, Henry Regnery Company, 1974: Olisa, Michael S. O.: Basic Issues and Problems of Government and Development, The Free Press, 1970, s. 456-457.
Olisa, Michael S. O., and Odinchezo M. Ikejiani-Clark, editors, African Revolution, Africana-FEP Publishers, 1989.
Rake, Alan,100 Great Africans, Scarecrow Press, 1994, str. 383-387.
Segal, Ronald, African Profiles, Penguin, 1962.
Zik, A Selection from the Speeches of Nnamdi Azikiwe, Cambridge University Press, 1961, str. 72.
Periodika
Black Collegian, prosinec 1981/leden 1982, s. 90-96.
Jet, 3. června 1996, s. 16.
Negro History Bulletin, únor 1961, s. 104-109.
New York Herald Tribune, 21. prosince 1947.
Journal of Modern African Studies, červen 1974, s. 245-263.
Time, 5. srpna 1956; 25. března 1957, s. 33.
-Ed Decker
.