Tento článek je součástí PressBoxu k oslavám Orioles v roce 1970.
Viz také:
Zlaté je to: Jim Henneman | Stan „The Fan“ Charles | Matt Kremnitzer
Zlaté je to. A zlaté to bylo.
Na letošní rok připadá padesátileté výročí triumfu Orioles ve Světové sérii 1970 a vše, co se týká tohoto klubu a tohoto šampionátu, se třpytí.
Pro mnoho fanoušků Orioles je to pochopitelně věc dávné historie. Koneckonců je to už půl století.
Vzhledem k tomu, kde se Orioles v posledních sezonách nacházejí, pohřbeni v tabulce, a že se v nejbližší době budou pravděpodobně potýkat s problémy, protože se pouštějí do pozemní přestavby, je však vychutnávání zašlé slávy slastné.
„Především mi to skoro nepřipadá, jako by to bylo před padesáti lety,“ řekl Boog Powell, první baseballista, kterého můžete stále potkat v Oriole Parku u jeho koncese na grilování, když tým hraje.
„Většina vzpomínek, které mám, je stále dost živá. Jako by se to stalo – ne včera – ale třeba minulý týden.“
Holá fakta berou dech. Baltimore porazil Cincinnati Reds čtyři zápasy po sobě, poté co smetl Minnesotu Twins v sérii American League Championship Series hrané na tři vítězná utkání a získal AL East o 15 zápasů, přičemž vyhrál 108 zápasů základní části.
A přestože se zdálo, že Orioles jsou v roce 1970 předurčeni vyhrát vše, ve sportu není nic jisté. Jakkoli byli Orioles v roce 1970 dobří, tým z předchozí sezóny mohl být – na papíře – ještě lepší. V roce 1969 Orioles vyhráli 109 zápasů. V ALCS navíc smetli Twins. V roce 1969 však O’s ve Světové sérii podlehli v pěti zápasech newyorským zázračným Mets.
„Poté, co jsme rok předtím prohráli s Mets,“ řekl Powell, „s týmem, o kterém jsem si myslel, že je tak dobrý, jako jsme nikdy neměli, když jsme přišli na jarní trénink v roce 1970, moc se o tom nemluvilo – jako: ‚Dobře, kluci, loni jsme dostali na zadek a letos to nedopustíme znovu‘. … Ale bylo to cítit a všichni jsme prostě měli klapky na očích a šli jsme přímo vpřed. Nic se nám nedalo upřít.“
„Měli jsme dobrý klub“
V předinternetové kultuře a před nástupem ESPN byla Světová série 1970 také příležitostí pro širší baseballový svět, aby ocenil zázrak třetího metaře Orioles Brookse Robinsona. V době, kdy většina fanoušků získávala informace o baseballových hvězdách z denních novinových boxů, bylo snadné Robinsonovu celkovou genialitu přehlédnout. Pole, které zachraňuje běhy, se do tabulky nepromítne.
Před celostátním televizním publikem však Robinson předvedl oslnivou obrannou exhibici, kterou doplnil výkonem 9:21 (.429) na pálce, včetně dvou homerunů a šesti RBI.
To mu vyneslo titul nejlepšího hráče Světové série a Robinsonovi to vylepšilo životopis do Síně slávy – pokud o tom vůbec někdo pochyboval.
„Pro mě osobně to hodně znamenalo, protože proti Mets v předchozí Světové sérii jsem měl bilanci 1:18. Takže jsem byl dost zklamaný,“ řekl Robinson. „Ale byli jsme dobrý tým a v sedmdesátém roce jsme se odrazili a snadno vyhráli pennant. Vždycky jsem měl pocit, že když hrajete dost dlouho, přijdou chvíle, kdy vás soupeř dostane, a pak chvíle, kdy dostanete vy je.“
Jim Palmer, nadhazovač Orioles v Síni slávy, prošel soupisku z roku 1970, aby ilustroval hloubku týmu.
„Když se podíváte na hráče,“ řekl Palmer, “ Cuellar v té sezoně vyhrál 24 zápasů. McNally vyhrál 23 zápasů. Já jsem jich vyhrál 20. … Boog byl nejlepším hráčem americké ligy. … Franku Robinsonovi bylo sotva 34 let . Don Buford byl pravděpodobně nejlepší leadoff v baseballu. Měli jsme Zlatou rukavici na shortstopu , Zlatou rukavici na trojce . Paul Blair měl skvělou Světovou sérii . Měli jsme dobrý klub.“
„The Brooks Show“
Palmer, jehož občasné spory s neurvalým manažerem Orioles Earlem Weaverem jsou dobře známé, přiznal, že byl překvapen, když se dozvěděl, že bude startérem v prvním zápase, který se hrál na cestě.
Zpráva skautů o Reds byla jednoznačná; byli to rychlí pálkaři od jedničky do sedmičky v sestavě. Palmer byl nadhazovač s rychlým míčem.
„Weaver říká: ‚Začínáš‘, a já na to: ‚O čem to mluvíš?'“ vzpomínal Palmer. „V Cuellarovi máte jednoho z nejlepších nadhazovačů screwballů. Vyhrál Cy Younga v roce 69, měl ho vyhrát i v roce 70. Vždycky jsem ho měl rád. A máte McNallyho, který má skvělý curveball a dokáže nadhazovat s těmi nejlepšími. Tak proč začínám já? Všichni jsou to pálkaři s vysokým fastballem. A Earl říká: „Ne tvůj vysoký fastball. Tak jsem se dostal na start prvního zápasu.“
Při tomto vyznamenání to pro Palmera nebyl nejlepší start. Reds se dostali do vedení 3:0. V dolní části třetí směny odpálil Lee May dvoubodový homerun. May, který později hrál v Baltimoru, byl hlavním nepřítelem Orioles v sérii 1970.
Powell nastartoval útok Orioles dvoubodovým homerunem ve čtvrté směně od startéra Reds Garyho Nolana.
Palmer se uklidnil a utišil Reds, přičemž chytač Orioles Elrod Hendricks odpálil v páté sérii sólový homerun a vyrovnal na 3:3. Brooks Robinson v sedmé minutě rovněž odpálil sólový homerun, který znamenal konečný výsledek 4:3.
Zápas číslo 1 poznamenaly dvě pozoruhodné hry. Jedním z nich byla obranná hra, která byla začátkem toho, co Palmer nazval „Brooksova show“.
V šesté směně Reds May – již 2:2 – odpálil smeč na třetí metu, která směřovala na mety navíc, nebýt zlaté rukavice Brookse Robinsona. Robinson se vrhl přes faulovou čáru, odpaloval míč bekhendem a vybídl Powella k outu nadhazovačským úderem s křížovým diamantem.
V sérii se odehrálo ještě několik Robinsonových obranných zákroků, které možná nebyly tak oslnivé, ale přesto proměnily blesky z pálky Reds v auty a sklidily pochvalu od manažera Cincinnati Sparkyho Andersona a chytače Johnnyho Benche.
Ne tak pěkná byla hra v prvním zápase na pálce, která se zapsala do historie série jako jedna z nejkontroverznějších.
V dolní části šestého zápasu bylo skóre vyrovnané 3:3. Bernie Carbo ze Cincinnati byl na třetí metě a Ty Cline byl pinch pálkařem. Cline odrazil vysoký odpal před metou, který Hendricks odehrál na první metě. Když Palmer křičel na svého catchera, že Carbo míří domů, snažil se běžec Reds obejít rozhodčího na domácí metě Kena Burkharta.
Hendricks se vrhl po Carbovi a označil ho rukavicí – míč však náhodou skončil v catcherově holé ruce. Carbo zase svým skluzem zcela minul metu. Burkhart, kterého Hendricks srazil na zem, odpískal Carbovi aut. Zatímco se Anderson a Carbo dohadovali, Carbo sice nechtěně šlápl na pálku, ale byl out.
Druhý zápas začal za Orioles Cuellar a Reds se opět ujali vedení, tentokrát 4:0 po čtyřech směnách. A opět to byl Powell, kdo přerušil bodovou pečeť O’s vysokým odpalem do středu, který zvýšil na 4:1.
„Druhý odpal od McGothlina byl jen rychlý míč nízko a daleko a já jsem z toho míče trefil věci a šel do horního patra. A kdybyste se zeptali Johnnyho Benche, kolik homerunů bylo odpáleno do horního patra ve středním poli, asi by je spočítal na prstech jedné ruky,“ řekl Powell.
Jak zápas pokračoval, ukázala se slabina Reds. Nadhazovači Cincinnati neměli zdaleka tak hluboký kádr jako Baltimore.
O’s v páté směně explodovali pěti doběhy, když Anderson vytáhl tři nadhazovače. Blair, Powell a Brooks Robinson měli RBI singly a Hendricks odpálil dvoubodový double a vedl 6:4. O’s udrželi vítězství 6:5 a vedení 2:0 v sérii, která se vrací na baltimorský Memorial Stadium.
„Měli trochu zraněné nadhazovače,“ řekl Robinson, „a my jsme toho využili.“
Například Jim Merritt, jediný vítěz 20 zápasů Reds, léčil bolavé rameno a v sérii se objevil až v pátém zápase.
Když Reds promarnili velké náskoky ve dvou domácích zápasech a série byla nyní v Baltimoru, zdálo se, že výsledek je nevyhnutelný.
„To je to, o co hrajete“
Baltimore zvítězil ve třetím zápase 9:3, když McNally odehrál celý zápas a odpálil grand slam.
Palmer začal čtvrtý zápas a v osmé směně vedl o dva body. Ale poté, co se dva hráči Reds dostali na metu, vystřídal Palmera Eddie Watt a odevzdal Mayovi tříbodový homerun.
V páté hře Reds postupovali podle známého schématu a získali tři rychlé doběhy od Cuellara, ale to bylo pro Cincinnati vše, protože tento umělec s screwballem pokračoval v nadhazování celého zápasu. Mezitím Orioles Merritta potrápili, ve druhé směně ho vyhnali a Anderson poznamenal k Benchovi, když Merritt opouštěl hřiště: „Neměl nic, viď Johne.“
Baltimore pokračoval ve Světové sérii vítězstvím 9:3.
„Jedna z nejpůsobivějších věcí, na kterou si vzpomínám a na kterou nezapomenu, je, jak Sparky Anderson přišel do naší klubovny, přišel ke každému z nás a řekl: ‚Skvělý zápas, kluci, porazili jste nás na férovku,'“ řekl Powell. „To na mě udělalo větší dojem než cokoli jiného.“
Pete Rose se zřejmě tak velkoryse necítil.
„Rose tam na horním schodu lavičky hulákal, jaké jsme měli štěstí, že jsme je zase nedokázali porazit,“ řekl Powell. „Nechci z toho dělat vědu, protože jsem na to nikdy nereagoval a možná jsem byl jediný, kdo to slyšel.“
Nebýt zářivého výkonu Brookse Robinsona v poli a na pálkařském boxu, mohl se Powell stát MVP série. Zaznamenal dva homeruny, pět RBI, šest doběhů a desetkrát byl na metě.
„Vždycky jsem si říkal, že kdyby šlo o hodně, chtěl bych na pálce Brooksieho,“ řekl Powell. „Tak jsem to vždycky cítil, a to jsem s ním hrál deset let.“
Robinson byl ze své strany rád, že získal titul MVP, zejména po zklamání ze série ’69. Typickým způsobem však úspěch v roce 1970 formuloval jako týmový úspěch.
„Je to to, pro co hrajete od doby, kdy jste v nižších soutěžích a propracováváte se do první ligy,“ řekl třetí metař Síně slávy. „Je to vyhrát pennant a pak vyhrát Světovou sérii.“
Foto: Credits: S laskavým svolením Baltimore Orioles
Vydání 262: Květen/červen 2020